[Ecke]

Dobrý den,

máme 3,5 měsíce starou kočičku (Britská).
Od první chvíle je abnormálně živá ve smyslu že škrábe cokoliv, skáče po všem a často splašeně běhá po bytě. Přes den je doma sama - chodíme do práce. Na sebe nenechá téměř sáhnout ( nebojí se, je zvědavá, snažíme se ji často hladit, ale dlouho u člověka s hlazením ani mazlením nevydrží).
Napadlo nás že bychom ji pořídili kamaráda(ku).

Poraďte prosím jestli je to dobrý nápad.

Děkujeme.

[janča]

[Adéla]

To, co popisujete vypadá na normální kotěcí hravost Koťata jsou vždy živější než dospělé kočky. Každopádně kamarád je dobrý nápad.
Zastávám názor, že ve většině případů je samotná kočka, smutná kočka. S kamarádem si určitě vyhraje a k Vám se pak přijde už jen pomazlit.
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[April]

Na titulní stránce ve spodní části je oddíl Rady Modrého Kocouře, mimojiné i téma ohledně pořízení druhé kočky, kdy jednotlivé tlapičky odkazují na konkrétní dotazy do Diskuzního fora a zkušenosti ostatních.

Téma k pořízení druhé kočiny je poměrně často probírané a zážitky a informace ostatních Vám situaci s rozhodováním osvětlí.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Setyma]

[terez4]

ano asi je to super- pokud si navzajem sednou. Ti nasi se bohuzel ani po trech mesicich neskamaradili, ignoruji se, obchazeji se obloukem, v horsim pripade se rvou (zle), boji se jeden druheho, nehraji si ani s nami protoze neustale ostrazite sleduji toho druheho, co udela.

[April]

[Verunka]

U nás to bylo tak, že jsme o druhé kočce začali uvažovat kvůli tomu, že jsme od sedmi do půl čtvrté v práci, o víkendu chodíme posedět se známými či se jdeme někam bavit a tak jsou kočky třeba v pátek dlouho samy doma. Dominik byl mazel, upovídaný, pořád nás sledoval, byl to hodný andílek, když dělal co neměl (což bylo párkrát do týdne) tak stačilo maličko zvýšit hlas a říct fuj a byl klid, víckrát už to neudělal. On je taková hodně citlivá povaha.
Pak jsme pořídili kamaráda, stejnou rasu, jen úplně jinou povahu. Fugo je ďábel , hned od příchodu si vše podmanil a běda jak není po jeho. Pořád zlobí, něco ničí a je jak z divých vajec. No ale sedli si dobře, hned první den kámoši, lítali po bytě jak dva čerti. No a teď, postupem času si tak začínám všímat, že Dominik se stejně radši straní od Fuga dál. Když jim jdu dát třeba nějaký pamlsek, tak mám velký problém je spravedlivě podělit, jelikož Fugo svůj díl shltne rychlostí blesku a ještě "obere" Dominika o jeho díl. To samé z hračkami, takže Dominik ho asi rád má, ví, že není sám a já vím, že když odejdeme, tak jsou spolu a není jim tak smutno jako kdyby byl jeden sám. Jen mě mrzí, že se spolu nemazlí a nespinkají spolu. Spíš každý zvlášť. Fugo by asi chtěl, ale Dominik jak k němu přijde, tak jde radši pryč.
No a pak je problém ten, že na Fuga musíme častěji hartusit a Dominik z toho není zrovna nadšený. Tak se pak vždy po tom, co Fugo zlobí zvedne a jde se s ním prát. Je to můj zastánce

[Adéla]

Ono to někdy trvá fakt dlouho... Když jsme pořizovali 4. kočičku, předpokládala jsem, že se se starousedlíky do měsíce skamarádí. Jenže to byla velká naivita! S druhou britkou Běluškou se skamarádily hned, ale starší kočky ji přijaly teprve až nedávno, zhruba v roce a čtvrt věku!!! Ale jsem ráda, že ji nakonec vzali na milost. Někdy jsem je dokonce musela oddělovat, jinak se čičiny praly
Takže až po roce se jejich vztahy srovnaly. Možná k tomu přispělo i to, že je Shanti konečně dospělá.
A to jsme zkoušeli různé finty, Feliway, Bachovky atd... a nic. Takže někdy asi nepomůže nic jiného než trpělivost.
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[Ecke]

tak už máme týden nového kocourka a seznamovaní bylo lehčí než jsem čekal . První tři dny na sebe sice trochu syčeli ale ted už jeden bez druhého nemůžou být. Naše Lady dokonce začala projevovat maminkovské sklony a nového Wolfíka olizuje . Jinak Wolfík je čistokrevná pouliční směs z domovního depozita a stejně jako Lady (britská) není moc mazlivý - pohladit se nechá, ale ne dlouho a pochovat vůbec . Zato boje o škrabadlo a závodění v běhu přes spícího páníčka, to jim jde na výbornou.

[Setyma]

[quote="Ecke"]tak už máme týden nového kocourka a seznamovaní bylo lehčí než jsem čekal .....
Tak mockrát gratuluji:-))Jsem ráda že to prošlo tak klidně a s tím mazlením nebojte..ty naše to chytlo až tak na půl roce..asi když už rádo by dospívají:-)Ale Čikulína je míň a Kesí to je mazel úplně nepředstavitelnej.No prostě je to chlap A s tím honěním to známe:-)Ale radost na ně pohledět když při tom vypadají spokojeně Takže přeji jen samé dobré..a když se jim povede něco málo schodit nebo rozbít tak se na ně nezlobte

[chatul]

Dobrý den,

vím, že se to už několikrát probíralo, ale stejně bych se zeptala zkušenějších: máme mainskou holčičku, 10-ti měsíční. Chystáme se přibrat kamaráda, nejspíš mladšího (4 měsíčního) mainského kluka.

A teď dotaz: Tu naši jsme nejdřív zkoušeli naučit, aby spala sama ve vedlejším pokoji, zpočátku to i šlo, ale když jí bylo cca 5 měsíců, vymňoukala si přístup k nám do ložnice, a od té doby s námi spí - nebudí nás, je potichu a hodná.

Z toho, co jsem zde vyčetla, jsem pochopila, že až jí přivezeme parťáka, hrozí, že začnou po nocích řádit. Co byste nám poradili?:

1) Nechat ji jako "paní domu" spát s námi a jeho zkusit zavírat vedle? - Ale co když tím oddálíme jejich "zkamarádění" a třeba si i začnou svoje území značkovat a soupeřit mezi sebou?

2) Nebo nepustit do ložnice ani jednoho? - To se bojím, že tím tu naší malou děsně naštveme.

3) Nebo ho nechat spát s námi rovnou? - Ale to se asi moc nevyspíme, že.. Můžete mi někdo napsat svoji zkušenost s nočním životem dvou koček po delší době (je mi jasné, že zezačátku to bude divočejší tak jako tak).

Nebo nějaké úplně jiné řešení? Díky za tipy!

[April]

Naše čičiny jsou stejně staré, přivezli jsme si je v krátkém časovém rozmezí.
Protože máme malý byt, nešlo je v noci od nás oddělit. Dneska můžu říct, že po třech letech je v noci povětšinou klid, člověk ale musí být důsledný v tom, že ten klid v noci musí vyžadovat. Ze začátku to může být divočejší, ale přesto bych to určitě zkusila. Starší čičina by mohla brát noční oddělování jako nějaký trest a určitě by se jí to moc nelíbilo.
Kočky jsou různé a to co platí na jednu, může být jen orientačním návodem na druhou ... určitě bych na Vašem místě zkusila pouštět do ložnice oba, třeba Vás překvapí a budou oba chrnět ... když to nezkusíte, nezjistíte to

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Klára R]

Tento problém jsme taky řešili. Máme 8 měsíční britku Eli a teď k ní přibyla druhá tříměsíční Natálka. Eli ke mě chodí spát do postele a Natálku to vůbec nezajímá, vybojovala si místo na nejhornější plošině odpočívadla a tak jej důsledně využívá a nespí nikde jinde. Holky začnou vyvádět většinou až ráno, ale to mi už stejně vstáváme do práce. Naštěstí se holky skamarádili velice rychle, jenom někdy když se perou váhám jestli to není doopravdy, jdu je raději občas zkontrolovat

[chatul]

Díky za odpovědi, později mi došlo, že je vlastně rozdělit ani nemůžu, protože by se jeden z nich nedostal na záchod. Necháme je tedy společně i s námi, ať si to nějak odhlasují sami. Už se moc těším, i na to jejich seznamování (snad to nebude moc drastické) a vůbec všechno kolem. Díky.

[Verunka]

Chatul: já už jsem to tu řešila ve více tématech. U nás to bylo tak, že Dominik spal od začátku s námi, protože v noci absolutně nedělal binec. Spal jak andílek a ráno vstával až s námi. Poté co jsme mu koupili kamaráda, nastal absolutní zvrat. Původně nás ani nenapadlo je zavírat mimo ložnici, těšila jsem se, jak s námi budou spát dva huňatí medvídci. No hned první noc jsme koukali jak telátka. Kocouři se honili jak draci, lítali přes nás, přes hlavy, po nábytku, mňaučili a vrkali u toho a ten dusot. No tak jsme si říkali, že třeba přestanou. Jenže po tom, co mi Fugo přeletěl přímo přes obličej a měla jsem škrábu přes čelo, následně přítel přes záda, tak jsme je byli nuceni se v ložnici zavřít. Bylo mi šíleně líto Dominika, protože nebyl na zavírání zvyklý, takže to pro něj muselo být dost stresující. Ale každopádně v honičce pokračovali i ve zbytku bytu, takže jsme usoudila, že když tam budou zavření dva a ne jeden, tak jim to nepřijde tak hrozné.
Nejhorší na všem bylo, když Fugo začal v noci vyřvávat za dveřmi. Bylo to každý večer - napřed jsme je zkoušeli do ložnice pustit, jen tak, zda jim třeba nedojde, že když bude brajgl, tak půjdou za dveře a když bude klid, můžou s námi spát. Jenže jakmile jsme je vpustili, začala okamžitě honička a opět přes nás a měli jsme další škráby. Prostě se to nedalo, protože riskovat neustále rozškrábaný obličej, nebo vyškráblé oko jsem opravdu nechtěla. A můžu říct, že jsem si naivně myslela, že si stihnu obličej schovat až poletí. Jenže to je tak nečekané a tak rychlé, že se to stihnout nedá. Takže můžu ze své zkušenosti říci, že jsme se od února co máme Fugina nevyspali. Někdy řve od čtyř, někdy od pěti, nědky od šesti. Ale jak začne, už nepřestane. Nepomáhají špunty do uší, polštář přes hlavu, nic. Je to takový jekot, že je to slyšet přes všechno. No a když ho nepustíme, nebo i když na něj vyběhneme a plácneme novinami, tak nepřestane. Spíš se začne mstít tím, že hrabe v záchodku, polovina steliva je každé ráno rozmetaná po celé kuchyni a chodbě. Koberec je po jejich bitkách obalený chlupy, vše co kde zapomeneme skončí zničené. A ten rachot co začne když se nedořve otevření ložnice - skáče kam může, vše shazuje, škube, převrací, ničí... Stejně musíme vstávat, protože usnout už není možné. Máme malý byt, takže máme možnost oddělit je od ložnice pouze jednimi dveřmi, takže je slyšet vše.
Ráno když vylezu z ložnice, tak by mě trefil šlak, protože v kuchyni je vše vzůru nohama a to upozorňuji, že jsme již téměř vše poschovávali. Stejně si najde něco, čím udělá bordel, případně něco rozcupuje. Takže každé ráno mám generální úklid jak po smečce divočáků.
Nechci tím samozřejmě naznačit, že to tak musí dopadnou i u Vás, ale každopádně na to buďte připravená. My jsme nebyli a stále se z toho nemoho vzpamatovat. Ráda bych je měla v noci u sebe, ráda bych se vyspala v sobotu aspoň do devíti hodin. Bohužel, ani jedno u nás neexistuje

[chatul]

Verunko: No popravdě řečeno, vaše zážitky byly důvodem, proč jsem to vůbec začala řešit A můžu Vám říct, že manželovi je rozhodně číst nebudu, ještě by si to rozmyslel Vy máte taky mainky, že? A můžu se zeptat, kolik je Fugovi teď? Třeba ho to ještě přejde, až se dostatečně vyblázní. - Popravdě řečeno, já nejvíc spoléhám na to, že nový kocourek je (prý) extrémně líný, a naše kočena je taky celkem klidná (na to, že je jí 10 měsíců). Protože pokud by nějak moc zvlčeli, tak bychom si asi museli přestěhovat my, protože ložnice je (no ano, nesmyslně ) průchozí uprostřed bytu, z jedné strany záchodek a z druhé kuchyně, kde mají papání. - No tak jsem zvědavá, jestli dojde na reorganizaci bytu... Spoléhám na to, že budou oba tak hodní, jako jsme my (a my jsem MOC hodní )

[Verunka]

Chatul: Fugovi je zrovna zítra 10 měsíců. Já také doufám, že ho to přejde . On je jinak hrozný mazel, když ho chytne mazlicí, tak jsem snad nikdy neviděla kočku, která by se mazlila tak silně jako on. Tak tím alespoň kompenzuje to své zlobení . Dominik sice nezlobí, ale zase se tolik nemazlí, spíš si radši lehne vedle nás, ale muchlat moc nechce.

