A je po skřínkách. Ale tráva chutnala

My, kocouři z druhého patra, jsme přišli o skřínky na chodbě, které jsme tak milovali. Že je musí Jirka dát pryč řekla majitelka domu, protože té to řekli hasiči. Jirka říkal, že z toho taky nemá radost, ale poslechnout se musí.
Dnes přišel Jirka z výrobny peněz docela brzo. Již ve dvě hodiny, vypustil nás na chodbu a dal nám kočičí trávu, kterou koupil venku za ty peníze, které chodí vyrábět. Položil trávu na skřínku a řekl, že to je naposledy, co na skřínce sedíme, ať si to užijeme. A my si užívali. Tráva byla výborná.
Poté začal dávat skřínky pryč, vždy je pomocí výtahu někam odnesl, ani nevíme kam. Byl to smutný pohled, ach jo.
No a k večeři nám dal jenom granule, fakt nekecám, jenom granule. Omluvil se, že není kapsička. Max ho ale vymňoukal a Jirkovi nezbylo nic jiného, než pro kapsičky běžel do Žabky, protože u nás nic jiného není. Abych opravdu viděl, že běží do Žabky a ne do knajpy, vyšplhal jsem se na záclonu. Ale Jirka, když se vracel, to viděl. A nadával. Nevím, proč mu vadí již děravá záclona, na které visím. No čumáci, chápete to? A stejně nakonec přinesl Felikce. No chápete? My jíme od Royalu a on přinese Felikce. Zrádce. Ale byl dobrý. Tedy ten Felix. Tak čumáci, zatím, ahoój.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama