Jak jsme měli návštěvu, aneb jak mě přijely navštívit tetičky z MK – část II.

Milí kocouří kamarádi, věřím, že jste napnutí, jak to bylo dál, a proto vám dnes povyprávím, co se u nás dělo, když přijela stříbrná dračice Miou.

Přestože se z naší kuchyně linuly libé vůně masa, kupodivu naše obsluha naservírovala tetě Mirce kynuté knedlíky s jahodami. No to jsou způsoby! Copak se takhle uctívá návštěva? To si to maso schovává nebo co? My s Čertíkem dostali každý „jen“ kousíček řízečku dopoledne a k obědu konzervičku a smetánku! No nic, obsluhy mají někdy divné nápady! Měla to říct dřív, mohli jsme tetě něco nalovit a patřičně ji uctít.

Jen co jsme všichni dojedli, přijela konečně i teta Ifča s tetou Janou od Jumbíka a Mourka, no a samozřejmě Miou. Ta prej celou cestu z Prahy nezavřela v autě tlamku a básnila o tom, jak je zvědavá na ponížené uvítání od Fouska a Čertíka a jak se těší, že bude námi náležitě uctěna. Představte si, dokonce prej chtěla nachystat červenej koberec a losůska. Taky nemá soudnost, kočka jedna. To tak! Zlatý voči!!!

A co ji čekalo? Toho by se ani ve snu určitě nenadála. :-) Když byla u nás vypuštěna z auta do zahrady, byla naprosto v šoku, že červený koberec není připraven, nikde ani chleba se solí, natož losůsek s přílohovým salátkem a co víc, nikde nestál žádný špalír s připravenou zdravicí. Místo toho se moje obsluha nadšeně vítala s tetičkami a nadělaly při tom řádný hluk. Tolik povyku přilákalo i mě, takže i když bych normálně po obědě někde házel pod keřem chrupku, šel jsem se podívat, co se děje.

Nevěřil jsem vlastním očím. Šedivá chlupatá kočka, která měla vyvalené oči jak puk! No, to se mi snad zdá, mručel jsem si pod fousky a moje rozhořčení se stupňovalo. Cizí kočka na mém výsostném území! No, ještě aby se mi tu roztahovala. To tak! Přiběhl jsem na terasu odhodlán za každou cenu bránit svůj hrad. Zaujal jsem výhrůžný postoj a vyčkával, co ta cizí kočka udělá. Miou, tak na to šedivé stvoření tetičky volaly, se odvážila udělat pár nesmělých kroků směrem ke mně, a když zjistila, že žádné přátelské uvítání nebude, lehla si přede mnou na zem. Ano, správně, já jsem zdejší vládce, takže je v pořádku, že se mi poklonila až k zemi. Nicméně nenásledovalo blahosklonné pokynutí mou packou, že může vstát či nějaká ta čumáčkovka na přivítanou. Místo toho jsem jí důrazně vysvětlil, aniž bych se hnul z místa, že v mém rajónu vítána rozhodně není a že se s ní nehodlám bavit. Miou uznala, že má audience je u konce, takže ani necekla, hodila kličku a mazala ke své DNŽ. Udělala dobře, protože jinak bych jí následně vyprášil kožich, jak moje obsluha správně předvídala. Uvítání skončilo, bylo jasné, že se s ní v žádném případě kamarádit nebudu. Obsluha mě nechala venku a uchýlila se s tetičkami Miou do domu! A mě nechala venku!!! Mě, který si z toho rozrušení chtěl jít lehnout do ložnice. Mě, který musel zůstat kvůli té cizí kočce venku a trpět, že se mi roztahuje po domě!!! Tak jsem na Miou přes sklo házel alespoň zlé pohledy.





Malým zadostiučiněním pro mě bylo, že Miou si to u nás v domě fakt neužila, přestože dostala k dispozici celou moji hernu včetně všech hraček. Byla tam po celou dobu zalezlá buď pod lavicí v kuchyni, to jsem ocenil, protože zafungovala skvěle jako živá prachovka a vymetla všechny pavučiny, anebo pod stolem v hale v patře, odkup pokřikovala na svoji paničku, že to má u ní schované a že příště jí ani nehne, aby k nám jezdila. Byla natolik mimo, že neochutnala ani masíčko, které pekla moje obsluha pro její DNŽ. Její mínus! Neměla mít přehnaná očekávání.





Už mám tlapku celou upsanou, tolik jsem toho nadrápal, ale vydržte, já se vymrštím k výkonu a deníček dodrápu. A vy se můžete těšit na další pokračování :-), protože to zdaleka není konec mého vyprávění. :-)

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama