To bylo tak. Když jsem se ujala vlády ve své državě na severu jižních Čech, tak jsem si rozdělila své obsluhy. Nejvyšší postavení má pochopitelně moje maminka Ruda. S ním se šišmám, ležím na něm, otírám se o něj a taky ho zlobím. Zlobení má svůj rituál. Já vyskočím na počítač (kam prý nesmím), pak rychle seskočím a plesknu sebou na zem a nastavím bříško, načež jsem popadnuta a se zuřivým prskáním odnesena do jiné místnosti. To se několikrát opakuje, až se za mnou zavřou dveře a je po zlobení. No bžunda.
Na druhém místě hierarchie mých poddaných se umisťuje vousatý páneček. Ten mě hladí a drbe a má pro mě příjemnou vůni, takže u něj někdy ležím u televize. Nemám problém z něj vyloudit i plátek šunky.
Pěkné třetí místo obsadila DNŽ. Nevím proč, ale nějak ji to hněte. A to má dovoleno mě hladit, krmit, uklízet a udržovat mou kočičí toaletu, zajišťovat dostatek tuňáka. Dokonce jí ochotně pomáhám. Třeba, když přijde krabice ze Zoohitu, hned asistuji při rozbalování a vybalování. Panička otevře krabici, vyndá mě, vyndá fólie, vyndá mě, vyndá konzervičky, vyndá mě atd. No nadřu se u toho, že jo!
Tuhle se panička dozvěděla, že vousatý páneček mi po ránu musí věnovat několik minut – napřed se mu otírám o nohy, pak mu skáču na záda a pak se nechám chvíli chovat. Tak si DNŽ stěžovala, že je dobrá akorát na vybírání bobků a krmení. Načež maminka Ruda pravil: „A co bys chtěla? V ZOO děti stojí frontu, aby si mohly nakrmit zvířátko! A ty to máš denně, doma a zadarmo!“
Tak doufám, že si konečně uvědomila své výsady a přestane reptat! :-)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?