Jak se Mates domestikoval

Mňaauuúúcta,

našel jsem až teď staré zápisky mojí paničky, které psala své kamarádce, když jsem se teprve zabydloval, tak je přidávám do mého deníčku, opožděně, s omluvou a s dovolením...

První dva dny byly seznamovací - přišla jsem po krátké službě ve tři domů, odemkla, jukla, zavolala, za chvíli se za skříňkou objevila kulatá bílozrzavá hlava s fešáckým knírem a muškou na čumáčku, a potom se přivalil i zbytek mého goliáška, vrněl, mňoukal, otíral se až do výšky kolen, hlídal si mě na záchodě a potom i v koupelně, dokud se nedočkal plné misky "mokrých" kousků, pak se přišel zeptat, jestli mu přidám, ale když se dočkal jen granulí, odkulil se raději umýt a přitom sledoval, kdy si sednu, aby mi skočil na klín a mohl si dát šlofíka... pravda je, že si ze spící kočky nic nedělám a klidně ji přendám jinam, když potřebuji vstát, nebo když mě tlačí, anebo zatíná ve spaní drápky, a také je pravda, že ji v noci ve spánku shazuji na zem, když si ustele na mém těle, jsem sice širokorozchodná, ale těch šest kilo fakt cítím, takže se vzbudím, musím se jít vyčurat a on to považuje za vstávání a už mi nedovolí znovu usnout, ve čtyři ráno (!), jo, ale třeba mě to donutí chodit dřív spát a ne až po půlnoci, jak jsem byla zvyklá doposavád.

Třetí den jsem měla dlouhou službu, domů jsem dorazila až v osm, hned jsem se dívala, jestli ze vzteku neudělal loužičku nebo bobek někde jinde, ale dobrý, všechno bylo zahrabané v kočkolitu, potom mi čumáčkem vyrazil kapsičku s mokrým žrádlem z ruky, takže to musel jíst z podlahy, našel si i jinou cestu do patra-půdičky, ne od podlahy po schůdkách, bere to skrz počítač, který mám na polici v polovině pod schůdky, odrazí se od klávesnice, ta se odsune dolů z poličky, visí za šňůru jak chcíplej pták a já to budu muset nějak upevnit, než se Mates umravní.

Také jsme se již domluvili, v jaké poloze se budeme tulit na křesle u televize. Zpočátku si myslel, že jeho stálé ležení bude na mé hrudi pod krkem, místa by měl dost, což o to, ale kdo má těch šest kilo udýchat, takže nakonec pochopil, že musí polohovat o půl metru níž - vrnět nepřestal, takže pohoda.

Deska v noci spal poprvé sám na křesle blízko mé hlavy, a když si chtěl po (mé) noční cestě na záchod naskočit na můj polštář, tak pochopil, že natažená ruka s dlaní proti němu znamená ne, couvnul a nechal mě dospat, zlatíčko!

A po mých třech nákupech už mě mají rádi v krámu s kočičími (a psími) proprietami, za těch pět let, kdy jsem po mojí kočence Máře všechno rozdala, ty věci a věcičky neskutečně podražily, ale mám už i děravou lopatičku na exkrementy, drátkový hřeben na česání, protože chlupů je z něj jak z angoráka, také pár cinkavých a "vonících" hraček jsem mu koupila a on si hraje! Jo! Ta obrovská těžká chlupatá koule se dokáže rozpohybovat, podkluzovat a smykem se napasovat kamkoliv, i pod skříň do sedmicentimetrové mezery :)

S kočkou se našinec nenudí, doufám, že mu ta hravost vydrží hodně dlouho, zdravítafí.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama