Valentýnek a štěně

Je to již hodně dlouho, co jsem do deníčku zaznamenávala Valentýnkovy příhody.Ono se také nic světoborného nedělo.Snad jen to, že za poslední měsíce Valentýnek hodně dospěl, zmoudřel a vyrostl. Důstojně prochází z pokoje do pokoje, pozorně sleduje, kdo co dělá. Často se vyjadřuje "slovně" různým pomručováním a širokou škálou mňoukacích tónů. S upovídaností si nezadá ani s vnučkou Leničkou. Sleduje mě při vaření, napomíná při uklízení nádobí. Nelíbí se mu zvuk ukládaných příborů.Když chce do zavřeného pokoje, nemňouká za dveřmi, ale klepne packou do skleněné výplně u dveří. A když právě nemáme náladu hrát si s ním, použije své "donucovací prostředky" (tahání za rukáv, skákání po nohou, mňoukací tyrády), až dosáhne svého.
Minulý víkend nás se svou paničkou navštívilo dvouměsíční štěně Maltézáček. Bílá kulička se s vervou rozběhla ke kocourovi. Valentýnek nevěřícně zíral, kde se "to" tu vzalo a jen tak tak obloukem uskočil, vlastně přeskočil, řítící se štěně.
Statečné štěně na velkého kocoura vyštěklo a ten zmizel pod postelí mezi krabicemi hraček. Když se štěně zabavilo hraním s míčkem, Valentýn potichoučku vylezl a vleže z dostatečné dálky sledoval bílého chlupáče. Najednou štěně zamířilo ke kočičí misce s vodou. Začalo vodu "chlamstat". TAK, POZOR! TO JE MOJE VODA! Valentýnek se naježil a začal štěně ťapat packou s vystrčenými drápky. Štěně kviklo a odběhlo do koutku. TAM BYLY V MISCE KOČIČÍ GRANULE. Štěně do nich zavrtalo tlamičku a začalo chroustat. Valentýnek ho sice neodehnal, ale také začal s horečnou likvidací jindy opomíjených granulí. Pak následovala menší výměna názorů štěkáním a syčením. Kocour štěně asi opravdu svým výhružným postojem polekal tak, že na podlaze se zaleskla loužička. To kocoura tak znechutilo, že znova zalezl pod postel a nevylezl, dokud se za návštěvou se štěnětem nezavřely dveře.
Zatím je tedy Valentýnek bez zvířecího kamaráda i nadále. Kdo ví, co však přinesou vánoce!