Kdo s koho?

Kvůli tomu novému, panička pořídila další záchod. S boudou!
Já tam nevlezu. Já tedy ne!
Ale Dárkovi se moc líbí. Nejradši sedí nahoře a packou šťárá v mřížce s filtrem proti zápachu. Tak dlouho, dokud cedník nespadne dovnitř do záchodu.
Baví ho to. Rozhodně víc než paničku, když ho má zase vracet na své místo.

Taky panička Kocoura ochočuje. Snad...
První týden mu cpala misky s konzervou pod křeslo.
Nezahlédla z něj, než lesk očí, když potom šťourala prázdnou špinavou misku, aby ji mohla umýt.
Druhý týden plnou misku stavěla hned vedle křesla.
Zahlédla vždy jen bleskurychlou tlapku, která hrábla do misky a zmizela.
Při druhém nebo třetím pohybu se miska zvrhla a obsah vytvořil stezičku vedoucí pod nábytek.
Ani pokus s kladenkou nedopadl lépe. Utrhnout kousek, co visel z ruky a prchnout.
Poslední dva dny misku nechávala půl metru od křesla. Tam už žádná packa nedosáhne.
Kocour se po dlouhém váhání natáhne jak stonožka. Schlamstne trochu masa a zahučí do bezpečí. Chvíli je slyšet jen mlaskání. A znova. Hlavička vystřelí, nabere do tlamičky a schová se. Celý kocour k jídlu ještě nikdy nevylezl.
Nakonec začala misku s konzervou vkládat hluboko do přepravky.
Kocour nejprve kradl malé kousky a nosil si je pod křeslo.
Potom zjistil, že s nataženým krkem a předníma tlapkama na jídlo dosáhne a nemusí utíkat.
Poslední dny sedí u jídla v přepravce a venku si nechává jako pojistku proti zabouchnutí dvířek už jenom ocásek.

Přestože Matička nečte předpovědi počasí, v pátek před tím velkým ochlazením a sněhem se odstěhovala.
V sobotu v té nejhorší plískanici ji viděla navečer panička utíkat od hotelu Avion na druhém konci dvora ke schodům, protože mezi pátou a šestou se podává večeře.
V neděli ráno si na ni počíhala. V půl osmé Matička zase pospíchala od Avionu ke schodům na snídani.
Matička kašle na změnu letního a zimního času. Naštěstí sousedka taky.
Zadní vchody do prodejen jsou zabezpečené proti zlodějům a zamčené jsou i branky skladu obalů. Ale pletivo a husté mříže nejsou překážkou pro kočku, která se rozhodla přezimovat v teplovodním potrubí. To jen panička vždycky narazí. A nejhorší bylo, že ani nezahlédla kotě.
Teprve v neděli v posledních paprscích slunce nachytala Černé kotě s bílýma packama mezi zaparkovanými auty...

V sobotu se krájí kuře. Já jsem seděla na lince vedle mikrovlnky, abych dobře viděla, jestli panička nešidí a neujídá. Ona sice tvrdí, že syrové kuře nerada, ale kontrola musí být.
Dárek ležel na sporáku. Pokud by panička horké plotýnky nepřikrývala studenou pokličkou, připálil by si zadek, ale jemu je to jedno.
Matýsek číhal paničce u nohou, jestli jí něco upadne.
Najednou se panička začala ošívat a koukat kradmo přes rameno k otevřeným kuchyňským dveřím.
Na prahu stál Kocour. Vůně masa ho přivedla až sem.
Poděs Dárek seskočil a už ho hnal. On si chce hrát a netuší, že tomu novému nahání strach. Nebo že by tušil, pacholek jeden?!

Ve středu se krájela jen rajčata a cibule. Nicméně zvukem nože na skleněné ploše drobátko zmatený Kocour napochodoval do kuchyně.
Dárek s Matýskem pozorovali zpovzdálí, co se bude dít. Jestli z paničky přece jen nevypadne něco od masa.
Obklíčený Kocour se jal kroužit paničce kolem nohou a třít se o ně. Nikdo se nepral. Nikdo ani nevrčel.
Za odměnu byly kotěcí granule. Malounko, ale přece!

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama