Náš den

Ahoj kočičáci, jak trávíte celé dny? U nás jsou všechny víceméně podobné, protože v ty všední páníčci mizí do práce a do školky a o víkendu zase na různé výlety a procházky. O těch víkendových dnech ale máme o něco víc hraní a mazlení, což je paráda, no bohužel taky víc různého česání, stříhání drápků, čištění uší a tak, což zase až taková paráda není.

Každé ráno jsme vpuštěni do ložnice, abychom si užili teplo postele. Já si jdu povrnět k paničce na její hruď a pak jí zalezu pod peřinu k nohám. Trošku ji kousnu do lýtka, aby mi udělala místo a pak ještě i do stehna, aby mi ho udělala ještě víc. No, nenechá mě ležet dlouho, pak už se vstává a větrá. To se všichni tři nahrneme k otevřenému oknu pokoukat ven do ulice, co se tam děje, jaké je počasí, jestli už lítají lítáci a jestli už jsou na procházce někteří pejsci. A potom, když už se snídá, běžíme fofrem se Sissou vymňoukat nějaké mlíčko pro ni a nějakou laskominu pro mě. Cassandra se přiloudá o něco později, když už máme všechno snězené, no dostane něco i tak. Akorát Cassinka je taková dobrosrdečnice, že si to ode mě často nechá sežrat.

S tím jídlem jsem prý největší kočičí žrout na světě, holky standardně vystrkávám od jejich misek a panička většinou snídá s rohlíkem nad hlavou. Nechce mě krmit ničím lidským, ale já jsem vytrvalý a nakonec vždycky něco dostanu. Sice mě to někdy stojí docela dost úsilí, vyskočím jí na kolena, ona mě shodí dolů, znovu na ni vyskočím, ona mě znovu shodí dolů a tak pořád dokola. Když to ale náležitě proložím zvuky kocourka umírajícího hladem, tak se nade mnou ustrne a přece jen mi něco dá. A když nedá, umím si to vyšprtnout z její ruky sám! To jsou pak ale pěkné fofry, protože musím být rychlejší, než ona, a zhltnout to dřív, než zjistí, kam to spadlo.

S holkama milujeme ranní stlaní postele. Když se natřásají peřiny, suprově se v nich skáče. To nás docela rozdovádí, takže se pak ještě honíme a hrajeme si s pingpongovými míčky a s plyšovými myškami. Panička nám mezitím dosype na celý den granulky, dá čerstvou vodu do misky a vyčistí oba záchodky. Uklidí roztroušené myši, nechápu proč, když je do odpoledne stejně zase všechny roztaháme. Pak už se chystají k odchodu. Ještě se necháme spočítat – jedna, dva, tři – abychom náhodou některá kočka nezůstala omylem zavřená celý den někde ve skříni nebo v botníku nebo v koupelně, protože tam všude samozřejmě lezeme.

Po odchodu páníčků se jdeme pořádně poválet, máme po celém bytě spoustu pelíšků a odpočívadel, na nichž trávíme víceméně skoro celý den. Kromě spaní, umývání se a občasného chroupání granulek hodně koukáme z okna a také dost času trávíme u terárka s naší burundučkou Žofinkou. Máme tam takový stupínek, ze kterého na ni krásně vidíme a ze kterého se dá i dobře práskat tlapkou do skla. Nějak jsme ale vyrostli a už se na něj nevlezeme všichni tři najednou jako dřív. Občas se mi z něj povede shodit Cassinku, a protože je tlustoprdka a zpátky na něj vyskočit jako já nebo Sissinka nedokáže, jde na něj zpátky přes židli a stůl a parapet, kde jí pak ale se Sissou zašprajcujeme cestu. Takže se u Žofinky tak nějak průběžně střídáme.

Odpoledne, když už jsou dvojnožci zase zpátky doma, tak si rád hraju různé hry s naším malým páníčkem. Nejvíc mě baví Kloboučku hop a Člověče nezlob se. Taky kuličková dráha je bezva. Akorát paničce se věčně něco nelíbí, jako že jsem rozkousal zelenou figurku, že jsem zašprtnul pod ledničku červený klobouček nebo pod sedačku žlutou kuličku. Kuliček už prý chybí alespoň patnáct. Vím, kde jsou, ale neřeknu!

A pak už je večeře a dostáváme kapsičku, mňam mňam. A mě se občas povede vyžmundrat i něco z člověčí večeře! Čas jídla mám moc rád…

Také mám rád dobu, kdy panička čte malému páníčkovi před spaním pohádky. Ty moc rád poslouchám, zrovna teď čteme Deník kocoura Modroočka, to je vám krásný příběh. Pak nás všechny musí panička postupně nanosit k jeho posteli, protože maloch nám chce dát všem pusinku na dobrou noc a trošku nás potulit. Holky se u toho nijak nadšeně netváří, ale už si zvykly a drží. Drží jako hadrové panenky. Mě malý páníček ňuchňá asi nejdéle - jsem jeho oblíbenec, protože na mě často svádí různé lotroviny a ty mu pak tím pádem vždycky projdou.

Úplně večer míváme často všelijaké kočičí šarvátky, Cassinka docela navážno rve Sissinku, až po ní zůstane na koberci chuchvalec vytržených chlupů a Sissinka s ječením uteče nahoru na terárko. Já se pak Sissu snažím utěšit, ale ona na mě podrážděně vrčí. Takže se jdu raději mazlit s paničkou, lehnu si na ni k televizi a ona mě drbká a drbká, vydržíme to spolu klidně hodinu. Spustím takový motůrek, až musí tu televizi zesílit. Škoda, že kolem desáté už chce spát, vyžene nás z ložnice a mazlení je konec. Ale zítra je taky den, už se na něj těším :-)

Váš Ríša

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama