Kočkomat je hloupý. Hloupí lidé jsou nebezpeční!
Já jsem lovec. Já se nedám.
Co ta Káča má pořád s kastrací? Nějaká kastrace mě vůbec nezajímá.
Ale Kmotříčka samou péčí kočkomat málem zabil!
Kačenka celý život kudy chodí, tudy kejchá. Zvykli jsme si.
Jenže kočkomat nedal pokoj. Že prej každá kočička dostala očkovací průkaz proto, aby v něm měla vylepené nálepky od očkování. A Kmotříček má v průkaze jenom samé výpisy krevního obrazu a jiné ošklivosti.
Proti vzteklině už se dávno neočkuje, ale proti těm Kačenčiným pšíkancům, že by to chtělo. A že prej mám moc roupů a že už je nejvyšší čas něco s tím udělat.
Zkrátka kočkomat využil Kmotříčkova oslabení narkózou a nejenže mu vyčistili uši a prohlídli dásně a zuby, co dřív nechtěl ukázat, ale píchli i včeličku, jelikož honit Kmotříčka po bytě mopem, aby vlezl do přepravky, není nic ke chlubení a nemělo by se to provozovat moc často, jestli chce Kočkomat, aby s ním Kmotříček ještě někdy promluvil...
Na veterině kočkomat upozornili, že můžeme mít odřený jícen od intubace a při polykání to může bolet.
Jenže já byl ochotný ještě ten den hřebíky polykat, kdežto Kmotříček byl vyděšený, zmatený, jak duchem nepřítomný...
Před kastrací vážil 5,22 kg. To znamená, že za ty tři měsíce, co žije u nás, přibral přes kilo. Bylo jasné, že bez jídla pár dnů vydrží, ale bez vody?
Během noci se na něj byl kočkomat dvakrát podívat a nic se nezměnilo. Jídla ani vody neubylo a Kmotříček byl beznadějně zalezlý v koutě.
Ráno Kačenka spinkala na hodobóžovém svetru. Já šramotil v kuchyni s granulema od včerejška a Matýsek vyčítavě koukal na hodiny, kdy bude snídaně!?!
V 7.05 Kmotříček vyskočil na postel! Myslel jsem, že ho kočkomat radostí umuchluje!
Pak se vzpamatoval a šel otevřít konzervu. Radost ho rychle přešla. I když to byla paštika a ostatní se potěšeně ládovali, Kmotříček do kuchyně vůbec nepřišel. Donesl mu misku až pod nos, ale Kmotříček odvrátil hlavu a zalezl.
Přestože bylo po snídani, kočkomat vytáhl šunku.
Chtěl jsem kontrolovat, zda někdo nedostal víc, ale Kmotříček přivoněl, nechal svůj dílek spadnout na koberec a šel pryč. Sotva mu kočkomat stačil trochu namočit pusu.
Až v poledne Kmotříček vylezl, přičichl k misce s vodou a trochu si nabral na packu.
Kočky ze dvora pijou z louží. Nad loužemi parkujou auta, ze kterých teče olej, benzín, nafta a kdovíco ještě. Takže nejdřív přičichnou. Když to nesmrdí, naberou packou a opatrně ochutnají. Poprvé, podruhé, potřetí. Pak začnou chlemtat jazykem. Někdy. Když uznají, že to není moc nebezpečné. A Kmotříček se napil! Ale vůbec nic nežral.
Ve čtvrtek večer měl poslední jídlo. Přesto ani v neděli nežral. Vylezl kočkomatu na klín a usnul. Teprve v šest večer snědl pár kousků rozmraženého kuřete!
Kočkomat doufal, že snad má nejhorší za sebou. Neměl...
Den za dnem kočkomat zkoušel, co mu kdo poradil.
Kmotříček odmítl všechno kromě vlažného vývaru z kuřete.
Vypadal jak kostřička potažená kůží. O nic neměl zájem, jenom se tulil kočkomatu na klíně do klubíčka a strpěl i přikrýt dekou, jak byl zesláblý.
Další sobotu ráno Kmotříček už ani nepil. Veterina. Napíchali mu ATB na deset dní, roztok vitamínů a hlavně tekutiny, aby nebyl dehydrovaný.
V neděli ráno kontrola na veterině. Další tekutiny a něco na povzbuzení chuti k jídlu.
Na večeři zase nepřišel.
Po nakrmení ostatních koček kočkomat ze dvou lžiček A/D Hill´s konzervy s troškou vody umíchal kaši. Krmil lžičkou: Za maminku, za tatínka, za Glorii, která je nejspíš nevlastní dcerou, protože Matička si sehnala tatínků povícero, za Petra Kalandru, který také mizerně jedl, atd. Pro 60. léta má zřejmě slabost, zbaštil to všechno. Když se prospal, začal se dokonce po několika dnech čistit.
V úterý ráno zase všechno špatně a znova na veterinu. Od té doby máme nový rituál.
Když kočkomat rozdává konzervu nám, Kmotříček přivoní k miskám a odejde do koupelny. Je tam jako u horolezců po pádu: teplo, ticho, tma a tekutiny. Transport Kmotříček zásadně odmítá. A tohle je poslední místnost, kde ho ještě nelovili.
Kočkomat si sedne k němu na bobek. Strčí mu jídlo pod nos. Kmotříček s nezájmem odvrátí hlavu.
Kočkomat si sedne pohodlněji a začne krmit lžičkou. Někdy se trefí do pusy líp, někdy hůř. Jakmile si Kmotříček uvědomí, jak je upatlaný, začne se olizovat. Teprve čistý začne sám jíst. U kuřecího vývaru nebo zakysanky volí stejný postup. Zřejmě si z něj vychováme rozmazleného fracka. Ale lepší rozmazlený než mrtvý!
Čtrnáct dnů nebylo jasné, kdo vyhraje. Jestli kočkomat nebo ta s kosou...
Teprve v noci z další soboty na neděli kočkomat viděl Kmotříčka, jak se láduje granulema.
V neděli ráno zase musel být nakrmen, ale večer žral úplně sám. Žádné vyváření, žádné podstrojování mu nebylo dost dobré, ale na nejobyčejnější paštiku, co znal ještě ze dvora, se nechal nachytat!
Kočkomatu stačí ke štěstí málo. To byste nevěřili, jakou radost udělá třeba kočičí bobek ve správnou chvíli na správném místě!
Měsíc po kastraci Kmotříček váží 4,66 kg a chutná mu. A že chutná mně, je každému putna...
V minulém životě byl Kmotříček asi ovečka. Nikdy se nepere, nekouše, neškrábe. Maximálně někde uvázne drápkem a potom se snaží packu vyrvat a náležitě se přitom vyděsí, že je zase v pasti. Ale když ležím kočkomatu na klíně, vyskočí ke mně a dělá berany, berany duc, dokud nevypadnu. Přece se nebudu prát s takovým vyžletem! Pro mě je důstojným soupeřem jenom Matýsek! Tříkilový rozdíl vah je akorát a moje vítězství sladké!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?