No nazdar, moji noví dvounozí jsou fakt divní. Začalo léto a oni se zcela a definitivně zbláznili. Velká dvounohá začala stresovat, jak to všechno bude vypadat, že venku hárá fena, pes bude kňučet 24 hodin denně, sousedi si budou stěžovat, doma se budou rvát kočky a já prý oloupu mladou dvounohou z kůže. Pak si vytáhli kufry a tašky, sbalili se a zmizeli. (Když se balím já do krosny, tak mi to zatrhnou. Ověřila jsem si to pro jistotu minulý týden, sbalila jsem se do krosny a zase nic...) Mladou nechali doma, aby se o mě a ostatní starala. Prý dovolená, relax, odpočinek, vyčištěná hlava. Tssk, dvounohá se vrátila úplně hin, nemluvila a celou sobotu se dávala dohromady. Na dovolenou odjeli naší stříbrnou krabicí a dovezli je známí černou krabicí. Prý jim umřelo auto, zkolabovala baterka v notebooku a pokazila se karta ve foťáku. Pak jí ještě na dovolenou volala mladá, že se rveme s malou černou pumou (no trošku jsem jí prohnala, ale že chodila do kuchyně na velkou, za to fakt nemůžu, já jsem v klidu, to ona je na nervy), a dvounohá málem od moře přišla pěšky. Ale od té doby alespoň denně volala a ptala se na své kočičky.
Jako kdyby jim to nestačilo, začali se různě ztrácet mladí dvounozí. Že se ztratil kluk, to nebyla taková tragédie, ten má ze mě respekt, ale MOJE mladá dvounohá? Jak ta mohla opustit svoji chlupatou šelmičku? Kdo mě jako bude škrábat pod bradičkou, česat kožíšek a hladit a miláčkovat a Betynkovat a Lízinkovat? To si budeme muset pro příště vyjasnit.
Ale co je největší novina, dvounohá mě začala pouštět ven. Jsem i venkovní šelma!!! Oni tomu sice říkají "konečné řešení", že prý buď odejdu a bude klid, nebo budu chodit domů jako ostatní na zavolání. (Dvounohou prý neděsí ani tak představa, že budu trpět venku, ale kolik po cestě pokoušu a poškrábu lidí, no není nějaká nadrzlá?) Je pravda, že jsem nejdříve byla hluchá, to když mě dvounohá pustila na terasu a já se tak zabrala do průzkumu, že jsem vůbec na nic nereagovala, ale dvounožec se přimluvil a já mohla na zahradu. Tak jsem zaujala odvážnou a hrdinou pozici mopu a velice opatrně jsem začala zabírat své nové území. To nebezpečné zelené jsem raději přeskakovala, třeba to žere kočky, co já můžu vědět? Ostatní domácí kočky v tom sice běhaly, ale jim se nedá věřit, mohla to být past na ušlechtilou šelmu, jako jsem já. Musím se pochválit, chovala jsem se naprosto vzorně. No, trošku jsem přivedla k infarktu dvounohou, to když jí dvounožec přišel říct, že jsem kráčela středem výběhu vlkodavů, ale ti asi byli zcela konsternováni mou vznešeností, že ani nevyběhli. A to prý ta psová kočky loví. Na mě zbaběle štěká jenom tehdy, když je přede mnou bezpečně zavřená ve výběhu. Jinak by viděla...
To, že jsem úžasná, dokonalá a kouzelná šelma, všichni víme, a aby dvounohá neusnula na vavřínech, tak jsem si večer po vycházce sedla na kuchyňskou linku, sklopila ouška, přivřela oči, a když se na mě dvounohá otočila, tak jsem ji hezky zblízka zařvala do obličeje...
Foto: soustředěný průzkum území
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?