28. prosince 2007  |  Martin Ručinský (Růča)  |  1 025 480 680x / 6x

Povánoční zápisek

Mňáucta kocouřové,

tak jsem tu s dalším zápisem a zdravím tímto všechny své příznivce. Doufám, že řady mých obdivovatelů se rozšířily poté, co má fotka byla zařazena do soutěže o nej... foto měsíce. Mamka je natěšená, že by mohla vyhrát nějaký ten hrneček, akorát teda nevím, kam by ho dala, když má hrnků, že by i Wassermannovi záviděli (holt taková malá neškodná úchylka, ale není to vážné, když má takových malých, neškodných úchylek, víc?).

Tak k nám taky dorazily Vánoce. Ukázalo se, že jsem byl po celý rok hodný (a poslední měsíc zvláště), takže jsem dostal také dárečky, ty konzumovatelné jsem už stačil spořádat, myšky a míčky bude mamina postupně vysávat během roku, už se moooc těší, jak bude zase šťourat myšky z hadice vysavače. Holky letos nazdobily borovičku, což jsem uvítal, protože smrček vloni hrozně opadával, takže jsem měl pořád kožich plný jehličí - mamina se pořád divila, proč ho má plnou postel, hihi. Letos jsem stromek jen řádně očuchal, jestli je v pořádku, po loňském potupném výprasku za můj pokus zahrát si na Messnera při zdolání vrcholu (bohužel se mi podařilo vystoupat pouze kousek nad základní tábor) jsem raději zanechal svých horolezeckých choutek. I když mamina byla pěkně na nervy, když odkráčela s malou paničkou na krátkou návštěvu k sousedům a mě nechala doma, ležícího u radiátoru poblíž stromečku - neměla to srdce mě vyhodit na mráz. Nezklamal jsem ji...

Jak jsem řekl, poslední měsíc se činím, seč dokážu, abych mamině dokázal svou přítulnost a zasloužil si odměnu. Tak třeba tuhle jsem jí při práci na počítači ukázal, jak vypadá šestikilový boa - nejdřív chrochtala blahem, když jsem ji hřál (vidíš Bastiene, nejsi jediný, komu se dvounožec mění na jiný živočišný druh), po chvíli začala brblat, ať se nemelu (to když jsem jí občas zatnul drápky do krku, jak jsem padal - holt neumí ocenit akupunkturu, musíš mi, Bertrande, říct, jak to děláš), a po půlhodině, kdy se jí zřejmě pod mou vahou začala bortit páteř, protože si lehla na klávesnici, mě shodila a šla si dát na ramena hojivý obklad. Vždyť to říkám, cvičit musí, děvenka...

Co se chrochtání týká, tak jsme ho spolu (teda mamina za mé vydatné asistence) cvičili také v noci, kdy jsem jí zalehl hrudník - a to jsem fakt neměl v úmyslu jí vzbudit, to bych si jí rovnou lehl na obličej... Je v tom fakt dobrá, až budou v televizi chtít nadabovat prase, víte, kde hledat dabérku.

S malou paničkou jsem zase párkrát nacvičoval postupné anektování polštáře - i v této činnosti jsem prokázal velké nadání, takže mamina vážně uvažuje, že do své nové postele (MÉHO NOVÉHO PELÍŠKU) - kterou mimochodem ještě nedovezli!!, pořídí extra polštář pouze pro mou maličkost.

Jinak se vbrzku můžete těšit na spoustu mých nových fotek, jelikož malá panička dostala od bývalého páníčka a jeho nové kočky foťák. Jen si zřejmě budu muset pořídit černé brýle, jak už mám od blesku vyblikaný oči...

Tak kocouřové, mějte se fanfárově, přežijte to příšerný bouchání na Silvestra (fuj!), a v novém roce ať vám dupou králíci a mějte stále úsměv na líci.

S mňáuctou Růča

Sdílejte!  |  O sdílení

Bertrand  8. ledna 2008 15:41

Ahoj Růčo, tak se mi zdá, že M. Kubišová asi tvý paničce domluvila, protože se k tobě chová už mnohem líp, tj. s náležitou úctou. Moje dvounožkyně taky není na akupunkturu ještě úplně zvyklá a dost se upejpá a řve.