Jak to všechno dopadlo.

Ahojte všichni, dodržují včerejší slib. To auto se začalo hýbat,já seděl v přepravce, ani jsem nedutal. Pořád jsem doufal, že když budu hodný, tak si mne maminka nechá. Jeli jsme dlouhou dobu než to auto zastavilo, rychle jsem otevřel oči, abych viděl, co se bude dít. Maminka mne vzala i s tou přepravkou a někam mne nesla, nesla mne do nějakého baráku, bylo tam cítit moc cizích, pro mne neznámých vůní. Bál jsem se! Vešli jsme do nějaké místnosti, tam mne i s přepravkou položila na nějaký stůl a vyndala mne. Byla tam nějaká úplně cizí dvounožkyně, hladila mne, hezky na mne mluvila, ale já jí nechtěl, chtěl jsem svojí maminku! Kocouřové, představte si, ta cizí dvounožkyně byla na mne jako med, ale najednou mne něco, co držela v ruce, píchlo do zadku. Ták a to se říká falešný kočky! Strčila mne zpátky do přepravky a odnesla mne pryč od maminky, která u toho byla a vůbec mne proti té dvounožkyni nebránila. Chtělo se mi plakat, ale byl jsem najednou takový ospalý, usnul jsem! Nevím, jak dloho jsem spal, najednou jsem cítil, že se mi chce čůrat. Tak se chci zvednout, že si skočím na záchůdek. Co se to se mnou děje? Nemohu chodit, motám se, padám, někdo mi pomohl, opět usínám. Takhle se mi to stalo několikrát. Naposledy jsem už byl trochu schopný a na ten záchůdek jsem se domotal konečně sám! Už jsem nebyl tak divně ospalý, začínám vnímat a tak koukám, kdo mi to vlastně pořád pomáhá? Kocouřové, víte, kdo to byl? No přeci moje maminečka, nechala si mne, nedala mne pryč! Z té radosti jsem se úplně probral z toho divného spánku, páni, já byl DOMA! Ale ouha, cítil jsem pod ocáskem,že je tam něco, spíš, že tam nic není! Také ze sebe jsem cítil takovou podivnou vůni, vzpoměl jsem si, že tuhle vůni jsem cítil, než jsem tak podivně usnul. Honem jsem se začal mýt, abych ten zvláštní zápach za sebe smyl. Při tom mytí jsem si vzpomněl na Barunku, tak se rozhlížím, kde ta holka vůbec je. Seděla velký kus ode mne a takovým zvláštním způsobem na mne valila oči. Jdu za ní a říkám, holka bláznivá, co na mne tak divně čumíš? Ty nevidíš, to jsem já, Matěj! Co to, když jsem přišel blíž, tak se naježila, vrčela na mne jako tygr, syčela, prskala, nakonec přede mnou utekla. Běžím za ní, Barunko, ty nevidíš, jsem to opravdu já, tvůj bráška. Nic platné! Barunku jsem moc litoval, asi se chudinka zbláznila. Kocouřové, také jí litujete? Nelitujte, nezbláznila se. Až druhý den odpoledne byla ochotná se mnou mluvit zase normálně a řekla mi, že sice z dálky viděla, že jsem to já, ale když jsem se přiblížil, byl jsem tak divně cítit, bála se, že jsem nějaký cizí kocour, který je mi podobný. Proto prý na mne vrčela a utíkala. Dneska už je to pár dnů, co se tohle všechno událo. Stále ale nechápu. Tatínek, ten mne pořád hladí, mazlí a říká, že jsem chudinka. Nechápu, mám 4 pacičky, ocásek, obě ouška, obě oči, zuby všechny a zdravé!!! Maminka mne mazlí a směje se, říká, že jsem její eunušek, to sice nevím, co je, ale je mi to jedno! Hlavní je, že jsem doma s Barunkou, maminkou a tatínkem. Nechali si mne, nic víc nepotřebuji. Cítím, že se tady máme všichni moc rádi a to je pro mne to hlavní v mém kocouřím životě!
Barunka tady sedí vedle mne, říká, že jsem toho naškrábal hodně moc, ale ono se také hodně moc událo!

Tak moji milí kocouřové, mějte rádi své dvounožce, vím, že oni nás milují. Přeji vám všem krásný kočičí život, prožitý ve zdraví a s milujícími dvounožci tak, jak ho prožíváme my s Barunkou.

Mňau mňau váš Matěj (Frankie*PELI)

Na té fotce jsem ještě v tom divném, maminka říká, narkotickém spánku.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama