Mates a sousedka vocaď-pocaď

Mňaauuúúcta,

v mém posledním příspěvku, který jsem poslal v půlce minulého týdne, byla určitě nějaká chyba proti zdejším pravidlům, takže nebyl zveřejněn - asi že jsem jmenoval jednu hospodu, jsem holt jakopako, pravidla mi moc nejdou, moc se omlouvám - a tak jako reakci na koment té zdejší krásné britky Borůvečky posílám celé to písání, jehož kousek Borůvečka vyčmuchala.

... v bytě je nuda, už abych se dostal alespoň o víkendech na chatu, naštěstí tuhle přišla sousedka zezdola, že si chce pořídit do důchodu kočku a jestli by si mě mohla prohlídnout, no nejsem proti, jen ať se podívá, jaká já jsem ozdoba bytu a manažer domácnosti.

Tafi se jí zeptala, jestli není náhodou alergická na kočičí chlupy, ty že bude mít totiž úplně všude, a když má jednobarevné potahy, tak ať si pořídí kočku pokud možno ve stejné nebo podobné barvě, jinak bude luxovat každý den, jo a jestli ta její budoucí kočka nebude zdrhat už jen při spatření té vysávací zgerby, tak může mluvit o štěstí, já že zdrhám jen při vytažení vysavače na světlo... a sousedka na to, že viděla, jak se kočka nechává vysávat přímo trubicí vysavače (?) a to Tafi tak rozesmálo, že jí skoro nedokázala říct, že ta kočka musela být určitě hluchá (Borůvečka promine, teď už vím, že ona to miluje).

Pohladit jsem se sice nechal, při ukázkách kapsiček a granulí jsem i něco slupnul, a když dopila kafe a chtělo se jí čůrat, šel jsem s ní i na záchod - s Tafi tam chodím furt - ukázal jsem jí, jak dokážu hrabat v kočkolitu, nechal jsem se přemluvit i k aportování myšky, dokonce i shora z půdičky, chytal jsem míček a kočkoval jsem se s ním, jenže ona se pak nějak rozvášnila a začala mě muchlovat, a když jsem jí už nechtěl ležet na klíně a ona mě nechtěla pustit, přestal jsem se přetvařovat a sekl jsem ji, jenže ona už se u nás nějak rozsádlila a nebyla k odejití, tak jsem se rozhodl, že jí předvedu, že my kočky nejsme žádní hodní pejsánci, co dělají páníčkům pomyšlení, ale že si nás musejí předcházet a zasloužit (!)

Už jsem měl u-š-i d-o-z-a-d-u, když si zabořila ruce a potom i obličej do mého sametového bříška - Tafi to dovolím, ale nikomu jinému! - Tak jsem ji kousl do ucha a podepsal jsem se jí na tváři, čekala asi omluvu, ale dočkala se jen citátů z komiksové knížky "Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi", protože

- když s vervou rozhrabáváme záchůdek, trénujeme zahrabávání mrtvol,
- když doneseme mrtvé zvířátko, není to dárek, je to varování,
- když se pustíme do hry „kdo dřív uhne pohledem“ a páníček to vzdá, ihned zaútočíme,
- když se dotýkáme obličeje páníčka ve spánku packou, zkoušíme, jak dlouho by trvalo ho udusit,
- když ležíme (a spíme) na klávesnici počítače, snažíme se za každou cenu překazit mu komunikaci s celým světem,
- když zíváme, není to opravdové zívání, je to bojová grimasa,
- když spíme na nejfrekventovanějším místě - nejlepší jsou schody - tak fungujeme jako nášlapná mina.

Ona se sice tvářila, že tomu opravdu věří, ale já jsem uvěřil, až když se za ní zavřely dveře naší garsonky a doufám, že už se u nás neukáže, teda.

Čauky mňauky Mates

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama