Jak jsme měli návštěvu, aneb jak mě přijely navštívit tetičky z MK – část I.

Milí kocouří kamarádi, rozhodl jsem drápnout po delší době další deníček a podělit se s vámi o zážitek vskutku výjimečný, který se odehrál 30. 6. 2018. Cože se to významného událo? Přijely mě navštívit tetičky z MK a její veličenstvo Miou :-).

Samozřejmě, že to přede mnou obsluha tajila do poslední chvíle, ale její vykecávání po telefonu s tetou Ifčou ji profláklo, takže jsem zavčasu pojal podezření, že se chystá něco, co naruší můj klid. V den D mě v tom utvrdilo i to, že když jsem chtěl být jako obvykle v časných ranních hodinách vypuštěn na svou ranní procházku, obsluha se neodebrala do svého pelechu, jak jinak o víkendu činí, ale začala cosi kutit v kuchyni. Hmm, tak to jsem zvědavej, co se bude dít, říkal jsem si pod fousky a vzápětí to probral s Čertíkem od sousedů, který za mnou přišel.

Po společné snídani u nás na terase jsme pak měli válečnou poradu ve vřesu. Proč válečnou poradu? Protože jsem zaslechl, že mj. s tetičkami přijede nějaká kočka!!! Co nějaká! Miou! Dobře jsem si přečetl na MK deníčky, jak děsila kočičáky v Ústí, takže se musíme řádně připravit, aby nás ničím nezaskočila. Navíc mě vyděsila představa, aby mi ji tu nenechali!!! Moje heslo léta zní: „Jsem doma sám a jsem tomu rád!“ Tříleté soužití s Mikoušem mi dostatečně stačilo. Čertík od sousedů? To je něco jiného, toho mám rád. Přijde, nabaští se, respektuje mě, nechá se od mých obsluh pomazlit, pohraje si se mnou a zase jde domů. To mi vyhovuje. Snesu i to, že občas zavítá k nám do domu, protože vím, že se dlouho nezdrží a nebude se mi tam roztahovat. No, ale abych neodbočoval. Čertíkovi jsem názorně ukazoval, jaké musí vyluzovat zvuky, aby se vetřelec dal co nejrychleji na ústup. Za ty roky, co vládnu svému teritoriu, to mám v praxi mnohokrát odzkoušené. Čertíka spíš zajímalo, co by mohlo od mojí obsluhy ještě přistát v misce (kočky, on je šíleně nenažraný!!!), takže moc pozor nedával. Pak ho výuka přestala bavit a šli jsme se válet do keřů nad terasou.




Dopoledne uteklo jako voda, obsluha na nás neměla čas, protože měla plné ruce práce s přípravou oběda, tak jsme si hodili malou chrupku a ani jsme nepostřehli, že přijela první tetička, a to teta Mirka od Gafíčka. Po přivítání s obsluhou se šla podívat po zahradě a my jako vzorní kocourci jsme ji šli pěkně přivítat, jak se sluší a patří. Aby bylo jasno, já tedy hned tak někoho nevítám, ale teta Mirka se mi mooooc líbila, takže jsem se od ní nechal nejen pohladit, ale i pochovat v náručí. Čertík, to je kapitola sama pro sebe, to je vítací typ. Ten se válí před každým, takže předváděl ty své žížalí sestavy a nechal se od ní drbat na bříšku. Společně jsme potom tetu hezky provedli po celé zahradě a dávali jsme bedlivý pozor, jestli jde za námi. Co kdyby se nám někde na naší veliké zahradě ztratila? Pak jsem ji musel propustit, protože obsluha volala tetu Mirku k obědu a my jsme se šli nabaštit s Čertíkem také.








A co bylo po obědě? Tak na to si, milí kamarádi, musíte počkat :-)

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

17 komentářů

Reklama
Reklama