Šťastné a veselé:-))

Milí kočičáci, podělím se s vámi o svůj předvánoční zážitek. Viz foto.

Jako každá kočka jsem od přírody zvědavý :-). Musím zkonstatovat, že moje zvědavost se mi pro tentokrát nevyplatila. Ještě jednou děkuji za podporu, kterou se mi od vás dostalo.

Jak to asi doma vypadá těsně před Štědrým dnem, ví každý. U nás to není jiné. Mnoho let se kupuje živý kapr. Kdysi to bylo pro potěšení kluků, když byli malí, a dnes určitě pro mě. Letošní kapr nebyl výjimkou. Že s ním bude „veselo“ se dalo předpokládat od samotného začátku, když ho vybírali. Kapr už byl na váze, najednou se vymrštil a už se válel v mokré sněhové břečce na parkovišti před supermarketem. Prodavačům prý dalo docela práci, než ho znovu chytili. Panička utrousila, že to letos hezky začíná. Bafli kapra a hurá s ním domů, aby ho vypustili v prádelně do vany, kam kluci měli mezitím napustit vodu. Napustili, ale vlažnou...

Celý ten povyk mě vzbudil ze sladkého snění, kterého jsem si užíval v obýváku pod ozdobeným stromečkem. Šel jsem se podívat, co se děje. Celý rozespalý jsem se dovlekl do prádelny, kde mě nadšeně přivítali: „Jééé, milostpán se ráčil vyspat. Koukej, co jsme ti přivezli.“ Postavili mě na pračku a já viděl stejný obrázek jako každý rok touhle dobou. Rybička! Jen tak na okraj, rybičky já rád. Už jako kočičí dorostenec jsem provedl bezvadný výlov našich zlatých karasů. Tito tvorové žili do té doby spokojeně v malém jezírku na zahradě a na zimu se prý stěhovali domů. Po mém vydařeném kousku, ale bohužel k mé smůle, už mi žádné další nekoupili. Přišel jsem tak o jednu ze zábav na zahradě. Navíc ani neocenili, že jsem jim ušetřil fůru práce. No, nic.

U rybičky jsem na požádání ukázkově zapózoval v duchu hesla: „Přece nebudu mít hnusnou fotku“ a odběhl zjišťovat do kuchyně, cože je v přivezených taškách za mlsky pro mě. Samozřejmě jsem si neopomněl vybrat daň z dobroty (dva plátky šunky, natrhané na malé kousíčky a vkládané mi do tlamičky).

Zbytek rodiny měl dost práce s předvánočními přípravami, takže nehrozilo, že by mi někdo věnoval přílišnou pozornost. Po domě mám povolen volný pohyb, šel jsem se tedy znovu podívat na rybičku. Rodina akorát obědvala. Co se dělo v následujících minutách je jen předmětem dohadů. Jisté je, že se ozvala rána, díky které rodina odhodila příbory a letěla se podívat, co se děje. Střetla se v hale s mojí maličkostí, jak letí z prádelny do obýváku a zanechává za sebou mokro. Následně pak objevili tu mokrou spoušť v prádelně. „Hele, ten blbec určitě spadnul do vany!“ zaslechl jsem. Tssss.

Co se stalo? Naši tvrdí, že mi určitě na mokrém okraji vany uklouzly zadní tlapky a zahučel jsem tam. Kapr se lekl, mrsknul sebou a já vzápětí bleskurychle vystřelil z vany. Já tvrdím, že na mě kapr zaútočil a schválně mi ocasem podrazil tlapky za to, že jsem na něj já předtím útočil přední packou a pil mu vodu. Ať to bylo, jak chtělo, nedobrovolnou koupel v ledové vodě fakt nemusím. A smrdět rybou už vůbec ne.

Naši mě našli, jak sedím na zemi v obýváku, lížu si promočený kožich, kolem mě mokro. Dostalo se mi dokonalé péče, obskakování a utěšování. Kapr se zřejmě z šoku nevzpamatoval a ochotně se druhý den nechal chytit. Pilně jsem asistoval, když byl porcován a pošmákl jsem si!

U nás byly vánoční svátky opravdu šťastné a veselé :-)))

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama