Milý náš Bubíku Hrošíku kočlegíku,
tak jsem zas něco pospisoval. Je mi jasné, žes nás seshora sledoval, tak to po mně zkontroluj, jestli jsem to zaspisoval všechno a dobře.
Měj se, jo, holky ti posílají pusy čumákovky... kranule ti neposílaji, těch prý tam nahoře máte dost.
Čaumňau, Tvůj Piškot Pišutka
3. 7. 2011 10:30
A kruci!! Jsem značně překvapenej kocour! Myslel jsem, že to bude cesta na chalupu. Není to cesta na chalupu. Je to výzkum na téma Jak se cítí sardinky v krabičce. Výzkum zatím tvá poměrně krátce, ale už jsou známy výsledky: Sardinky v krabičce se cítí příšerně. Řekla to holka. Moje. Velká. Prostřední holka to potvrdila. Kluk vepředu radši nepotvrdil nic. Asi si pořád ještě užíval pocitu vítězství z toho, že se mu podařilo na osmý pokus zavřít ke stropu přeplněný kufr rodinného svátečního vozu, který po nasardinkování naší smečky přestal být svátečním.
10:40
Jsem poměrně rozčilenej kocour. Nemám rád, když se rozčiluje. Holka. Velká. Výzkum si žádá oběti.
My vědci nevzdáme bádání kvůli trošce nepohodlí. Nevim, proč holka úpí, že má úplně slisovaná stehna, protože v přepravní budce se dějí neskutečné věci a budka nadskakuje. Nevim, proč holka říká, že příšeru tečkovanou brzy předá hasičům, aby u nich mohla vykonávat funkci zvláště vytrvale ječící sirény. Nevim, proč holka kvičí něco o odumírání dolních končetin v důsledku odkrvení kvůli tašce z jedné strany a přepravní budce z druhé strany. Už vůbec nevim, proč jí vadí, že hlavou musí přidržovat tašku, dva pytle s granulemi a meloun, který má výrazně kutálivé a tvrdé působení. Prostřední holka řekla, že žádnej meloun nemůže být tvrdší než třetí přepravní budka, kterou má na klíně a která poskakuje, nadskakuje a navíc z ní za děsivých skřípavých zvuků vystřelují černé hrabičky se zvláště ostrými jehlami. Tsssk! Takové malichernosti!! Tolik povyku pro nic! Pche! Měly by si sardinky v budkách i sardinky pod budkami vzít příklad ze mě. Jsem tichej, vzorně cestují, nepovykující. Kultivovanej. Kocour. Jo, jo. To jsem prostě celej já.
11:00
Prostřední holka žádá o okamžité vysvobození z dosahu černých hrabiček. Trvá na výměně přepravní budky za meloun. Velká holka ji upozorňuje, že za melounem je další obsah přepravovaných zásob, které by se po vyjmutí melounu vyvalily. Navíc je meloun menší než přepravní budka.. A úplně nejvíc navíc odmítá mít za hlavou a krkem zběsilé hrabičky a vřeštícího paviána. Prostřední holka v pudu sebezáchovy podává další žádost. Žádá, aby mohla zaujmout místo a privilegia nejmladší holky a naopak nejmladší holce nabízí privilegium sedět na předním sedadle. Nejmladší holka odmítá s pádným odůvodněním, že za a) není blbá a za b) mourovatý badatel, který ji používá jako cestovní podložku, právě sladce usnul a navrhovaný přesun by ho zbytečně vyrušil. No však!! Co mě máme co rušit! Prostřední holka vyje. Kluk vpředu nevyje, ale ptá se, jak může v takovém rámusu někdo usnout. PCHE!! Netuší, že po letech, prožitých za vydatných hlasových projevů mých holek, Kalassymity, Tsunamissy a tečkovaných pohromad Tajfunků, Kaktusů, Blbiesů a Cvokiesů jsem dokonale zocelenej kocour, který dokáže usnout i uprostřed bitevní vřavy.
11:15
Jsem zocelenej kocour, ale co je moc, to je moc! Zvuky z předního sedadla překonaly všechny mé dosavadní zkušenosti. Prostřední holka vyje a vydává skřeky, kterými se nám snaží popsat vývoj situace. „Jau!! Už zase! Udělal mi z kalhoty síťovaný punčocháče!“ „JAUVAAAJS!! Teče mi krev, ty pitomče, říkám ti, zastrč tam ty pařátky!“ „Mami, nevíš, kde je ta taška, jak v ní mám manikůru??Jak, na co?? Mám v ní nůžky a ostříhala bych mu drápy... jau, doprčic, proč ty přepravky dělaji s mřížkou a ne s pancéřovýma dveřma??“ Skřeky černého elementa nemohu přeložit, protože mi důstojnost a slušnost nedovolí je ve spisodopisu použít. Jsem dost pohoršenej kocour! To teda za mého ranějšího mládí se takové výrazy nepoužívaly.
11:25
Velká holka s obavami sleduje kluka. Obává se, že brzy zastaví. Rozrazí dveře. A bude hbitě prchat šumavskými pláněmi s výkřikem „Království za ticho!“
11:35
Prostřední holka přerušuje vytí, aby navrhla umístění přepravní budky na střechu přepravní krabice.
Velká holka návrh zamítá. Řekla, že kvílení ze střechy by se neslo do daleka a senzacechtiví obyvatelé by mohli nabýt dojmu, že se na Šumavě vyskytuje zvláště statný a výkonný hejkal. Po zveřejnění této zprávy v tisku by do šumavských lesů vtrhly davy turistů, což by byla ještě větší kalamita než kůrovec. Dále řekla, holka, moje, velká, holce, mojí, prostřední, aby přestala výt a kvílet, protože nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A že kvílení a vytí ještě nikdy nic nevyřešilo a jestli čeká, že ji někdo polituje, tak to se teda načeká. Dále podotkla, holka, moje, velká, že nemá smysl pracně montovat budku na střechu, protože už tam brzy budem.
11:40
JO!! JO!! Cítím ji!! Cítím řeku, moje čichové čidlo mi sdělilo, že už jsme blízko!! Jsem šťastnej kocour!!
11:45
JO! JO! JO!! Jsme tady! Jsem úplně nejvíc štěstím roztetelenej. Kocour!
Holky se vrhají z auta a gratulují si vzájemně k přežití. K holkám se vrhá uvítací výbor! Někteří se vrhají k přepravní budce s černým výrobcem síťovaných punčocháčů. No. Dobře jim tak. Ať si ho užijí.
Já se vrhám na území před chalupou. Zaostřuji zraková čidla a jsem rozechvělej kocour. Rozhlížím se, obhlížím a nahlížím a vyhlížím a...
KRUCI!! KRUCI! KRUCI!!
No to snad ne??
Zrada!!
Kde je???
Není tady!
Zrada. Loupež! Zrada!
Jsem zoufalej kocour.
Piškot Pišutka v.t.
Foto: Jsem ohleduplnej kocour. S ohledem na kluka jsem tentokrát vynechal kontakt okénka s čumákem a jen jsem se zálibně díval :-)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?