Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 48 z 1434. února 2008 | Autor: Bismarc of Magic Wood, CZ
Že bych už nebyl kocour ... ?
Ležím na zemi, okolo krku límec z umělé hmoty, který není žádná ozdoba, kterou bych si přál. Nemůžu se ani podrbat, natož se pořádně očistit. A to jsem tak čistotný! A ještě navíc vůbec nevím, co se s mnou děje... jako bych to ani nebyl já... kocour Bismarc, lovec a šelma, který už podrápal celý gauč! A kolik rukou už mi prošlo pod drápy, ani nepočítám. Mohly si za to samy, to je jasné, pořád mě chtějí hladit a chovat... Nevím, proč mě teď trestají tím odporným „trychtýřem“. Malej páníček se mi ještě směje a říká mi semaforku. Hlava mi prý vykukuje, jako bych byl semafor. Ještě, že se nevidím. Panička říká, že je to pro mé dobro. Abych si nelízal ránu. Jenže ta rána není z poctivého boje ...4. února 2008 | Autor: Maxmilián Rybomil
Všechno je naruby
Jé to jsem rád, že jste si přečetli můj deniček. Hned se mi píše lépe, když vidím, že mám své přátele zase poblíž. (Hlavně Bídžej :o).)
Neemigroval jsem, ale teď bych to nejraději udělal. Doma je hotové peklo. Prach usedá, usedá nač se dá... (to je z nějaké zapomenuté písničky). Je to děs, až jsem z toho onemocněl.
Moje přítulkyně se totiž rozhodla pro rekonstrukci. Tedy ne zase až takovou tu pravou, ale chtěla vyrovnat stěny, vymalovat a položit lino. Vše mělo být hotovo do konce ledna. Je únor a stále není dokončená první místnost. A já si pomalu zvykám na to, že se tu uklízí a není to vidět, že jsem přišel o své úkryty... Skoro si myslím, že je to nějaká pomsta. Snad jediné, co ...2. února 2008 | Autor: Bertrand
Jak jsem obelstil zelenou příšeru
Páníček na víkend odjel a já mám najednou plné tlapky práce. Do jeho nedělního návratu musím stihnout spoustu věcí, pro které páníček nemá pochopení. Už od časného rána jsem tudíž skákal po rádobyspící paničce a nosil jí do postele své kutilské potřeby. Krabička od vitamínů a pingpongový míček ji nechaly chladnou, ale když dostala do obličeje ránu gumičkou, kterou jsem zapřel o přední tlapy a pak zubama natáhnul a pustil, rozhodla se, že konečně vstane.
Zatímco panička v koupelně marně hledala svůj zubní kartáček (chachá, o tom já něco vím:-)), rozhodnul jsem se, že budu pořádat dostihy. Nejdřív jsem nanečisto proběhl obvyklou trasu se závěrečným prudkým stoupáním: jeden pokoj – druhý ...1. února 2008 | Autor: Tonička Kočičková
O pejskovi, kočičce a papírech
Vždycky slyším, že se někteří dvounožci mají rádi jako pes a kočka a znamená to, že se nemají rádi vůbec. Jak jsem vám tu vyprávěla, že jsem byla u tety na chalupě a zlobila jsem pesíka, tak pak paní teta povídala, že se pejsánkovi po mně stejskalo. Prej i hrozně zlobil, když jsem odjela. Tak vám to musím napsat.
Když jsme odjeli od paní tety, tak paní teta dělala účetnictví nahoře u počítače a pejsek Šimon kvílel dole pod schody a musela ho vynést nahoru (tam jsou takový čůlisný střídavý schody, že pejskové po nich neumějí chodit a my kočičky umíme = další důkaz nadřazenosti koček!), aby viděl, že nahoře nejsem, protože jsem už jela domů.
Tak zas pesík nahoře kvičel, že chce dolů, že ...31. ledna 2008 | Autor: Pacička
Univerzální uklízečka
Určitě mi dáte za pravdu, že nejvíc nepořádku udělají v domácnosti páníčci. Snaží se sice vyvolat přesně opačný dojem (známe ty věty typu: "ty Pacčiny chlupy jsou fakt všude"), ale MY PŘECE VÍME, JAK TO VE SKUTEČNOSTI JE! Komu nestačí tři mističky a ušpiní každý den spoustu nádobí? Komu nestačí jeden kožíšek a stále se musí převlékat? No jistě - dvounožec!
Úklid mám u nás na starosti já. Panička se sice snaží mi sem tam pomáhat, ale posuďte sami. Tak třeba umývání podlahy. Panička vezme mop, kýbl s vodou a udělá pár tahů po zemi. Jak já uvidím ten mop, jako splašená ho začnu honit, na vlhké zemi mi to podkluzuje, pacičky se mi rozjíždějí do všech stran, nemůžu zabrzdit a lítám ode zdi ke ...31. ledna 2008 | Autor: Floppy
Skryté talenty v našich pelíšcích
Mňauky Floppynko.
