Mňoukovo ohlédnutí

Vážení,
moc příspěvků tu sice nemám... dneska trochu zavzpomínám. Víte, zanedlouho oslavím 8. narozeniny! Narodil jsem se mamince Micině, a do světa jsem se musel vypravit tak maličký, že jsem ještě sám skoro neuměl baštit. Moji nové páníčci mi ale podstrojovali, mazlili se i řádili se mnou. A tak jsem se v novém domově rychle zabydlel. Později jsem se dozvěděl, že mámu-kočku zajelo auto. Tak už bych se stejně neměl kam vrátit... Já jsem si na auta dával vždy veliký pozor, však náš dům je u velmi rušné silnice. A tak tu jsem ve zdraví dodnes! V domku nejsem sám, mám o pár let mladšího kámoše Ríču. A taky tu bydlí hlídací pes Blekouš. Máme pro sebe celý dům, kde je tolik báječných schovávaček. I malou zahradu - ve které nechybí nic důležitého. Stromy na broušení drápků, místa k odpočinku, možnost prohánět všechno, co se šustne. Anebo si vyrazíme s Ríčou do okolních zahrad. Často se rozvalujeme na sloupcích u vrat a pozorujeme okolí. Bydlíme "v civilizaci", kde každým rokem přibývá nových domů a ubývá ulovených hlodavců, a tak jsou moje chlapácké úlovky už spíše minulostí... Ale hlad nemáme. Obsluha doma je totiž vzorná. Misky jsou vždycky plné. Často dostávám syrové masíčko, to já nejradši. A taky malé konzervy s tuňákem, mňamka. Jsem naprosto vzorný kocourek, můžu chodit ven, nebo zůstat spát v bytě, jak si mňouknu. Na letní sezónu nám páníček nechává otevřené okénko v suterénu i dveře na půdu - to se nám to lebedí. V zimě si musíme dveře hlídat víc. Ale i kdyby jsme zůstali venku, máme vyříznutý vchod do komory (s pelíšky). A v neposlední řadě využíváme i psí boudu :-) Blekouše máme "zmáknutýho". Občas ho proženeme, aby nám nezlenivěl. Nebo je to naopak? Víte, jsem spokojený kočičák, mám svůj klídek. Nešel bych nikam jinam!

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama