První den - pokračování

Čauky kočky a kočáci i všichni, co nás nejvííííííc milujete, konečně můžu domňaukat ten první den, kterej teda stál za to. Nóóó, protože všechno bylo až moc růžový, chápete. Cítil jsem se jako v kočičím nebi - KDYŽ - přiletěla ÓÓÓbrovská černá příšera a chtěla mě, malinký koťátko, okamžitě SEŽRAT. Jsem se teda lekl, fakt jsem se bál. Ale panička si mně potulila a řekla - mimi, to je Sára, je to pes a jezevčík a jenom si tě chtěla oňufat. A vono jó, fakt byla docela hodná, jenom mě chtěla porád olizovat, ale když máma říkala, že pes ne, to není kamarád.
A za chvilku něco ještě horšího - prý přijde strejda Kocour a že se o mě bude starat, a že má rád koťátka a všechny a potom přišel a Byl Obrovskej a Byl Zlej a Vůbec, ale Vůbec mě neměl rád. Co mě, on nechtěl ani paničku, ani Sáru a vůbec nikoho. Syčel a prskal a kousal a škrábal a byl to nejstrašnější kočičák, jakého jsem viděl. Teda, bylo to tóčo. Velká panička ho rvala za dveře, moje malá panička Justýnka schovávala mě a Sára jenom koukala. A potom přišel večer a já se tulil u paničky a ona mně povídala pohádku o černém kocourkovi, který se jmenoval MayDay a který byl nejkrásnější a nejsilnější, a hrozný hrdina, který nosil obrovské vodní myši a potkany a byl její štěstíčko a pomocníček, a najednou jsem měl na kožíšku něco mokrýho, a když jsem to olízl, bylo to takový divný, ale panička to měla na čumáčku taky a bylo to takový nějaký zvláštní.On ten Mejdýsek se prostě jednou nevrátil, protože na vesnici kocourky hrdiny nemají rádi a už dřív měl broky v kožíšku. A to byl kastrovanej - ale to nevím, co je. Asi něco úža, protože taky budu, říkala. A tak jsem si řekl, že budu stejný jako Mejda, budu hrdina a pomocníček, a jak jsem o tom přemýšlel, normálně jsem usnul a probudil se až ráno, a já vám vážně zapomněl plakat po mamince a sourozencích, já už se cítil jako Hrdina.

P.S. Fotku vám nemůžu poslat, protože to má panička ve špatném formátu a musí to někdo (asi Martinka, to je moje další panička) udělat.