Jak se Valentýnek ztratil

V novém bytě už Valentýnek všechno zná, tak začíná pokukovat, co je za dveřmi. Několikrát si vyšel na chodbu a zkoumal schody nahoru, dolů, stojící výtah, očichal nejbližší rohožky a pak už stál u našeho, že chce domů.
I když se bojí rozjíždějícího se výtahu, nikdy nezapomene využít otevřené dveře a chvíli venku "čmuchá". My mu to dovolujeme a slibujeme, že už brzy půjde na vodítku před dům. Včera nás ten zkoumálek pěkně vystrašil.
Děda přijel z města a hned spustil všechny novinky. Posloucháme, diskutujeme... "Kde je Valda, že mě nevítá?" ... teď nám to došlo. Kocour, který se jindy motá příchozím pod nohy, je pryč. Dědo, nenechal jsi otevřeno na chodbu? Neproklouzl ti mezi nohama? Prý ne. Prohledáváme byt, každou skulinku, všechny pokoje, skříně. Puštěnou pračku vylučujeme. Z té by se určitě ozval. Přichází na řadu hledání na chodbách až po sklep. Nic. To už je vážné. Jsem opravdově vyděšená. Co když ho někdo na chodbě sebral. Často ho lidé obdivují pro barvu a velikost. Vybíhám před dům, volám, nahlížím pod zaparkovaná auta a do keřů a sjednávám si pomoc kolemjdoucích pejskařů. Nic.
Teď už je to hodně vážné. Za chvíli má přijít ze školy vnuk.
Mám velké obavy, jak ten bude reagovat. S Valdou jsou nerozlučně spojení. Odcházím domů a nedovedu si představit, jak budeme ztrátu Valentýnka řešit.
V duchu prosím... Válečku, vrať se, koupím ti všechny mlsy, co máš rád, žrát budeš dostávat, kdy si řekneš, třebas 10x denně, necháme tě skákat přes digestoř na horní kuchyňskou linku, můžeš si lebedit na vyžehleném prádle, jen se, prosím, vrať!
Doma, zaraženi, čekáme na vnukův návrat ze školy. Už je tu. Vchází do dveří a radostně cosi sděluje.
Proboha! Otevřenými dveřmi do dětského pokoje vidím, jak zpoza krabic s hračkami vylézá Valentýnek, protahuje se obvyklou "holubičkou" a míří uvítat vnuka. Valdo, ty darebo! Dovedeš si vůbec představit, jak jsi nám nahnal strachu! Ten chlupáč jeden, chlupatý! Hledí na nás s otazníky ve svých bronzových kukadlech: "Co se tu dělo, když jsem tak pěkně spal mezi hračkami?" Nezbývá nám nic jiného, než mu odpustit.