HURÁÁ, je tu léto! A s ním i dlouho probíraná dovolená mých dvounožců.
Maminda namáhavě řešila, co se mnou udělá, neboť se s taťkou chystali do hlubokých lesů Vysočiny. Mě vzít s sebou nechtěli (nechápu proč) - co kdyby se mi zalíbil lesní život? - A tak se rozhodli, že pojedu na prázdniny k babičce (k té, co nemá doma nevrlou kočičí tetu Fifinku).
Cestu už jsem absolvoval několikrát, kodrcání přepravky jsem snášel docela stoicky, kupé ve vlaku už taky ztratilo na svém kouzlu, takže jsem stejně většinu času prospal. Mamča s sebou vlekla ohromnou plnou tašku - papání a dobrůtky a můj polštářek a šustivý tunýlek a míčky a ptáčka a myšku...
A taky manuál pro babičku s rozepsanými pokyny, kdy mě krmit, jak mě česat, drbat, mazlit se, povídat si se mnou a vůbec. Taky tam byl seznam zákazů (žádné vepřové, žádné mlíčko - prohání mě, žádná čokoláda...) a chytrá knížka o kočenkách všeobecně.
Babička je ze mě nadšená, jak by taky ne, jsem krasavec a miláček (pozn. maminky: když chce), a hned si se mnou začala hrát. A tak mi vůbec mi nedošlo, že maminda už odjela.
Zatímco ona a taťulda si výletovali po krásách zemí českých a moravských, pekli kuřátko a grilovali klobásky, chodili na houby a vůbec žili přírodním životem, já jsem si užíval u bábinky.
Pro svůj pobyt jsem si vytyčil hned několik životně důležitých úkolů:
1) Zjistit, jak to je s louděním.
BÉÉZVÁÁ! Můj xichtíček opomíjeného a skleslého kocourka, doprovozený jemným mňouknutím, mi od měkkosrdcaté babičky vždycky vynese nějakou dobrůtku. Když to doprovodím lovem masařek a dalších hmyzoidů, budu si hezky debužírovat.
2) Zjistit, jak je to se šplháním na místa, kam normálně nesmím.
JUPÍÍÍ!!! Bábí mi dovolí úplně všechno. Kuchyňský stůl i linku, dřez na nádobí i záclony.
3) Zjistit, jak to je s bábinčiným denním režimem.
Jóóó, to není špatný! Vstává v sedm, já v šest. Žalostné zamňoukání, šťouchnutí pacinkou a upřený pohled z oka do oka ji zaručeně vytáhne z postele. Pak přijde na řadu akce Loudil a Snídaně.
4) Zjistit, co děda.
Tak to je tvrdší oříšek. Chrápe, tvrdě spí a jako pilný důchodce (ať to chodí kamkoli) odmítá bezdůvodně vstávat před devátou. Ale na druhou stranu, bývá vzhůru dlouho po půlnoci, takže při svých nočních hrách budu mít kamaráda.
5) Zjistit cokoli dalšího zajímavého.
Sousedi mají PSA (tfuj)! Zlatého retrívra!
TO BUDE ZAJÍMAVÉ!! HEHE!!
Použiju-li slova své paničky, je to pětatřicet kilo uslintané přítulnosti s vlahým důvěřivým pohledem a smrtícím útokem typu "umazlení k smrti".
Jak si tak hopkám v trávě před domem, kde se vzal, tu se vzal zlatý, tfuj, pes. Nejdřív se přikrčím, protože za ním šel jeho páníček. Ale je mi to houbelec platné, už mě viděl. S vyplazeným jazykem a láskyplně zářícíma očima se ke mně to psisko, tfůůůj, žene a chce se seznamovat. Kdo o to stojí?! Já mu ukážu, zač je toho Albert!!
VÍTĚZSTVÍ! Zlatý chlupatec potupně s kňučením prchá a já se cítím táák dobře. Zvlášť když mě obdivuje moje babička. A za odměnu (nebo na uklidnění??) dostanu kuřecí šunčičku.
No uznejte, že za těchto okolností mi panička s páneškem nemohli vůbec chybět!
Když se mamča vrátila celá natěšená, ani jsem ji nepřivítal (hrál jsem si s bábí). Celá mrzutá pak jen sledovala, jak všude chodím bábí v patách. Ani mazlit se s ní nechci.
Já sice umím trucovat, ale to panička taky. Trvalo mi celý den, než jsem si ji zase udobřil. Bábi je sice fajn, ale panička mě živí celý rok.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?