Návštěvníci naší zahrady

Bydlíme na konci velkého města, kde to vypadá jak na vesnici. Za naší zahradou jsou už jen louky a les.
O návštěvníky tedy není nouze. Zvláště, když dvounožci nejsou schopni dodělat plot... Nám kočkám je to fuk, nějaký plot pro nás není důležitý.
Naše zahrada slouží i jako velká kočičí křižovatka, aby se i ostatní kočičáci dostali na louku, kde se to hlodavci jen hemží. Takový malý myší ráj :-)
Jsme také jedni z mála, kdo nemá psa. Ještě to tak!!! Já jsem řádně rozmazlený a hýčkaný a rozhodně nestojím o to, aby mě někdo další „skopnul“ z toho pomyslného trůnu jedináčka mezi zvířecími mazlíčky. Jsem řádný člen rodiny. Dvounožci říkají, že nemají dvě děti, ale tři. To třetí je moje maličkost.
Skoro v každém domku okolo nás mají nějakého kočičáka, takže o kamarády nemám nouzi. Když jsem byl koťátko, chodila k nám Micka. Nechala se od našich i pomazlit. Pak najednou zmizela a už se neobjevila. S Macíkem jsme si po nějaké době vyjasnili, koho je čí území (já jsem tedy jaksi zabral i kus jejich zahrady...) Madam Sissi od malička obdivuji, ale pouze z bezpečné vzdálenosti. Jako malému mi řádně napráskala, když jsem vnikl na její zahradu... Je velmi nepřístupná ke všem. Čertík k nám chodí jak domů, honíme se spolu a povídáme. Občas zajde Flíček. Mikeš k nám chodí vysedávat na plot. Od našich se ale žádný z nich pohladit nenechá. Velkého šedivého peršana nemám rád. Nejednou mi natrhl kožich :-(. Naštěstí už k nám moc nechodí. S ostatními se scházíme při nočních výletech kousek od nás ve stodole. Tam se dějou věci :-))
Mezi další návštěvníky naší zahrady, hlodavce, slimáky, ještěrky a ptáčky nepočítaje, patří žabka Žofka. Na tu se rád koukám. Jak se k nám Žofka nastěhuje, vzápětí máme na zahradě i pořádně velkou užovku. Uctivě se jí vyhýbám.
Daleko příjemnější návštěvou jsou bažanti. Dají se krásně honit po zahradě. Stejně jako pár divokých kačen. Také k nám pravidelně chodí srnky. Ty jsou mi fuk. Koloušci jsou roztomilí. Panička to ale vidí jinak, zvlášť když jí s železnou pravidelností spásají kytky. Naposledy, když si pošmákli na 80 ks macešek, tak jí málem trefilo. Sotva kytky obrazily, okousaly je srnky zas :-))
Také k nám zavítalo prase. Málem jsem smíchy spadl ze stromu, co panička vyváděla. Já jsem byl tichý pozorovatel. Šla ke garáži k autu a sousedovic vlčák naběhl k plotu s výrazem: „kočička“. Panička slyšela nějaký šramot pod druhým autem a povídala si s vlčákem. „Je tam kocourek, Karinko? On tě zase zlobí, viď? Že mu na to skáčeš, víš jaký je náš Fousek provokatér!“ (no, co to o mně tomu uštěkanci o mně povídá!!!) Ještě se ohnula, aby mě pod autem lépe viděla a pohladila, než odjede. Jenže z pod auta nevylezl roztomilý kocourek, ale černé prasátko, které se k paničce náramně mělo. Krve by se v ní určitě v ten okamžik nedořezal. Strach má velké oči, takže viděla divoké prase. Nepřejte si slyšet, jak začala ječet do mobilu, aby páníček okamžitě přišel, že máme u garáže prase. Spolu s páníčkem šla směrem ke garáži po ulici další paní. Když prase uviděla, zavolala na něj Žofko. Nazvala jí potvorou, že zase utekla, a milá Žofka radostně cupitala za ní. V ten moment paničce došlo, že to nebylo sele divokého prasete, ale domácí mazlíček černý jako uhel. Já jsem pohodlně slezl ze stromu a milostivě se přišel otřít o nohu. Pak jsem ladně prokráčel podél plotu uštěkanci přímo před čenichem, aby z toho také něco měl :-)
Sám jsem zvědavý, kdo nám na zahradu ještě zavítá.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama