15. září to bylo pět měsíců, co jsem byla zákeřně v narkóze unesena a přemístěna k těmto dvounohým. Takže je čas na malé zhodnocení všech členů této skupiny:
1) Dvounohá:
- přísun potravy do misek OK,
- čištění kočičích toalet – to ujde, občas není pohotová, ale puma jí to vždy neustálým pomňoukáváním a hrabáním připomene,
- hlazení šelmy – zde vidím velké nedostatky, jelikož mě neustále omatlává a musí být neustále upozorňována, že toho má nechat
- vymýšlení jmen - o tom nebudu raději mluvit, protože v tomto nemá konkurenci, protože to ona neustále vymýšlí Betyny, Lízyny, Vztekliny, Stříbrné trubky, Šílené leskymo, Pchá (divné jméno, to mám prý podle toho, jak na ní podivně mňoukám, když nechci, aby na mě sahala) apod.
- talent k výcviku stříbrnou šelmou – zde jí naopak musím pochválit, již umí na pokyn pustit šelmě pramínek vody do vany, aby se šelma mohla napít čerstvé vodičky, taky zavedla systém otevřených dveří, aby mohla šelma volně procházet domem, na pokyn otevře šelmě dveře na půdu apod.
2) Dvounohý:
- přísun potravin – 0%,
- čištění toalet – 0%,
- hlazení šelmy – 0,09%,
- talent k výcviku – 0%,
- nadávání, když mu běháme s pumou okolo hlavy při sledování televize 100%.
3) Mladá dvounohá:
- přísun potravin tak 50%,
- čištění toalet 20%,
- ale! hlazení, šišlání, česání roztomiloučké stříbrné šelmičky 150%,
- vyhovění všech rozmarů stříbrné princezny 120%.
4) Mladý dvounožec:
- bytost trávící většinu času v jedné poloze se sluchátky na uších u počítače, tudíž nehodnocen.
5) Domácí chlupatci:
- malý bílý pes: totální uřvanec, vhodný jako fackovací figurína nás koček, jak jde okolo, hned mu jednu střihnem,
- vlkodavi: ještě stále neutraceni!!!, naprosto k ničemu, pouze nás omezují ve volném pohybu na zahradě,
- ostatní kočky: o těch raději psát nebudu, prý mají taky přístup na internet a já se pak s nimi nehodlám hádat,
- pan ryba: ještě žije, byl opět vrácen na původní místo výskytu a teď mu chodíme pít vodu všichni čtyři.
A JÁ:
Jsem šelma stříbrná, krásná, elegantní ano a taky skromná!, jak mi tady napovídá dvounohá.
Taky jsem šelma stromová, 3x jsem už vylezla na třešeň, radostí jsem si z toho mňoukala a dvounohé pobíhaly pod stromem a fotily odvážnou šelmu. Dvounohý konstatoval pouze, že pro mě rozhodně nahoru nepoleze.
Jsem i šelma půdová, dvounožci začali uklízet půdní prostory a to bylo něco pro nás kočky, okamžitě jsme toto území obsadily a vymetly všechny pavučiny. Krásně nás zdobily na fouskách a ještě lépe se jí vyjímaly na bílých přehozech. Taky jim dekoruji koupelnu, protože po průzkumu na půdě dostanu žízeň a pak jim vždycky otisknu špinavé tlapičky po celé vaně a dlaždičkách. Takže mám i smysl pro estetiku.
Dokonce jsem přišla na to, že nahoru vede žebřík na ještě menší půdu a tam jsem jeden den zmizela. Navečer jsem pak asi hodinu poslouchala volání dvounohé, která pobíhala po domě a venku na zahradě a neustále volala „Elí“, a když už jsme se pomalu začali za ní stydět, protože pobíhala v teplákách a nenamalovaná, práskl mě kocour, který jí ukázal, kde vlastně jsem. Tak jsem na ni alespoň jukla, že žiju a jsem v pohodě. Ani nebyla vděčná, zase držela přednášku o tom, že když mě volá, tak mám reagovat.
Jsem i chytrá, protože teď každý večer zalehnu do dveří ložnice a nepustím tam pumu, takže v noci s nimi spím já!
Taky velmi obratná a šikovná, to jsme tedy s pumou obě dvě, protože jsme dvounohé vyskočily až nahoru na kuchyňskou linku, hrály jsme na honěnou, u toho jsme poshazovaly poháry, co si přivezli z výstav těch zbytečných vlkodavů, a udělaly jsme ji jedním pohárem díru do kuchyňské desky. Když nad tím tak přemýšlím, ani moc neječela, divné...
Taky umím krásně pouštět chlupy, dvounohá přímo miluje, když si donese ve svačině nějaký náš chloupek do práce (aspoň si na nás, chudinky opuštěné, vzpomene). No, přiznávám, chlupy pouštíme všichni a jde nám to! I dvounožec je nadšený, hlavně, když si z jeho drahého trička uděláme pelíšek a on pak pobíhá po bytě a shání se po rukavici na odchlupení. To vždycky hodně nadšeně pokřikuje a svolává ty příšery chlupatý, že je přerazí. A dvounohé slibuje, že poletí i s kočkama. To si nedovedu dost dobře představit, protože dvounohou jsem zatím lítat neviděla...
Takže je naprosto jasné, že by beze mě už nemohli být, protože až se mnou začal jejich život s KOČKOU!
Foto: Vůbec nechápu, proč ten dům už dávno nemá jinou barvu, vždyť mě není skoro vidět!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?