Měsíc s měsícem se sešel a já jsem vyrostla ve krásnou dospělou kočičku. Musím tedy napsat, jak jsem se měla.
Řeknu vám, nebyla to žádná sranda. V půl roce jsem musela na operaci se slinnou žlázou. Udělala se mi totiž cysta a ta musela ven. Pár měsíců poté jsem si ošklivě rozškrábala pár bebíček na krku a 5 neděl se mi to hojilo a já musela nosit límec, abych si to ještě víc nerozškrábala. To moje zuřivé drbání má prý na svědomí alergie na stravu. Takže panička musela koupit speciální papů, což mi moc nevadí, protože tahle bašta je moooc dobrá.
A teď ta hlavní novinka. Mám kočičího kamaráda. Jmenuje se Marcipánek a panička mi ho přivezla, aby mi doma nebylo smutno, když je dlouho v práci. Marcík je kocourek z OS Podbrdska, kde se o něj starala hodná paní Ivana. Je mi trošku smutno, protože dva Marcíkovi sourozenci ještě nenašli novou rodinu, tak jestli hledáte kámoše pro svou kočičku nebo kocourka, tak na novou rodinu čeká holčička Miňonka a kocourek Piškot, můžu vám je jen doporučit, protože Marcík je super. Hrajeme si spolu na honěnou, občas se tlapkujem a rádi také spíme v posteli našich dvounožců.
Brzo zase něco přitlapku. Tak páček,
Alžbětka
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?