Jak jsem zase jednou neodolal

Jako každý správný kočičák mám lovecké pudy v genech.
Naše zahrada a okolí mi umožňuje v tomto směru velké vyžití.

Už jako kotě jsem předvedl, že ulovit myšku, hada, ptáčka není žádný problém. To, že je potřeba pečlivě uvážit, s čím se jedinec pochlubí a co si nechá mazaně za plotem a předstírá, že v tom nemá ani drápek, tak to mi chvíli trvalo :-)

Myšky a jiní hlodavci jsou jako úlovky vítáni a já jsem za ně patřičně chválen. Za co tedy chválen nejsem, jsou ptáčci. No, ale když ono to je silnější než já!

A tak jsem asi před týdnem brzy po ránu neodolal a číhal v křoví na jednu červenku. Dočkal jsem se :-). Moment překvapení. Akce!!! Ani nepípla a už jsem s ní v tlamičce pádil na volné prostranství trávníku, kde jsem si s ní chtěl patřičně pohrát. S čím jsem vůbec nepočítal, byl fakt, že ten den panička půjde do práce dřív. Jak jsem vyletěl z křoví, mrskla kabelkou na terasu a běžela za mnou. „Fousíčku, copak to máš?“ znělo sladce (původně si totiž myslela, že nesu myš). Že já jí taky na všechno skočím :-(. Ptáčka jsem položil na zem a na chvíli se mu nevěnoval. Chyba!!!! Už mě k němu nepustila, proradnice proradná!!! Člověk by neřekl, jak dokáže být rychlá, když chce. Začala zkoumat stav ptáčka. Zjistila, že kromě rozcuchaného a snad i trochu oslintaného peří mu nic není. Než jsem se nadál, ptáček odletěl. Myslel jsem, že mě trefí!!! Než jsem se nadál, sebrala kabelku, sedla do té smradlavé uřvané příšery a byla v trapu. Ani se nestarala, jestli náhodou po tom šoku nechci jít domů.

No, mám já to život!!!! Takovou krásnou hračku si chytím a pak nic...

P.S.: foto z akce nemám, tak rychlá zase nebyla ;-) Přikládám jen ilustrační, to jsem číhal na ještěrku.

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama