Pracující kocour

Ahoj kočičáci,

chci Vám popsat událost starou již téměř dva měsíce... Vím, je to ostuda stěžovat si tak pozdě, ale ONA mě prostě nepustila k počítači!!! Furt si tam něco datluje sama a pána domácnosti tam nepustí... Kolikrát já si sedl vedle ní a žduchal jí do ruky, aby mě pustila nebo to napsala sama, ale ONA si prostě myslí, že jsem chtěl jenom drbkat či co... Ti lidi prostě kocourům nerozumí :o((

No, a co se mi teda stalo tak strašného... Ráno, klasika, vstala, a potom se tvářila, že bude mazlit kocourka. Jenomže si zákeřně připravila přepravku a opatrně a rychle se mě do ní snažila nasoukat!!! Já se teda jako každý správný kocour bránil o sto sedm, ale moment překvapení je moment překvapení, takže - vyhrála. Nebo aspoň první kolo...
Jeli jsme autobusem, tam jsem řval jak tur, potom metrem, tam už teda pochopila že má otevřít dvířka a drbat (ale i tak jsem sem tam zařval, aby všichni věděli, jak mě trápí a týrá a mučí). Potom ještě kousek tramvají, pak pěšky (teda ona pěšky, já v přepravce), až jsme dorazili k paní doktorce.
Byl jsem tam už dvakrát, jednou mě tam připravili o mužství, a před nedávnem na očkování. Jenomže - když ona si myslí, že je třeba i přeočkovat... Takže - ven z přepravky, prohlídka, injekce (tu jsem přestál statečně!!), pomazlení (ona za to moje utrpení ještě zaplatila!!!), a šli jsme na tramvaj zase jinam, a pak zase kousek autobusem...
Přivezla mě do nějakého nového velkého domu. Lekl jsem se, že se mě snad chce zbavit a veze mě k nějakým novým lidem, ale naštěstí... No, dala přepravku na stůl, využila toho, že se teprve rozkoukávám, nasadila mi kšírky (krásně modré, jdou mi k srsti!), a nechala mě si to tam všechno prozkoumat...
Já teda zalezl do chodby za květináč, líbily se mi taky schody, ale k těm mi po prohlídce místa uzavřela přístupovou cestu...
Ale já pak objevil úúúúžasné místo! Za ní, ve skříňce, byla mezírka mezi šanonama, akorát tak na jednoho černého kocourečka. Tak jsem tam hupsl a nechal se obdivovat. Poté, co si ona zašla na oběd a mě tam nechala (snažila se mě teda "vyvenčit", ale copak jsem pes???), tak mi přinesla kousek kuřátka (když mi kozí jogurt nejel), dala ho na svůj stůl (nevím, proč mu říká psací), vytáhla mě z mé pozorovatelny... No, co jsem s ní měl dělat? Tak jsem si teda kousek toho kuřátka dal. Ale tím pádem jsem se hodně osmělil, když už jsem byl napapaný a silný. Lehl jsem si jí na mezi ruce, napůl na klávesnici, a chtěl jsem, aby se věnovala mně, mně, MNĚ!!! Jenomže to ona teda ne! Tak jsem si šel prozkoumávat kancelář, no. Nebo teda aspoň to její patro, jinam mě nepouštěla, prej že žádný "volný výsadek".
No a tak nějak nám ten den spolu utekl, a jeli jsme domů. To už bylo jenom autobus-metro-autobus, navíc pochopila, že musí pootevřít dvířka přepravky a mazlit mazlit mazlit, jinak všem povím, jaká na mě je!

Ale nedokážete si představit jak jsem byl rád, že mě nikde u nikoho cizího nenechala a dojeli jsme do našeho domů... Holky teda trošku koukaly, kde jsem byl celý den, myslely, že se mě zbavily, tak jsem jim udělal trošku čáru přes rozpočet, heč!

Každopádně - za mou celodenní práci mi nezaplatili. No je na tom světě nějaká kocouří spravedlnost?