Tak si kočičenko milovaná představ tu nezodpovědnost. Včera po obědě se děda s babičkou vypravili k tetě Sylvě. Což o to. Stává se to často, jsem na to zvyklý. Dostanu vždycky napomenutí, abych byl hodný, a slib, že se brzy vrátí. Znám to jejich brzy! Ale co provedli včera, to mě rozzlobilo. Znám, co je brzy, vím, kdy je pozdě. Umím i hodiny. (O těch v nejbližších dnech napíšu do mého deníčku.) Ale včera? Copak nepoznají, když se začíná smrákat? Nevidí, když se na ulici rozsvítí světla, že by měli jít domů? Zapomněli, že nechali doma 3leté dítě?
To všechno bych vydržel. Pokud by mě děda nechal u počítače tlapkat Ti dopis, který jsem Ti chtěl napsat. Místo toho jsem celé ...30. ledna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Upravuji hodiny
Když se moje tety povdávaly a strýček oženil, nastala prý situace, kterou bych JÁ, řešil jinak. Hlavně rychle a ke spokojenosti všem. Poradím, posloužím, od toho tady jsem. Jenže děda... Znáte to. Občas mluví o nějakém Aloisi Hamrovi. Neznám. Zkracují to s babičkou, říkají mu trochu jinak. Ale i na to brzy přijdu, i když oba tvrdí, že nemám šanci. Berou prý každodenně Lecitin. Taky neznám.
Abych vás nenapínal, kočendy. Nastal problém, co s volným dětským pokojíčkem. Hlava prý nejprve bolela dědu, pak se to přeneslo i na babičku. Nechápu. Co já se za den napřemýšlím. Bude ráno travička? A co na snídani? Jaká bude svačinka a co bude na oběd? Dostanu zase kousek syrového masíčka? Odpoledne ...30. ledna 2008 | Autor: Bertík Briliant Vetřelec Šikulkasohn
Vánoce
Ahoj chlupáči. Představte si, já jsem měl Vánoce, heč! Cože?!?! Vy taky? Jo, to mají všichni, jo? No nevadí, napíšu vám o těch svých. Začalo to tak v půlce prosince, kdy jsme začali s paničkou péct cukroví. Dělal jsem odborný dozor. Kontroloval jsem, jestli je těsto pěkně na tenko vyválené, vybíral jsem formičky na vykrajování, na některé kousky jsem ozdobil svými chloupky a pak jsem ochutnával, jestli je to upečené tak akorát. Bylo! A nejlepší bylo linecký a perníčky. Mňam. Taky se na stole objevil nazdobený svícen, ale nebyl zcela podle mé představy, tak jsem si ho musel doupravit, to je přece jasný, lidi totiž nemají žádný vkus! Ještě, že mají nás, kočičáky, jinak by ty jejich pelíšky ...28. ledna 2008 | Autor: Floppy
Dopis Micínkovi
Můj milý Micínku!
Tak si představ, že máme doma skrytého talenta...
Na podzim nám do bytu dali plastová okna a s nimi i vnitřní žaluzie.
Ony drží a jezdí po takových silonových lankách, co na ně dvounožci někdy chytají ryby (ti jsou nešikovní, viď, to my bychom vytáhli drápek, máchli pacinkou a hned bychom meli rybku).
No a náš Mikuláš zjistil, že když na to natažené lanko drnká drápkem, že to vydává zajímavý zvuk. Tak to zkouší pořád dokola a drnká a drnká... až je lanko vytahané a už nehraje, tak se přesune k další žaluzii...
Jednou - uprostřed hluboké noci - se z kuchyně začaly ozývat prapodivné zvuky, něco jako vytí a tak...
Nejdřív to vzbudilo paničku, ta se vyděsila a málem ...28. ledna 2008 | Autor: Tonička Kočičková
A.R.K.
Tenhle příspěvek do deníčku nebude o mém lumpačení, je to takové zamyšlení mých lidí, které jsem poslouchala (protože povídali o mně, jinak bych raděj někde lumpačila).
Dívali jsme se ondyno na film „Evan Almighty“, což byl film oddychový, jelikož jsem u něj oddychovala, že to bylo (prý) slyšet až k sousedům. Já jsem se jen tvářila že spím, vážně!
V tom filmečku byla jedna z myšlenek, že by každý měl jednou za čas udělat nějakou nahodilou laskavost (one Act of Random Kindness = A.R.K.) pro někoho jiného. A moje slečna povídala, že to, že si mě vzali z útulku domů, byl takovýhle A.R.K. pro mě. Jenže páníček se na ni tak podíval a řekl: „To, že jsme si vzali Toníčka z útulku, byl A.R.K. ...28. ledna 2008 | Autor: Alasca Arien
Blízké setkání kočičího druhu.
