Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum17. prosince 2019  |  KočičákRíša  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 481 059x / 1x

Já a moje rodina

Já a moje rodina

Narodil jsem na konci letošního léta v obci se srandovním názvem Klec, která se nachází u Lomnice nad Lužnicí. Teď bydlím v Olomouci a mám tu dvě starší nevlastní sestřičky, co mají urozená jména. Dvouletá Cassinka je ušlechtilá ragdollka a jmenuje se Cassandra of Sessrúmnir. Kassandra byla proslulá starořecká věštkyně, jejímž věštbám nikdo nevěřil. Kdyby někdo vyslyšel její varování před dřevěným koněm, tak vůbec nemusela být dobyta Trója. Roční Sissinka, taky ragdollka, ale neušlechtilá, je Alžběta Bavorská. To zase byla krásná bavorská princezna, později rakouská císařovna a uherská královna. Já jsem sice obyčejný vesnický kocour, ale urozené jméno mi dali taky – jsem Richard I. Lví srdce. To byl anglický král a velmi statečný a udatný rytíř. Ten přídomek Lví srdce získal až po své smrti, protože při balzamování jeho těla zjistili, že měl srdce velikánských rozměrů. V Kleci jsem se jmenoval Čiči. Možná to ale nebylo jméno, protože tak volali i na všechny mé sourozence. Tady mi říkají hlavně Ríšo anebo ještě častěji Šíšo.

Panička si už kdysi dávno přála rezavého kocourka, jenže když z knížek o kočkách vyčetla, že kocouři mívají zdravotní problémy s ledvinami a s močovými kameny a že občas značkují, i když jsou vykastrovaní, tak se rozhodla pro kočičku. Chtěla jen jednu jedinou, v žádném případě dvě nebo proboha tři. Rezavých kočiček ale moc není, což je prý dáno geneticky, takže si nakonec vybrala plemeno ragdoll. A tak si s páníčkem pořídili Cassinku. Protože chodívají každý den do práce, rozhodli se po nějaké době přece jen pro další kočičku, aby nebyla Cassinka sama doma smutná. A tak si pořídili Sissinku. No a protože paničce v hlavě stejně pořád a pořád dokola ťukalo: „rezavý kocour, rezavý kocour“, tak si nakonec pořídili ještě i mě. Ale to je prý opravdu stop jakýmkoliv dalším kočkám a zvířectvu vůbec. Panička už od léta koukala po inzerátech, kolem Olomouce bylo rezavců plno, ale já se jí na fotce líbil tak hodně moc, že si pro mě jeli celých 300 kilometrů!

V novém domově jsem se hned zabydlel, všechno jsem si prošel a prozkoumal. První noc jsem usínal s paničkou, nad ránem jsem se přestěhoval k páníčkovi a trošku jsem si ho počural. Od té doby už ale chodím způsobně na záchůdek a jsem velice čistotný kocourek. Se ségrami se teprve seznamuji, protože když mě přivezli, obě zdrhly a dva dny jsem je neviděl. Sissinka zalezla do kuchyně pod sedací lavičku a nevylezla ani na jídlo. Cassinka byla trošku odvážnější a pořád mě z dálky pozorovala. Jak jsem se ale přiblížil, hned utekla do jiné místnosti. To se však změnilo, když mě páníčci vykoupali. Prý jsem totiž strašně smrděl slepicemi! Občas mi teď říkají, že jsem Richard I. Slepičák z kurníku. Jak jsem začal vonět jako normální kočka, holky se najednou přestaly bát, začaly mě očichávat a teď už mě snesou i ve své těsné blízkosti. Cassinka si se mnou občas hraje na honěnou a docela často mě olizuje, až mám mokrý kožíšek. Sissa je ale pořád nějaká uražená, protože jí prý pořád beru hračky, no snad ji to brzo přejde.

Tam, kde jsem se narodil, se mi líbilo - byla tam tráva a stromy a sluníčko a nebe. Tady se mi to ale líbí asi o něco víc - je tu teplo, pohodlné plyšové pelíšky a vysoký kočkostrom. Jsou tu všelijaké míčky a rolničky a hrkací myšičky a koulodráhy a někdy taková parádní červená tečka, která běhá úplně všude, klidně i po stěně. A taky je tu veverka v teráriu, ta se mi líbí nejvíc ze všeho, protože je fakt živá. Pořád tu mám granulky v misce a večer dostávám kapsičku. A hlavně mám milující páníčky! V Kleci se se mnou nikdo ani pořádně nerozloučil, kdežto panička mě pusinkuje, i když jde z bytu třeba jen do obchodu. Já jí za to večer u televize třeba dvě hodiny v kuse ležím na hrudi a celou tu dobu vrním jako traktůrek, někdy ji i lehce koušu do ucha anebo jí do toho ucha slintám. Ona mě za to drbká a hladí, to je vám žúžo! Je ze mě nadšená, protože ségry tak mazlivé nejsou, a tuším, že díky tomu budu mít v domácnosti výsadní postavení. Páníček sice říká, že jsem jen další darmožrout do rodiny, ale má mě rád také, to já poznám. Hodně si se mnou hraje, ze své ruky udělá třeba kobru, která na mě útočí, a já se ji snažím zlikvidovat. Anebo mi dělá ovladačem na televizi pod peřinou myšičku, to je také dobrá zábava. Darmožrout ale nejsem, snažím se v domácnosti pomáhat, seč můžu – rozvazuji tkaničky, vybaluji nákup, píšu e-maily a taky třídím papír a plasty! :-)

Ríša



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Máša
KocouřákMáša  Datum8. února 2020 19:50

Ríšo, budeš se mít nádherně:-))

Sněhurka (2)
KočičákSněhurka (2)  Datum6. února 2020 18:34

Nepochybuji, že z tebe vyroste opravdový král- Lví srdce, ale zatím( a to je dobře) jsi sladký malý kocourek!!!!!

Zden Ča
KocouřákZden Ča  Datum6. února 2020 15:40

😂 😂 Ty jsi šikulka ♥️ ♥️ ♥️ nádherný deníček.

Maud
KocouřákMaud  Datum17. prosince 2019 21:31

Tak si to tam pěkně hlídej a užívej si to! :-) Krásný deníček, Ríšo!

David
KočičákDavid  Datum17. prosince 2019 20:41

Pro mě taky jeli daleko, páč jsem byl Renaty láska na první pohled :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top