Ahoj čičáci a čičiny, tak vám musím napsat, co je nového. V novém domě jsem se pěkně zabydlela, mám pořád plné misky, když si mňouknu, pustí mě ven, když si mňouknu znovu, pustí mě dovnitř... prostě paráda. Chodí se za mnou mazlit panička od Daníka a Ádi, ležím jí na klíně a vůbec jí nevadí, že je ode mě chlupatá. Ale jednou mě naložila a jelo se na očkování. Jak moje jméno napovídá, zvládla jsem to s přehledem. Při přeočkování mně chtěli domluvit kastraci, ale veťák řekl, že to nepůjde, že už je pozdě. Když místní kocouři jsou fakt fešáci a prostě nešlo odolat. Moje panička má sice hrůzu z porodu (a co mám říkat já?), prý omdlí, sotva uvidí první kotě! Tak to budu muset zvládnout sama. Jsem zvědavá na své dětičky, neví se totiž, kdo je tatínek :-))) Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem to celé zkomplikovala. Jak jsem šla po prkně z okenního parapetu (prý abych nešpinila omítku), tak jsem dole chtěla seskočit a špatně jsem doskočila a bolela mě levá přední. Vet řekl, že jsou tam asi zlomené kostičky, ale protože budu mít koťata, nechtěl mě uspat a spravovat to, a že to jsou drobné kosti a že by mohl udělat víc škody než užitku. Dostala jsem včeličku od bolesti a tak teď kulhám po třech. Prý by se to mělo během 3 týdnů zahojit. A taky se smál, že teda nejsem moc šikovná. Zatím je to týden a na nožku ještě moc nestoupu, ale po venku skáču po třech s přehledem. Snad se zvládnu postarat i o mé dětičky. Ale pak prý budu mít utrum. Co to asi je? Že by něco k jídlu? Mně teď totiž móc chutná... Tak mně držte palce, ať se nožka zahojí, děti bez problémů porodí a hlavně ať jim najdeme tak hodné lidi, k jakým jsem se dostala já! Vaše málo šikovná těhule Šikulka.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?