Nechci se radovat předčasně, ale myslím, že již se začínají dostavovat velmi uspokojivé výsledky mého deníkového tvoření. Po přečtení včerejšího záznamu dvounožkyně prohlásila, že nejen, že jsem jí vytvořila image nálezu, nad nímž by každý archeolog zajásal, ale navíc prý příjezd statných mužů se svěrací kazajkou očekává každým okamžikem. No jo. Ono se ještě ukáže, pro koho bude deník za trest.
Dnes bych ráda pro budoucí generace zachytila první dny v novém území. Cestu sem raději vynechám, protože dodnes nejsem smířená s některými výroky dvounožce, který řídil tu protivnou, hlučnou krabici, ve které mně vezli. Poznámky „Myslel jsem, že jedeme pro kotě, a on je to zatím pavián“ ,“Ještě ...27. ledna 2008 | Autor: Valentýnek
Valentýnek detektivem
Během celého dne pospává Valentýnek na různých místech, po celém bytě. Jakmile však vypnu večer televizi, odněkud se vynoří a zalehne do svého nočního pelíšku - křesla u mojí postele.
Právě včera jsem měla těch nocležníků v mém pokoji víc. Přišel do mojí postele vnuk Adam, který to občas o víkendech dělává, povídáme si, pomazlíme se a vnuk u mě spává až do rána. Tentokrát jsem ale né a né usnout. Adam se roztahoval přes celou postel, uhýbala jsem mu a spánek nepřicházel. Váleček a Adam pochrupkávali a já hleděla do tmy. Náhle jsem dostala spásný nápad, potichu jsem vstala a odešla si lehnout do dětského pokoje na Adamovu postel. Usnula jsem na to tata.
Z krásného snu mě probudilo ...27. ledna 2008 | Autor: Miky
Velká rána
No nazdar, to bylo úplně poslední slovo, potom následovaly jenom nádávky pro ulehčení. No a já vám řeknu, po čem následovaly. Tak jednoho velmi pěkného dne jsme se s bráškou a strejdou Čertem honili, já jako vždycky všechno odnes za oba, tak sem utekl k paničce. Brácha Mates se strejdou Čertem si šli lehnout. A já šel zkoumat nové krásné hrníčky. Jéééééééé, jak ty byly krásné:). Ale pořád mě nějak přitahovaly, tak jsem si řekl, že pudu ještě blíž a pokusím je trochu šoupnout, aby se srovnaly, ale to jsem nejspíš neměěěěl dělat, naše panička mě zahlídla, jak sedím na stole, a odehnala mě, já utekl, ale za chvílu jsem přišel. Tak jsem do těch krásných nových hrnků strkal a strkal, až spadly ...27. ledna 2008 | Autor: Alasca Arien
Číslo 5 žije!
No jo. Jsem si to myslela,že bude průšvih, když napíšu o tom Šemíkovi. Že ho dvounožkyně pamatuje jako hříbě. Přečetla si to a hned uspořádala přednášku, že psát pravdivě ještě neznamená psát všechno a že měla psaní deníku svěřit Piškotovi, ten že je prej džentlmen. To je mi ho sice líto, že má takovou nějakou nemoc (snad to není nakažlivý!), ale jednou mám deník v packách já, tak to nebudeme měnit.
V minulém zápisku jsem ve snaze co nejlépe představit náš kočičinec a babinec (to zas bude řečí...) úplně zapomněla na pátého člena naší kočkosmečky. Jde o podezřelé individuum, které ještě nikdo nevyfotil ani neviděl. Přesto je jeho existence tady nepřehlédnutelná a jasná a potvrzovaná mnoha ...26. ledna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Jak jsem se zklamal
Psala Floppynka, že má staršího brášku. Poslala dokonce video, kde se spolu kočičkuje s kocouřečkem Mikulášem. Je to panečku pořádný kus kocoura s rysy vzdálené exotiky. Kdepak my čeští mourci se hrabeme na jeho původ. Přesto, že je starší, statnější a vypadá přísně, chová se k Floppynce velice hezky.
Taky bych chtěl mít takového brášku, nebo spíš ségru. To by bylo panečku kočkování! Naši pro to moc nejsou a tak už jsem se s tím smířil, že zůstanu jedináček. Jenže co se jednou nestalo. Bylo to už vloni na jaře. Děda se vrátil z dopoledního nákupu, zůstal jsem ležet na topení, ten každodenní rituál, kdy jsem ho chodil ke dveřím vítat, se mě už omrzel, a tak už jen poslouchám, co si děda s ...24. ledna 2008 | Autor: Maxmilián Rybomil
V domku na předměstí
Ahoj deníčku a všichni, kteří ho čtete. Už jsem opravdu dlouho nic nenapsal. Kam s ním (tedy jako se mnou) nakonec dopadlo úplně jinak. Přítulkyni se sice podařilo sehnat někoho, kdo mohl u nás bydlet, krmit mě a ještě za to dostal odměnu. Byla to moc hodná paní a slíbila, že mě vezme na Tenerife v letadle, protože se tam chystala na dovolenou. Jenže pak byla čím dál slabší, až nakonec skončila v nemocnici. Pro mne si přijeli strejda a babička. Odvezli mě do domečku na předměstí. To je do toho domu, u kterého jsem se narodil a kde mi bylo tak zima... a odkud jsem nakonec odešel s bráchou ke svým dvounožcům.
Já se nejdřív tak bál. Nikomu se nepodařilo strčit mě do přepravky. Ale moje ...24. ledna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Vzpomínka na pana Hrabala
Milá Floppynko.
Musím Ti dnes napsat dlouhatánský dopis. Snad se ani do počítače nevejde. Stejně nepochopím kam se všechna ta písmenka ztrácejí, aby se v jiné podobě objevila i s mojí fotkou někde jinde. Kolikrát já už mám tu bednu, jak jí děda říká, prohlédnutou. Stále mě to nejde na rozum.
Proč Ti kočičenko moje milovaná píšu? Ále, zase jsem prý něco zvrtal, říká děda. Četl jsem v deníčku komentář, nadepsaný j.se smečkou. A do článku Červenám se, jsem uvedl že pan j... Určitě jsi to četla. Pravdu má asi děda, když říká že jsem zbrklý a nic si po sobě pořádně nepřečtu. A že mám taky víc přemýšlet a nedívat se na všechno z pohledu mužskýho, kterým jsem se stal. Existují prý také ženy. ...24. ledna 2008 | Autor: Alasca Arien
Říkejte mi šéfe...
Čau a mňau,vážené kocouřstvo,
posilnila jsem se na tu tlapkovací dřinu lipánkem a zkusím vás seznámit se svou smečkou. Mimochodem, zase jsem se utvrdila v tom, že ono to s tou inteligencí u dvounožců nebude zdaleka tak slavné, jak se říká.. Moje dvounožkyně místo, co by zbystřila, proč se k tlapkování tak hrnu (průměrně obezřetný kocouř by už tušil kulišárnu!), tak mě ještě pochválila, jak si ten nadrápnutý palec chci vyžehlit. Ještě to tak, žehlit.. za chvíli by chudinku čičinku nahnali i k mytí nádobí, ne? Jsem sice pracovitá, ale nic se nemá přehánět. Ona za mě dvounožkyně lovit myši, škubat papírky a lézt po stromě taky nebude.
Jo a ještě dvounožkyně povidala, ať píšu pěkně, bez ...24. ledna 2008 | Autor: Alasca Arien
Den jako stvořený pro... psaní deníku?
Plížím se vysokou trávou, neslyšně našlapuji, ani větvička nezapraská pod mými tlapkami... stačí už jen málo a kořist bude moje! Připravuji se k velkému skoku, z napětí je mi horko... je mi horko... hernajs, je mi nějak moc horko... vedro... UF! Vzbudila jsem se! Byl to jen sen. Ale horko je mi pořád. To slunce se uvelebilo na mém kožichu. Důkladně se protahuji, zívám... rozhlížím se kolem... ano, bude to pěkný den. Den jako stvořený pro lumpárny. Promýšlím, která bude nejlepší... když tu náhle vpravo, kousek od sebe, zahlédnu nenápadný pohyb! HA! Kořist! Sen se stává skutečností! Plížím se, neslyšně našlapuji, už, už, stačí málo, kořist bude má... připravuji se ke skoku... mohutný odraz, ...23. ledna 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Červenám se
Děda mě naučil číst. Ale co. Není to pravda. Umím číst odmala, rozumím všemu. Jak říká babička: Prý jsem převtělený člověk, co všechno ví, umí, na povídání s nimi reaguji takovými přenádhernými grimasami, že jsou vždycky ... No, jak to slušně napsat. Můj člověčí bratranec Jiřík to hodnotí slovy „poprdění“. Babička s dědou mě napomínají, že to není slušné takhle mluvit, ale podle mě to je realita dneška. A já se přece nemůžu vymykat dnešním trendům, když chci být in. Tak kočičky a kočičáči mně promiňte. Ale hlavně dvounožci, aby nebyli moc prudérní.
Proč to všechno píšu? Napsal mně dnes do deníčku dvounožec pan J.se smečkou. Prý se mu moje povídání líbí. Ani neví, jakou mně udělal radost. ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 