Tak to vidím

Ahojky, zdravím všecky kočičáky a jejich služebnictvo. Je to už pár dnů, co jsem se neozval. Pozoroval jsem a nechával trochu času paničce i mojí mamce, aby ukázaly, jak mě měly v kožichu. Měly. Panička nezapomene každý den mě navštívit a bulí a mamka moc nežere a bulí.
No a můj pelíšek je už pod sněhem. Neměl jsem nejprv sníh vůbec rád. Studený packy i čumák. Trvalo, než sem se otrkal. U nás bylo toho sněhu až až. Ale pak ty skoky do závějí. Jůůů. A hned na topení. Žůžo. Páníček pak vrčel s něčím vrčícím a my úprkem pod strom. Na silnici to bylo teplejší, to nás ale hnali, tam zas byly, no ty auta.
Slyšel jsem taky, že prej mě panička v noci slyší zamňoukat i teď. Víte, já byl hrooozně ukecanej, a když jsem zjistil, že to panička miluje, tak o to víc, hlavně, když jsem ji delší dobu neviděl nebo ráno vzbudit, to jo, to jsem uměl. V tom jsme byli s mamkou přeborníci. Mlátit dvířkama, šlapat po klávesnici z PC, jo to bylo naše. Doufám, že to kočkomáti zvládá teď i za mě.
Panička mi taky zřídila kočkoalbum, kde jsem ten krásnej a statečnej kocourek k nakousnutí. Zasejc se vám ozvu, tak se mějte mocinky hezky. Čertidlopovidlo, Čumáček.

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama