Jak Fousek k Mikimu přišel

Dnes si dovolím do Fouskova deníčku vstoupit já a popsat události posledních dní u nás. Mnozí z vás podobné situace určitě zažili na vlastní kůži:-)

Jak mnozí víte, 20. 6. 2014 jsem přinesla bez varování domů kotě - Mikiho. Fousek z něj od prvního momentu nebyl příliš nadšen. Co bychom také čekali, když jsme ho 8 dlouhých let hodně rozmazlovali. Najednou jsem já byla tak zlá, kdo ho skopnul z pomyslného trůnu jedináčka. Alespoň on si to tak ve své hlavičce srovnal.

A tak si naše roztomilé chlupaté zlatíčko vzalo do hlavy, že nám to pořádně za ten „podraz“ spočítá – bez rozdílu VŠEM!!! Z předoucího, hodného, mazlivého kocourka, který si nechal líbit téměř všechno, se změnil mávnutím proutku v syčící kobru, která po nás startovala bez varování. Klidně by nás i kousnul. Na Mikiho mručel, syčel, sekal po něm packou.

Tím, že mu výrazně nahrálo teplé letní počasí, postupně skoro přestal chodit domů, protože Miki byl dle jeho názoru prostě všude. Někdy měl své světlé chvilky, když jsme byli na zahradě, že si přišel "hupsnout" na klín a mazlil se. Totálně vzaly za své pravidelné denní rituály a my v obavě, aby nám chudinka nehladověl, začali jsme mu misky dávat ven. Pokud byl někde spatřen a měl náladu na hlazení, byl odlapen a my vzápětí nesli domů vzpouzejícího se kocoura, který trucoval u dveří, že chce okamžitě ven, že v tak příšerné společnosti nebude ani minutu. Jeho krásný načechraný kožíšek postupně ztrácel na čistotě. Kdo ví, kde lezl... Občas měl plný kožich svízele a jiné chamradi, čumák špinavý, o tlapkách ani nemluvě. Pouze za špatného počasí byl ochoten přijít a být doma, ale pokud Miki na něj začal dorážet a honit ho, bylo okamžitě zle, a tak i za deště zůstával venku a nepřišel ani na zavolání.

Zřejmě abychom viděli, jaký to je hrozný chudák a jak děsně trpí, začal spávat na špalku na štípání dřeva, pak přímo na dlažbě na terase a pod hlavou měl suchý drn plevele, který jsem tam večer zapomněla. Vždy ale spal tak, aby byl pohledem z domu okamžitě spatřen. Nepřestávalo nás udivovat, co vše je schopen si vymyslet, abychom viděli, jak děsně ho štveme. Misky byly venku pravidelně prázdné, ale zda je vyjídal Fousek nebo někdo z okolních kočičáků, to nevíme. Tak to šlo den za dnem. Pomalu jsme se začali smiřovat, že se z něj stane čistě venkovní kocour a manžel už promýšlel výrobu venkovního zatepleného pelíšku.

Nadešel čtvrtek 24. 7., kdy měl Fousek jednu ze svých lepších nálad. Povaloval se na terase a nechal se pohladit a já jsem zjistila, že má u očiček hnis. Zase zánět spojivek. Na nic jsem nečekala, zavolala mladšího kluka, který byl doma, ať jde Fouska chytit, ode mě by se nenechal. Chytila jsem Mikiho, který ten den měl termín očkování, a vyjeli jsme směr veterina. Kočičáci kupodivu v autě ani nepípli. Fousek viditelně zkrotnul, když ho vet vyšetřoval. Vypadal jak kočka baskervilská. Kapali mu nějakou kontrastní látku do očí, bylo podezření, že tam má nějaký vřídek či co. To se naštěstí nepotvrdilo. Dostali jsme kapky, doporučení, aby byl Fousek týden doma a navíc dobrou radu, ať týdenní „nemocenskou“ využijeme k tomu, aby byli kocouři co nejvíce spolu. Přijeli jsme domů a šoupli je oba do jedné místnosti, kam jsme jim předtím nanosili jídlo, pelíšky, WC atd. Otevřeli přepravky a vysloveně z místnosti utekli a zabouchli dveře. S obavami jsme čekali, že se ozve řev, jekot – NIC, byli jako pěny. Puštěni byli až ráno, kdy vypochodovali jako jeden kocour:-). Takový obrat jsme nečekali. Každý den se jejich vztah o chlup zlepšoval. Fousek si jako vzorný pacient nechal ochotně kapat do očiček. Začal se zase mazlit a nechal si vyčesávat kožíšek. 28. 7. spolu s Mikim dokonce usnuli na jedné posteli. Měli jsme ohromnou radost.

29. 7. Fousek při procházce po zahradě utekl. Nechala jsem ho malou chviličku bez dozoru. Ležel netečně v kšírách, přivázaný na vodítku v košíku na terase. Stačil mžik, kdy jsem mu šla pro vodu. Pro mě záhadným způsobem kšíry svlékl a byl v trapu. Zase mě dostal. Jako kdybych nebyla z minulosti poučená, co umí!!!! Přišel se asi za hodinu podívat na terasu, ale dovnitř do domu už jsem ho nenalákala ani na šunku. To tak, abych ho zase zavřela, když si dopomohl k lítání. Utekl. Pak jsem ho ještě zahlédla na louce pod naším domem. Byl tam s dalším kočičákem, skoro kopie Mikiho. Když jsem na Fouska zavolala, začal toho druhého honit, po mě se ani neohlédl. Navečer se vrátil domů, dělal jakoby se nic nestalo a rovnou se hrnul k misce. Možností být zase volně venku, ale zřejmě naprosto přehodnotil svůj vztah k Mikimu a zase máme doma syčení, mručení, packování. I když bych to viděla spíš jako hru na "paci, paci", drápy nevytahují ani jeden.

5. 8. s odstupem dalšího týdne - docela se tolerují, i když Fousek je občas jak hodně nerudný děděk:-)). U jídla jsou naprosto v pohodě. Pokud ho Miki neprovokuje, tzn. neloví ho, neskáče po něm, nehoní ho apod., nechá ho Fousek vedle sebe i sedět nebo ležet. Chce to čas a trpělivost:-))) Tak nám držte palce:-)

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama