Panička mi říká, abych něco napsal

Ahoj kočičáci,

panička mi pořád říká, abych taky něco napsal do deníčku, když jste měli tak velký zájem o můj osud.

Už je to akorát rok, co jsem se podíval do Prahy. Tenkrát přijela na chaloupku nejen panička s Míšou, ale i nějaká teta. Bál jsem se, samozřejmě, ale pak jsem sebral veškerou odvahu a šel ji očuchat. Vypadalo to slibně, taky voněla kočkama, tak jsem ji vzal na milost. Druhý den mě panička nacpala do takové krabice s mřížema, Míšu do tašky a jelo se do Prahy. Byl jsem strááášně hodný, ani jsem nemňoukl. Jeli jsme nějakou dlouhou housenkou, dělala trochu rámus a byla tam spousta lidí. To drncání mě uspalo, a tak jsem se probral až v Praze. Tam bylo ještě víc lidí, všichni se tam motali, pobíhali sem a tam. Pak jsme jeli ještě jinou housenkou, prý metro. Taky spousta lidí. A pak nějakým autobusem. Než jsem se nadál, byl jsem doma. Jo, teď to "doma" už je, ale já to nevěděl. Zalezl jsem do koutka, pak pod postel. Panička na mě hezky mluvila, tak jsem po dlouhé době vylezl. Co vám mám povídat, rychle jsem si zvykl a mám se mooooc dobře. Mistička je vždycky plná, mám kamaráda na hraní, paniččinu vlídnou packu a klín a její postel a Míša mi půjčuje hračky, tedy já si je půjčuji. S Míšou pěkně řádíme, hlavně tak kolem 4. ráno. No mám se prostě fajn. Teď zrovna mi zahrádka nechybí, ale v létě je to tam prima.

Tak se mějte všichni moc hezky, já ještě moc psát neumím.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama