Chcete nás?

Tak bylo rozhodnuto. Jsme už jako dospělí, a tak člověčice dala inzeráty. Tedy vůbec netušíme, co nás čeká. Krásně si tady zvykáme, mazlíme se s Maxíkem i s tou člověčicí. Její pomoc už tolik nepotřebujeme. Nakrmíme se sami, už se umíme i umýt a olízat, záchůdek je samozřejmostí. Objevujeme svět! Ale ten svět není tak hezký, jak se zdá. Tedy to objevování. Člověčice nemá pro to naše objevování moc pochopení. Nedávno ta osoba uklízela ve skříni. Chtěli jsme jí pomoci, ale ona se na nás rozzlobila. Umíme udělat xischtíky, abychom se zalíbili, ale nějak to nefunguje vždycky a nebo je těch lumpáren hodně. Abychom nemohli v obýváku na okno, tak naše „krmička“ dala křeslo jinam. To byl od ní skvělý nápad. Takhle totiž můžeme na kuchyňskou linku a pak strkáme čumáčky všude tam, kam můžeme. V tomhle je přeborník V1 (Agi). Ten ochutnává všecko. Dokonce i syrové brambory a cibuli. Je to starý zvědavec (všimněte si fotky v galerii, jak skončil, zcela dobrovolně, v odpadkovém koši). V2 (Koko) je trochu umírněnější, ale občas také překvapí. Dnes se několikrát usadil v prázdném odpadkovém koši. Také jsme objevili kouzlo té bílé skříňky v kuchyni. Z té se vytahují samé dobroty. Jen jsme dosud nepřišli na způsob, jak se dostat dovnitř. Zkoušíme „mňááááááúúúúú“ v různých intenzitách, ale dvířka nic. Ječíme proto tak dlouho, až to jeden z dvounožců nevydrží a něco dobrého nám dá.
No dnes je 12.8. do konce zdejšího pobytu ještě pár týdnů zbývá, ale pokud se naší člověčici nepodaří najít pro nás teplý pelíšek, budou z nás venkovní kočky s domečkem v kůlně.
Nechcete se nás někdo ujmout? Jsme opravdu roztomilí rošťáci.