Výlet do hor I.

Mňau, tady je slíbené pokračování - mám za sebou totiž první dlouhý výlet a spoustu zážitků, o které se chci podělit.

Začalo to pár dní před koncem roku, doma se kramařilo, dvounožci si přetahali plno věcí ze skříně do takové velikánské hranaté tašky, pořád něco domlouvali a organizovali, byla jsem z toho pěkně nervózní. A co teprv v pátek ráno, sotva jsem se najedla a použila záchodek, dali se do balení i mých věcí! To se mi tedy ještě nestalo, chvíli jsem měla pocit, že už se mnou nechtějí bydlet, v chodbě jsem objevila přepravku, jedinou věc, která mi zůstala vcelku, ze zoufalství jsem si do ní dobrovolně vlezla a už mi ani nevadilo, že mě tam zavřeli.
Zase mě připoutali na zadní sedadlo auta, hned vedle můj záchůdek, pelíšek s hračkami, taška s krmením... jen to veliké škrabadlo zůstalo doma, sebou jsme vezli to malé vlnkovaté. A cesta vám to byla dlouhá, jednu chvíli už to vypadalo, že jsme v cíli, ale byla to jen malá přestávka a nakonec jsem byla ráda, že jedeme dál. Byli tam další dva lidi, s těmi mými se objímali a vítali, ale taky tam byl cizí kočičák Garfield, veliký a nevrlý. Syčel na mě a spílal mi kočičí řečí, že to je jeho území, že mě tam nechce a jestli hned nezmizím, zakousne mě :-( Moji dvounožci ale dávali pozor, abych se mohla napít a vyčůrat, záhy jsme se vrátili do auta a vyrazili na cestu dál.

Po dalších dvou hodinách už jsme opravdu byli na místě. Všude ležela tlustá bílá peřina, byla mi taková zima, že jsem si v přepravce zalezla pod polštářek a člověčice se se mnou vydala k chalupě. Ale nějak se jí bořily nohy, kymácely jsme se, dokonce mi ty bílé věci napadaly dovnitř a TAK STUDILY! Ona mě pořád uklidňovala, že za chvíli budeme v teple. Taky že ano, najednou před námi osvětlená chaloupka, teploučko, ale taky plno cizích dvounožců a další přicházeli, moc počítat neumím, ale prý jich bylo jedenáct. Pustili mě do našeho pokoje, kde jsem bleskově zaplula pod křeslo a byla jsem odhodlaná tam zůstat napořád. Tolik lidí, tolik cizích pachů - co mi to dělají? Pootevřené dveře ale lákaly, v nestřežené chvíli, když se zdálo, že všichni dvounožci jsou dole, jsem vystrčila čumáček na chodbu. Naproti byly dveře dokořán, tma a žádní lidé. Vyrazila jsem na průzkum a jaké překvapení!? Byla tam druhá kočka, tentokrát holka, sice o rok starší, ale nesyčela na mě a nevyhrožovala mi. Chvíli jsme se oťukávaly a brzy jsme byly domluvené. Za tohle kodrcání takovou dálku tady ty prázdniny dvounožcům pěkně zpestříme, mňau! :-)

-pokračování příště-