Venku už to vypadá velmi nevlídně a tak se převážnou část dne i dokonce noci zdržuji doma. Chodívám se jen na chvíli proběhnout na zahradu a už stepuji za dveřmi nebo na parapetu, že chci bez prodlení být vpuštěn do tepla domova.
Po krásně prospané noci v pohodlí jsem se šel ráno proběhnout ven. Využil jsem chvíle, když šel kluk z domu. Sníh částečně slezl, zato trochu mrzne. Lítání po zahradě mě baví jen chvíli. Začíná cosi padat :-( Jdu domů. Stepuji před dveřmi jak pako a ony se neotvírají!!! Co to má znamenat? Zkusím okno, taky nic :-( Vrátím se ke dveřím. Jak to, že mě nikdo neshání? Choulím se na rohožce a nezbývá mi než čekat. To se mi to vyplatilo jít ven! Hurá, dveře se otvírají :-) Málem podrazím paničce nohy, jak se cpu vší silou dovnitř a naštvaně mňouknu, abych jí zdůraznil, jak moc se zlobím, že nepřišla dřív. Letím k misce, zkusím výraz „citový vyděrač“ a čekám, zda by nekápla nějaká dobrota na usmířenou. Hm, nekápla. Ještě jsem si vyslechl blbé řeči, že mě přece nikdo nenutil jít ven. To jsou poměry!!! Tak nic, asi si půjdu lehnout.
V tom mě napadne, že mi vlastně pořídili pro rozptýlení „televizi“. Akce s „televizí“, přesněji novým krmítkem pro ptáky umístěném v blízkosti okna, abych ptáčky mohl sledovat, o tom až někdy jindy. Teda zatím to baví víc je než mě, ale snaha se cení, že mi vymýšlejí zábavu :-D Panička už u „ní“ je. Neváhám, hupsnu si na parapet, z kterého kvůli mému pohodlí uklidila částečně kytky a dala mi tam podložku na sezení. Nacpu se před paničku a sledujeme. Hladí mě po kožíšku a říká: „Fousí, koukej, za chvíli to začne.“ Fakt, nekecala. Za chvíli byl u krmítka nával jak někde v MHD po ránu. Program v „telce“ je tedy velmi uspokojivý pro každého kočičáka. Vrním a mrskám ocasem. Ptáčky já rád. Máme jich na zahradě hodně. Dnes jsou u krmítka jen ti malincí – vrabci, sýkorky, hýlové a ještě další. V tom přeletěly kolem straky a drobotina se klidila rychle pryč do blízkých stromů. Straky ale o krmítko dnes ráno zájem neměly, tak za chvíli zas „program“ pokračoval.
Najednou panička povídá: „Fousí, budeme mít návštěvu.“ Co to plácá, kdo by k nám v tuhle hodinu asi lezl? Vzápětí nevěřím vlastním očím. Do ptáků jako když střelí a brankou prostrčil hlavu černý kocour od Benešů!!! Opatrně se rozhlíží a šup, už je na naší zahradě celý!!! Co mi sem leze?!? Tak to ne! Panička dobře odhadla, co se mi honí v hlavičce. Letím ke vchodovým dveřím, co mi packy stačí. Sápu se na dveře a žádám okamžité vypuštění ven. Vyběhnu, cizí kocour mi akorát padl do rány. Pěkně se mě lekl :-))) To nečekal. Zle jsem zamručel, naježil se a už ho hnal. Nastaly dostihy kolem naší zahrady. Po jednom kolečku cizí kocour vystřelil z naší zahrady jako blesk. Chvíli jsem ho ještě pronásledoval do sousední zahrady a pak jsem se hrdý na svůj úspěch vrátil domů. Panička na mě čekala a pochvala mě neminula.
Jdu se kouknout, jestli na „druhém programu“ (okno v kuchyni) nebudou dnes srnky. Lezou nám do zahrady pravidelně, často i v pravé poledne. Panička je tu přes léto moc ráda nevidí, říká jim okusovačky, ale také má pro ně ještě daleko horší výraz, zde nepublikovatelný. Ten užívala vždy, když jí v létě totálně okousaly většinu kytek. Srnky dneska nejsou, přišel jen bažant. Půjdu si schrupnout. Do oběda daleko a panička šla stejně pryč.
Před obědem slyším, že se panička vrátila. Co to je za divné zvuky? Jako správný zvědavec se jdu podívat. Asi začínám blbě vidět... nebo ještě spím a zdá se mi hrozný sen! Co u nás v chodbě dělá to bílo-rezavé kotě???!!! No, to nemyslí snad panička vážně, že by mi to malé, špinavé, věčně hladové stvoření nasáčkovala domů. Pampaliny (to je blbý jméno) má kde bydlet, i když tak nevypadá, ale pořád chodí na naší zahradu a cpe se nám i do domu. To má panička z toho, že ho krmí!!! Jestli ten malý zmetek půjde dál, tak se má na co těšit!!! Máme bohužel vysklené dveře mezi předsíní a halou, tak mu v tom rozhodně zabráním. Dál ani tlapku!!! Výhružně syčím a ježím se. Panička mě uklidňuje: „Fousku, neboj, on mi sem vlezl sám, když jsem odemykala.“ Budiž jí ke cti, že ho rychle chytla a odnesla ven. Dala mu tam ještě misku s mými granulemi. To přežiju, hlavně, když ho nebudu muset mít doma!!!
Pak mě uklidňovala hlazením a chováním, že jsem jejich hodné milované zlatíčko, a následně jsem dostal k obědu svou oblíbenou kapsičku :-). Po obědě si se mnou panička chvíli hrála a mazlili jsme se. Po tak náročném dopoledni jsem sladce usnul a prospal v klidu celé odpoledne, nikým nerušen.
Večer jsem vyrazil na obhlídku svého rajónu. To byl zase den!!! Našinec, aby byl pořád ve střehu a vlastním kožichem bránil svá území ;-)
Foto: Okusovačky při jedné ze svých podzimních návštěv
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?