Adrenalinové sporty

Mňauvajsík čumáci!

Dneska sem se rozhod vám vyprávět o nejnovějších zážitcích z věšínského výběhu. Protože "klukův" táta odjel na zaslouženou dovču k moři, rozhodl se "kluk" využít této mimořádné situace... sbalil mě a želvušáky, zamával "holce" a od středy jsme se zvesela rekreovali. A proč by ne? Žádný příkazy, zákazy, sekání trávy, vokopávání zahrádečky, žádnej holčičí dozor... prostě parádní megaprodloužený víkend! "Kluk" nás vždycky vypustil na zahradu... želviny lozily, já skákal jak pominutej po plotech a stromech a "kluk" se smažil na sluníčku a předstíral četbu novin... cha! Chrněl! A ne že ne! Já ho moc dobře viděl!

V pátek za náma dorazila "holka". Docela jsem se na ni těšil. Přeci jenom ráno lepčejš muchluje:) A jak jsem měl radost, že ji vidim, po té "třídňové" odluce, rozhodl jsem se jí něco ulovit. Začal sem s něčim pohodovějším a míň náročnym pro začátek. Zaslech jsem tudlec totiž "kluka" s jeho tátou, že nejhorší jsou na zahradě bíloučtí motejlci... a helemese... jeden si to zrovna mastil před mojím čumákem. ŠUP! A už jsem ho měl pod tlapkou. Opatrně sem pod ní nakouk, jestli tam vopravdu ta bílá věcička je... MRSK... byla... vyklouzla mi, ale naštestí jsem po ní rychle skočil a znovu se ztratila pod tou mojí tlapčou. Docela mě štval ten motejl, protože byl děsně aktivní a pořád mi utíkal... no, tak jsem ho prostě zakous. Jedno křídlo, druhý křídlo, žvejky žvejk... "Holku" málem vomylo, když to viděla. "Kluk" se po mě začal sápat, otvíral mi tlamičku, ať ho vyplivnu a nežeru takovej hnus (nevim, co má, hmyzáci jsou supr poživatina), a pak mi voba čučeli do tlamy jak navedený a škaredili se u toho, protože sem ji měl plnou rozžižlanejch křídel. Jsem jim nekázal, aby mi do ní čučeli... banda jedna! Když jsem teda ten zákuseček spláchnul vodou (samozřejmě pramenitou), začal jsem vymejšlet, co bych zlovil dál.

A jak si tak sedim a rozmejšlim, co bude další na řadě, zničeho nic naproti mě na mě čučí z trávy kosice. Ta nehorázná kosí provokace mě vyhecovala ke skoku. Mám ji! Mám ji! Kosice začala vyplašeně pískat, já se toho zvuku lek, vyklouzla mi a zděšeně odcupkala pod túji. No to víte, hned jsem šel po ní. Jenže ona pod tou tújí jenom seděla, rychle dejchala s otevřenym zobákem a mrkala na mě těma vystrašenejma černejma korálkama. Tak jsem ji jako začal jenom vočichávat, jestli teda se ještě hne nebo co s ní jako je. V tom u mě byla "holka" s "klukem". Holka děsně vynervená, co jsem tomu ubohýmu ptáčkovi proved a že ať jí nechám, že je to holčička. "Kluk" - drsoň, že do ní šťouchne, aby viděl, jestli jsem jí něco neproved, třeba neporanil křídlo nebo tak, a jestli jo, že jde pro vzduchovku. "Holka" začala "kluka" obviňovat, že je vrah a že kdyby jí něco bylo, tak si vezme kosici domů a nechá si ji, než se udraví. Hloupá, a kdo asi tak naklovává ovoce a uždibuje borůvky??? Vždyť já, Max C., tady vlastně dělám prospěšnou práci! A vona by ty lumpy chtěla ještě léčit! Nakonec by na mě neměla čas krz ty marody! Vzpamatuj se, děfče! No prostě, "kluk", rozumnější tvor z těch dvou, šel pro vzduchovku, "holka", když to viděla, šla zničeně mejt nádobí nebo co... z kuchyně pak slyšela jak "kluk" 3x vystřelil. "Holce" pak tvrdil, že kosici jenom vyplašil a ona odletěla... doteď mu to moc nevěří, ale ať je to jak chce, hlavně, že to neviděla!

A posledním adrenalinovým zážitkem byla nedělní cesta domů. "Holka", ač je to k nevíře, udělala řidičák. Pro mě to znamenalo to, že jsem po cestě nekoukal na "holku", ale na "kluka"... bedýnku mi totiž vždycky daj za sedadlo řidiče. Měl vobčas úplně divej výraz a sem tam měl šoky, že do toho řízení "holce" skočí... asi tak jako já na toho kosáka... ale výsledek byl ten, že nás to děfče v pořádku dovezlo do Pelechu 8 a dostala od "kluka" pochvalu, že to napoprvé nebylo tak zlé... takže ji chválim i já, protože by bylo škoda ukončit můj mladý život tak brzy :)

Takže to by bylo pro dnešek fšecko a mějte se, šelminy!

Max C.