Zdravím všechny kočičáky i jejich otvírače dveří. Jmenuji se Čertík, nazývaný čertidlo-povidlo, čumajda, čumáček i potvora mlsná.
Narodil jsem se i s bráškou Bertíkem (samej problém, málem se utopil ve vaně, pak spadl ze schodů a otřes mozku, packu si zastrčil za dveře atd.) u paničky ve skříni. Panička fungovala, jak má. Samo jsem pak běhal venčí a holky od naproti byly fajn. Panička mě stále uháněla, až se na mně pomstila kastrací. Hodně dlouho mně nebylo dobře a měl jsem po náladě, ale pak mi už vůbec nebylo dobře a zavřeli mě do něčeho hnusného. Dva měsíce jsem byl prskajíc vozen k vetymu. Panička moc brečela, prý něco FeLV. Nemoh jsem chodit, ale hlad jsem měl a zájem o okolí taky. Nosila mě ven na dečce, bych byl v přírodě, a to já rád. A co se nestalo, přes zimu a pobyt na topení opět jsem byl ten krásný, inteligentní, reklamní kocourek a chytal myšky - a že jsem jich nachytal.
Ale panička mi dala zákaz. Neprat se s kocoury, chodit včas domů - když ne, tak riskovala zloděje a nechávala otevřeno, bych se vrátil. A hlavně ta ňamka. Ale slídila za mnou jak Colombo.
Milovali jsme s mamkou chytat ptáčky a to byl taky problém. V létě jsem na ně nejraději čekal přímo v krmítku. Jednou jsme měli taky den a ulovili zajíčka, to bylo doma zle.
Ale už je všechno jinak. V srpnu mi bylo pět let. Pak najednou ve mně začalo všechno bolet. Panička povolala píchačku a každý den se na mě vyřádila. Bylo mi čím dál hůř, panička byla mooc smutná a smutnější. Stále u mě držela stráž. Pak musela na chvíli odejít, ale počkal jsem na ni. Dohladila mě.
Teď na ni už z duhového mostu dohlížim. A přeju, aby ji to už tak nebolelo. Vidím, že mě s mou mamčou obě moc hledají. Mám už pelíšek na zahradě, kde jsme se honili, lovili. Ale nevím, jak jim zamňoukat, že už mi je dobře. Musím to tady někde okoukat a pak jim to pošlu. Vaše Čertidlopovidlo.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?