Mňaauuúúcta,
zabydluju se a na paničce je vidět, že s kočkou nebydlí poprvé, je prdůch, do práce chodí na celý úvazek a já na ni čekám doma dvakrát týdně až do večera, ona sice říká, že má dlouhé služby, ale kdoví, jak to je... o víkendu byla trošku nemocná, dva dny jsem se od ní nehnul, chodil jsem s ní i na záchod a ležel jí na nohách, a abych jí udělal radost, začal jsem aportovat obě hadrové myšky, co mi ušila - to bylo radosti, že má aportovacího kocoura, a abych byl ten její úplně nejlepší kocour, běhám pro ně i na půdičku a dokonce jí je nosím až na postel, aby se pro ně nemusela shýbat, jo... dokonce si mě natočila na video, ale pak jsem slyšel, jak říká do telefonu, že to nemůže nikomu cizímu ukázat, protože až na něm si šímla, jak se všude kolem šicího stroje válí na zemi krabice, látky, nitě, vysavač, hadice a rozvěšené kusy oblečení, tak zase nebudu celebrita, no.
Také si na mě vyzkoušela, jestli mi bude na dva dny stačit jedna miska mokrého a tři misky suchého žrádla a jestli budu chodit furt na jeden záchod, nebo si budu ulevovat vedle - to proto, aby až bude jezdit na chatu zatím beze mě, po návratu věděla, do jakého bince se vrátí... s tím záchodem jsem jí ukázal, jakej jsem frajer, že mi fakt nevadí pár zahrabaných hovínek, ale to žrádlo? No to si dovolila dost, mokré jsem zblajznul hned a pak jsem na ni u misek granulí naštvaně ječel, ale prd, nedala kapsičku, a nedala... až v neděli večer se ustrnula, ale ten pytel granulí, co koupila ve slevě, bude muset rozdat kočičím kamarádkám, já se toho ani nedotknu, teda.
A ještě jsem dostal klíšťový obojek a na něj pouzdříčko na telefon, a když jsem jí vrněl na klíně, řekla, že jestli jí uteču, tak se zblázní... no to znamená, že pojedeme na chatu! Konečně! A abych ji definitivně přesvědčil, že na chatu už mě může s sebou brát, přemoh' jsem se a vzal na milost kočičí cestovní tašku, kterou jsem obcházel obloukem - to když se jednou pokusila mě do ní nacpat, musela pak nosit týden dlouhé rukávy, jo, ale teď vidí, že cestovat se mnou fakt může, nejsem žádný pako a dá se se mnou vyjít, když JÁ chci, a na chatu teda chci, i když ona se bojí, že jí venku zdrhnu, protože někde tam u Kazína mě našli, teda, já se jí divim, vždyť Kazín je přes řeku na druhém břehu, šmarjákočky, copak umím plavat?
Tož (stále ještě) od vršovického ďolíčku vás zdraví Mates.
A děkuje za milé přivítání Maud, Filipovi, ZdenČa, Jirkyr, PaschaMami, JanaBau, Honzovi Uličníkovi, Micouše, Ašince, palkovic, evelinas a dalším
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?