... takový všední den Merlina
Pozdní večer
Než jdu spát, jdu schroupnout pár granulek. S prázdným bříškem se spát nechodí, to pak jeden musí furt myslet na žrádlo. S moc plným bříškem to taky není dobrý, to pak mám divoký sny. Takže když holka zhasne a zaleze do pelechu, vím, že přišel správný čas... chroupnu dvě tři granulky... holka se zatím uvelebí a pak se jdu velebit já... no je to záhada... usnu stočený do klubíčka holce na peřince v nohách a probudím se rozvalený přes půlku postele... tys mě přenesla?
Hluboká noc a brzké ráno
Už spíme. Ale já už jsem vyspatej. Je asi pět ráno. Holko spíš nebo spíš nespíš? Fakt spí? Nehraje to na mě? Otevři očíčko... podívej...
koukám ti z oka do oka...
vochutnávám ti hlavu...
pak řvu mňauky u dveří...
to mě děsně baví...
Vidíš, jsem to říkal, že nespí. Holka je vzhůru CELÁ šťastná, že jsem se přišel pomazlit. Nahodím motůrek, lehnu holce přes rameno na prsa a holka hladí. Jenže jí vždycky moc brzo umře ruka. Ona je celá umřetá. Jak může tak rychle usnout, NECHÁPU?? Vždyť mě mazlí, nemůže spát. No co... já vím, co jí probudí!!! Stačí vyskočit na knihovnu a packou zašátrat do poličky. Jsem sundán, pomazlen a spokojen... mohu si jít hrát. Hraji si řádně a řádně nahlas. Nechápu, proč mi pořád říká PSSST, spinkáme, vždyť ať si holka spinká, mně se nechce...
Ráno těsně před zazvoněním budíku
Chvíli před tím, než holka vstává, vracím se do pelíšku a ulehám do nohou. COŽE? Kam jdeš... spinkáme přece!!!
Ráno po již desátém zazvonění budíku
OKA, tak vstávej. Nandej do mističky. No dobře zahrajem si tu tvojí hru: spolkni prášek, neplivej ho. I tu hru nemotej se mi pod nohy, nebo tě zašlápnu. Už fakt de? Tak to jí musím jít vyprovodit. Ze škrabadla u dveří na holku nejlíp dosáhnu. Někdy se nechám pomazlit, někdy jí kousnu. Kam má furt co chodit. Ano, budu tu hodnej, nic nerozbiju ani neshodím... pochybuje o tom někdo snad?
Odpoledne až večer
Holka jde domů, čekám připraven na škrabadle za dveřmi. JISTĚ, že tady na ní čekám CELÝ den. V žádném případě ten vyležený a ještě teplý ďolík v pelíšku není ode mě. POMAZLIT, neflákat to... Přinesla mi něco dobrého? NE? No tak aspoň nahoď konzervičku. To čekání bylo totiž ŠÍLENĚ náročný.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?