Jak mi moje panička říká

Ahoj kočičáci,

musím si vám postěžovat na to, jak mě někdy nazývá moje panička. Dneska na mě křičela „ty ryšavá potvoro“, včera jsem byl „malej šmejd“ a předevčírem dokonce „příšera jedna nevychovaná“. Je pravda, že jsem ji možná trošku naštval tím, jak jsem rozcupoval na kousky štolu, která byla připravená na vánoční besídku do školky. Neměla ji ale nechávat na kuchyňské lince, no ne? Za více než rok soužití ve společné domácnosti pořád ještě nepochopila, že to, co neuklidí, je přece moje. A ona si pořád bláhově myslí, že je to její. Třeba ta uvařená brambora, co včera zbyla v hrnci, byla taky moje. Prý měla za to, že kočky brambory nebaští. Anebo ty vánoční perníčky na těch nazdobených větvích ve váze, ty byly taky moje. Když je tam dala, tak už je asi nechtěla a byly čí? No přeci moje! A ty palačinky na talířku? Bál jsem se, že okorají. To jsem pak byl mimochodem „rezavej syčák“. Co je to za spravedlnost, když já po paničce vlastně vždycky jen uklízím?

Večer ale, když si na ni lehnu a pořádně jí zavrním do ouška, tak se ke mně hned lísá a oslovuje mě „miláčku, pusinko, ryšáčku, čumáčku, zlatíčko“ a kdoví jak ještě. Tak se v ní vyznejte… :-)

Ríša

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama