Takhle odpoledne v úterý minulý týden mě volala mami domů. Byl jsem v dílně a na půdě, tam já bývám, když jsme sami doma, protože se tam fakt nenudím. Tak třeba pozoruju okolí ze všech dostupných oken, křičím na kolemjdoucí kocoury, hlídkuji v okně směřujícím do zahrady, aby se nám nezatoulala drůbež, procházím se po dílně a kontroluji naše psice, jejich i své misky, no prostě mám tam celý den co dělat.
No tak jak mě volala, přihnal jsem se domů, ale už při cestě z prádelny se mi něco zdálo fakt divné. Zdálo se mi, že slyším známý hlas. Hlas, který mám rád, který mě provázel mým dětstvím. Ano, nespletl jsem se!!! V pokoji stála MOJE Věruna. Přijela z Londýna. Přijela a ani mi nenapsala!!! Jo, jo, mami mi to říkala asi 5x, vždy jsem na ní zasyčel a zabručel, jako že jo, já tě slyším, no a co??? Ale v koutku dušičky své kocouří jsem se strašně těšil. Vždyť to je ta Věruna, se kterou jsem trávil celé noci nad učením, pil jsem její čaj z hrnku, válel se s ní v posteli, ach to byly časy!!! Ale potom? Potom mě opustila! Jen trošku se se mnou rozloučila a řekla, že zase přijede, a to byl přátelé konec!!! Konec mojí lásky. Konec mého dětství a mladosti. Opustila mě, Hanku, mami, tátu, naše psice... prý že musí do světa. Co do světa? Jela pryč, našla si jiný domov, myslím si, že třeba má doma i jiného kocoura, opustila mě, který jí tak miloval. To se mi prohnalo hlavou, když mě zvedla ze země a dávala mi pusinku. "Ty nevěrnice nevěrná," prskl jsem a kousnul jí do ruky. Ne moc, jen tak jsem jí stiskl zuby, prostě na oplátku. Tys mi zranila mé kocouří srdíčko, já tě za to kousnu. Kousnu tě pokaždé, když se tu objevíš, abys věděla, jak moc jsi mi ublížila. Tak!
Pustila mě na zem, hubovala mi, ale já vím, že to mezi námi je takové napjaté už 4 roky. Prostě jsme k sobě patřili a teď? Věruno, ty jedna, cos mi to udělala?
Ale tak jako jindy, zase jsem se nechal krmit šunkou, předl jsem, protahoval se, aby viděla, jaký krásný kocour jsem, a aby zase za nějaký měsíc přijela a celá historie se opakovala a opakovala. Prostě k sobě patříme, i když jsme každý jinde. Nevím, proč si někdo vymyslel, že kočka je věrná svému domu? Já jsem tedy věrný svým lidem!!! Tak zase příště Věruš, už si brousím zuby :-)
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?