Na veterině to vzali z gruntu.
Dlužno říci, že se Kocour projevil jako grand.
Nechrčel, neprskal, nikoho nenapadl. Nejsem na to zvyklá. Asi ho potulný život naučil zvláštní pokoře. Musel se strašně bát. Tolik nových situací, neznámé prostředí a lidi pořád kolem! A nebylo, jak se schovat!
Váží čtyři a půl kila. To na bezdomovce není špatné. Sousedka se opravdu snaží, aby Matička nestrádala, a Kocour ji přesvědčil, že patří do rodiny! Odhadem jsou mu asi tři roky.
Nejen, že netrpěl hlady, ale při důkladné prohlídce nebyly zjištěny blechy, svrab, roztoči ani klíšťata. V betonovém bludišti, kde přespával, se podobné havěti zřejmě nedařilo. Krevní rozbor ukázal, že i játra a ledviny pracují v normě. Kocour prostě neobtěžoval prkotinami.
Testy potvrdily FeLV, čili kočičí leukémii...
Při tomhle nečekaném oslabení imunity a stresu, který Kocour prožíval, se panička bála vystavit ho okamžitě klasické kastraci, jak měla původně v úmyslu.
Zavedli mu čip s hormonální kastrací, který by měl během týdne zabrat a fungovat zhruba půl roku a v únoru snad jeho kondice umožní k zákroku přistoupit.
Dárek a já jsme proti FeLV očkovaní, ale Matýskovi zrovna tahle nálepka chyběla. Takže ho výlet na veterinu neminul taky.
Po návratu z veteriny nás panička vyhodila z pokoje, aby měl Kocour klid.
Okamžitě se schoval pod křeslo, kam se utíkají všichni hrdinové z naší domácnosti.
A ukázalo se, že je to chytrý Kocour!
Snědl kousek paštiky, upil trochu vody a nevyčůral se ani do postele, ani na koberec, ale přímo do kočičího záchodu, který mu panička přistrčila vedle křesla. Jak přišel na to, že se od něj čeká zrovna tohle, to nepochopím!
Choval se vzorně. Celou noc ze čtvrtka na pátek nevylezl zpod křesla, jenom oči mu tam svítily.
Zato Dárek s Matýskem se předvedli.
Jestli to způsobila souhra náhod nebo samčí kvality přistěhovalce, Dárek během jednoho dne dospěl! Začal intenzivně vonět a pyskovat vyčítavým tónem.
Matýsek, který z něj měl dosud jenom legraci, znervózněl. Jejich dětské pranice se staly minulostí.
Dárek zaujal bojovou pozici a Matýsek hlubokým, hrdelním tónem varovně vrčel. Potom Dárek tvrdě zaútočil!
Matýsek, kterému vždycky stačilo uplatnit svou váhovou převahu, pochopil, že jde do tuhého. Dostal strach. Řval na celé kolo jak lev.
Dárek skočil. Matýsek prchal a křičel.
Tichým činžákem se to příšerně rozléhalo.
Několikrát za noc je od sebe panička rozháněla dekou.
Jinak nebyla schopná Dárka zastavit.
Maruška měla ráno kruhy pod očima přes půl obličeje.
A před sousedama se radši plížila kanálem...
Páteční dopoledne strávili zase na veterině.
Matýskovi udělali test a potom ho očkovali proti FeLV.
Dárkovi čipem taky zavedli hormonální kastraci, protože panička v noci nezabránila tomu, aby se nažral granulí.
A ještě jim panička pro jistotu koupila kočičí vůni do elektrické zásuvky, aby dali pokoj!
Říkala, že při placení se prohnula. Ale to kecá. Většinou dřepí v křesle úplně bez hnutí!
V noci z pátku na sobotu spala jen na jedno oko.
Naštvaný Matýsek se vyčůral přesně na místo, kam si před spaním odkládá pantofle, a zůstal u toho hrdě sedět, aby panička jeho protest nepřehlédla!
Přes zvláštně nasládlý pach linoucí se ze zásobníku v elektrické zásuvce podvědomě čekala, kdy se Dárek začne s Matýskem rvát.
Taky se jí honilo hlavou, co teď s Matičkou a jejím kotětem.
Leukémie se přenáší krví i slinami. Jelikož jedla na schodech se Starým kocourem z jednoho tácku, může být nakažená taky a nákazu dokonce před porodem přenést na kotě.
Stresovat nemocnou kočku dalším odchytem a potom ji vzít k nám, mezi tři vyjančené kocoury, kteří si teprve budou vyjasňovat vzájemné pozice?
A pokud je náhodou ještě zdravá, nenaočkovanou kočku přinést do domácnosti s prokázanou nákazou leukémie, je taky nezodpovědné, protože zajistit funkční karanténu není schopná a stačí, že už ohrozila nás.
Já jsem teda zásadně proti. Kocoury nesnáším! Změny nesnáším! Nejsem na to zvyklá!
Jenže mě se nikdo nezeptá! Kdyby se mě včas zeptali, byl by Matýsek ještě v útulku a Dárek běhá po lese!
Když mě pak panička v noci v šeru zahlédla sedět na okně, postavila se vedle mě. Koukaly jsme spolu z okna a panička ke mně dlouze hovořila.
Nakonec se taky unavila a zašeptala jako obvykle: „Káčo, jdem spát, už je spousta hodin!“
Po téhle větě se vždycky rozprostřu do postele na polštář a panička se opatrně složí ke mně.
Ale jen se pohnula, její společnost zmizela pod knihovnou!
Panička chvíli tupě zírala a potom se šla podívat do kuchyně, kde jsem sladce spala na židli.
Dárek ležel na příborníku a Matýsek byl zalezlý ve spací bedně.
Zdá se, že u nás straší!
Ale té noci se nikdo nepopral a vrčelo se jenom tlumeně, jako když houká parník...
Ať žijí elektrické vymyšlenosti!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?