27. února 2007  |  Valentýnek  |  1 025 480 726x / 1x

Jak Valentýnek přežil stěhování.

Konečně nastal pro nás všechny den D a hromady krabic, navršené ve všech místnostech starého bytu, začaly putovat do stěhovacího vozu.
Valentýnek něco "čul" už dlouho, ale stejně byl zaskočený a polekaný nebývalým ruchem, dveřmi dokořán a cizími chlapy, kteří na sebe pokřikovali.
Zpočátku se promenádoval poloprázdnými místnostmi a pletl se všem pod nohy. Pak na něj jeden stěhovák jukl a to bylo signálem k úprku pod postele, pak pod skříň.
"Udělejte něco s tím kocourem, nebo nám uteče na ulici!" zlobil se děda. Ale kam s ním? Nakonec spásný nápad! Dali jsme ho i s pelíškem a miskami do uzaviratelné panelákové šatny. Občas jsem na něho koukla, ale on spokojeně podřimoval v pelíšku.
Stěhování se protáhlo do pozdního odpoledne. Pak jsme seděli unavení v kuchyni nového bytu hodnotili jsme průběh stěhování a ozvalo se: "Kde je vlastně Valda?" Málem jsme na něho zapomněli. Rozhodla jsem se pro Valentýnka zajít. Ještě, že starý byt nebyl od noveho dál než 10 minut chůze.
Valda spokojeně odpočíval, misky vylízané a na dlouhé čekání si vůbec nepostěžoval. To máme zlatého chlupáče, pomyslela jsem si, Valentýnka strčila do nákupní kabely a šlo se na nový byt.
Nové bydlení si Valentýnek nejdříve pořádně prohlédl, očichal, vyzkoušel nový výhled z oken a balkonu a spokojeně zalehl do oblíbeného křesla.
Všechno nasvědčovalo tomu, že kocour je v pohodě.
Nastala noc. Kolem půlnoci začalo kočičí pozdvižení. Valentýnek se zřejmě probudil do neznámého prostředí, s neznámými zvuky a světly z ulice a začal sedmibolestně mňoukat. Chvíli jsem ho nechala, snad utichne, ale kdepak, mňoukání nepřestalo a přidalo se k němu příšerné škrabání po nábytku, po všem, co stálo v pokoji.
Vzala jsem kocoura do náruče, chlácholila ho, nosila po pokoji a hladila ho. Utišil se jen na okamžik, ale jakmile jsem ho postavila na zem, začal znova. Tak to šlo celou noc. K ránu jsme společně unavení bděním přece jen usnuli.
Během dalšího dne jsem obešla sousedy a omlouvala ten tyjátr. Čekala jsem na noc. Ta byla kupodivu mnohem lepší. Ještě jsem musela Valdu párkrát pochovat a utěšit, ale zlepšovalo se to.
Dnes, po měsíci, je vše vpořádku. Valentýnek je spokojený, fascinují ho nové výhledy z kočičího stromu do okolí domu a já se těším, až budeme nový prostor společně - Valda na vodítku - zjara zkoumat.

Sdílejte!  |  O sdílení