Mňaauuúúcta,
já jsem Mates - ne Mates Plajznerčinej, ale Tafatčinej. Nebylo to tak ale vždycky, když mě našli v lese u Berounky nad Kazínem, dostal jsem se k tetě Jarušce do jejího bytového kočičího depozita na Jiřáku, ona mě odčervila, odblešila, ostříhala drápky, dostal jsem očkovací průkaz se jménem Matěj a spolu s Fandou a dalšíma kočkama jsem se u ní zabydlel na dva roky. JOO(!), dva roky mě nikdo nechtěl, i když mě vozila na umisťovací výstavy a byl jsem vykastrovanej a krásnej. Na té poslední výstavě si mě dokonce v kleci ještě jako Matěje vyfotila Tafatčino kamarádka Helena, potom si na to po roce a půl vzpomněla a tu fotku jí poslala, když už jsem byl její... náhoda? OSUD!
Asi jsem si na ni musel počkat, na netu strávila nad fotkama cizích fešáků hafo času, pak obvolala pár útulků a kočičích kamarádek, furt nic, až konečně uviděla na jednom kočičím serveru moji fotku a dala si říct, prý kvůli tomu mému čumáčku, že vypadám, jako bych si čuchnul do skořice.
Přijelo si jich pro mě víc, dokonce u toho byly i dvě malé holčičky, ještě v autě mě panička přejmenovala na Matesa, protože jí Matěj nějak nešel z pusy, u ní doma jsem se hned pasoval na nového manažera její domácnosti, udiveným vnučkám jsem předvedl, že se před nima nestydím čurat ani kakat do písečku, holky mi našly krabici, vyřízly dveře a okno, hned jsem se v ní k jejich velkému nadšení uvelebil a začal jsem si s nima hrát, a až po jejich odchodu jsem zjistil, že panička má v té své malé garsonce půdičku - bude mi tady dobře!
Všechny kočky i kočkomily
zdraví Mates od vršovického ďolíčku
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?