Mňaauuúúcta,
tak jsem se dočkal, jedeme poprvé na chatu, autem, já musel být celou cestu hladový, prý abych nezvracel, mističku mi sice Tafi hned po příjezdu naplnila jatýrkama, ale já bych radši okna i dveře dokořán, achjo, všechno zavřené, tak jsem si alespoň uvnitř všechno prošel a dočkal jsem se, Tafi v tom horku zapomněla zavřít kuchyňské okno a už jsem byl venku, donesla mě sice hned zpátky, ale pak stejně musela na záchodě otevřít okénko a i když bylo vysoko, s mezipřistáním na poličce pod ním se mi podařilo zmizet, nejsem přeci žádnej vošouch, a ona pak skoro čtyři hodiny nevěděla, kde jsem, já to náhodou věděl, tak jsem se v pohodě vrátil a musím to udělat častějc, protože jsem zase dostal dobroty, a odteď už se chata nezavírá, okna jsou dokořán a já si můžu chodit, kam chci a kdy chci, má to ale jednu vadu – už nejsem vespod bílý ale béžověšedivý a ona se zlobí, že trenky a podvozek mám jak čuně pes a do šviháka lázeňského mám daleko, jooo, to ta zdejší šedivá kočka, co se furt schovává u plotu a vříská na mě, že jsem vetřelec, že všechno tady patřilo jenom jí, tak ta tyhle starosti nemá.
V noci jsem Tafi načapal, jak si po cinknutí z pekárny vyndala teplý chleba, no to jsem ještě neviděl, aby si v jednu po půlnoci namazala máslem teplou patku a cpala se tím, jako kdyby v tom byla šanta, ale nebyla, dala mi čuchnout.
V sobotu poprchávalo celý den, ale já jsem musel hned ráno zkontrolovat situaci venku, i když se panička divila, že mi nevadí to mokro, když doma šílím z každé kapky, která mi spadne do kožichu, pak přijely vnučky a byly se mnou pořád venku, dokonce se znovu ukázala ta šedivá kočka, co na mě syčí, ale byli jsme v přesile, tak se zdejchla, po obědě na mě padla dřímota, ale nenašel jsem kousek klidného místa, protože ty holky byly všude, tak jsem si nakonec ustlal pod stříškou nad dřívím, ale poprchávalo furt, tak mě panička odnesla k sobě do pokoje a zastlala mě do postele, aby mě nenašly.
Když si pak holky hrály v domečku na stromě, usmyslily si, že se tam také musím podívat, po žebříku se mi teda moc nechtělo, zkusil jsem dělat, že spadnu, ale vystrkaly mě nahoru a těšily se, že když mám takový strach, že tam s nima zůstanu, ale v tu ránu jsem seběhl po špriclích dolů a už si na ně dávám pozor... ale domeček je fajn, už vím, kam se schovat, až mě bude honit nějakej čokl...
A když se večer spustil ten hrozný slejvák, zalezl jsem si do mojí tašky a chrupkal jsem v ní celou noc, jenže brzy ráno jsem u dveří vřískal tak moc, že mi Tafi raději otevřela, vrátil jsem se až v devět s packama obalenýma bahnem, a když viděla, jak si je začínám čistit, vzala hadr a nejdřív mi je umyla, no dobrý - dělá všechno pro to, abych se rád vracel, toho musím využít.
A mám po ptákách – načapala mě, jak jsem ulovil ptáčka, sice jsem na ni vrčel, když mi ho chtěla sebrat, a raději jsem s ním zdrhnul do křoví, jenže pak jsem jí ho donesl jako dárek a co se stalo, no? Přidělala mi na klíšťový obojek vedle toho pouzdříčka s papírkem ještě i rolničku, jo! Prý, abych cinkal a ti ubožáčci mohli včas zdrhnout, jenže – já cinkám jen při chůzi, jakmile lovím, necinkám, takový jsem já, matinko...
Tož všechny kočky a kočkomily zdraví nadšený Mates z Mokropes
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?