Modrošedá kamarádka, výročí, zítra jdu na to!

Tak v sobotu jsme byli na návštěvě u Aishy. Mysleli jsme, že si budeme všichni dohromady hrát, ale páníček nás postavil v přepravce na zem v obýváku a my jsme byli celí vykulení, kde to jsme, a tak jsme radši zůsatli v přepravce. Okolo občas prošlo něco modrošedého, ale vůbec to nebylo zvědavé, ani to nenakouklo dovnitř. A tak jsme seděli a čekali. Až to panička nevydržela a zvedla vrchní poklop od přepravky, protože mne zná a ví, že mně je v podstatě jedno, kde jsem a co se se mnou děje, prostě pohodář. A koukáme, to modrošedé je Aisha. Jenže ona to je vzteklounka vzteklá, nic jsme jí neudělali a ona na nás prskala a syčela a boxovala nás tlapkou. Tak jsem skočil na její křeslo a uvelebil se tam, aby holka viděla, že si z ní vůbec nic nedělám. No byla uražená, to je jasné. Nitce se taky Aisha nelíbila a tak se schovala páníčkovi do klína, ten ji držel a hladil a tak se cítila bezpečně. Doma jsme pak s radostí vyskočili z přepravky a hned jsme se běželi napít a najíst (dávali nám tam oboje, ale znáte to, doma je to nejlepší) a pak jsme si dali jednu rychlou rvačku a už se šlo spát.
V pondělí jsme oslavili výročí, Nitce bylo 6 a mně 8 měsíců. Co se týče váhy, Nitka má 3,5 kg a já mám 6,3 kg. A protože stále doma chodím a vykřikuji, jak jsem úžasný kocour, panička termín kastrace nezrušila a tak zítra jdu na to! Večer v osm hodin dostanu prý včelku a usnu a jak se probudím, bude už ze mne kocour, co nemůže dělat kočičkám koťátka. Ale jak jsem psal, chci mít klid a chci být domácí mazel. Tak pro dnešek končím a pozítří, až budu v pořádku, se ozvu.
Tak zatím čau váš Aaron Baaron