No manželovi to určitě neříkejte, mě řekl přítel, že kdyby věděl, že to bude takhle vypadat, nikdy by s pořízením druhé kočky nesouhlasil. Já se mu nedivím:-)). Ale zase na druhou stranu, když je člověk vidí, jak spolu dovádějí, jak na sebe číhají, tak na to zlobení trošku zapomene. Jsme i tak rádi, že je máme a že nemusíme mít výčitky když jsme osm hodin v práci či někam v sobotu jedeme, protože víme, že jsou dva a ne jen jeden. A když zrovna nezlobí, jsou to naše dvě zlatíčka

[Adéla]

Verunko, přečetla jsem si Vaše trápení s kočičáky a řekla bych, že je to jednoznačně kocouří pubertou Až budou kocouři trochu starší a po kastraci, určitě se zklidní. Tak držím palce a přeju pevné nervy!
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[Verunka]

Adéla: oni jsou kastrovaní oba dva. Fugo byl na kastraci myslím 22. června

[Adéla]

Aha, to jsem nepostřehla... To jste tedy Fuga kastrovali dost brzo. Ale stejně bych vycházela z toho, že jsou oba mlaďoši a časem to bude lepší. Většina koček se "usadí" a zklidní kolem 3 let věku, ale je fakt, že neznám mainky.
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[Verunka]

Adél: kastrovali jsme ho v osmi měsících a to hlavně kvůli tomu, že si od šesti měsíců značkoval a jeho pubertální projevy se nedaly vydržet. Od těch šesti měsíců jsme se do osmi trápily jeho neustálým ničením, vyřváváním a značkováním. Pak už se to začalo dost stupňovat a značkování bylo pravidelnější, tak jsem zavolala na veterinu a tam se mi téměř vysmáli na co jako čekám... Tak jsme jeli.

[Verunka]

Ještě dodatek - Dominik se nemusel ani "usazovat", nezlobil před kastrací a nezlobí ani po ní. Jen nám hrozně moc papá, takže to musíme omezovat.

[Adéla]

Nojo, tak to máte doma pěkného draka V tuhle chvíli asi nepomůže nic jiného než doufat ve zlepšení. Ale i když je kastrovaný, pořád je to puberťák a mainky dospívají dlouho, takže bych neházela flintu do žita a obrnila se trpělivostí.
Možná bych se snažila kocourovi dopřát co nejvíc aktivity, např. procházky na vodítku, aby se trochu vyřádil a doma už dal pokoj.
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[Verunka]

Já si taky myslím, že až mu bude víc jak dva roky, zklidní se. Ale jestli do té doby nebudu já ve cvokárně. Já nevím s těmi procházkami - mám strach, že by mu pak byt přišel ještě více nedostačující a začal by dělat ještě větší brajgl a to už bych asi nezvládla. Stačilo když jsme jezdili k veterináři, tak tam jsem ho měla na vodítku a trajdali jsme u veta okolo baráku. No a pak stačilo doma otevřít dveře a už byl venku. Vyběhl sice jen k výtahu a nechal se normálně chytit, ale dřív by ho to ani nenapadlo, takže s tím bych radši ani nezačínala. Jinak jsem ho sem chtěla pochválit, že už tři dny ráno neřval až do půl sedmé a ani moc nezlobil. No a dnes mi to zase natřel. V půl šesté budíček řevem za dveřmi, byla půlka wc vyhrabaná všude okolo, koberec plný steliva, bylo to rozmetané všude. Mezitím sházené věci z polic, opět shozená police co je nad sporákem - snaží se zřejmě dostat nahoru na linku (jediné místo kam se dosud nedostal a také jediné místo kde mám schované vázy a věci co se mi jinam nevejdou). Na polici je kalendář a ozdobná dečka. Dnes ráno to bylo opět na zemi, společně s tím minutka co jsme měla přicvaknutou na digestoři a do toho všeho ještě rozlitá miska s vodou a pod stolem bobek ze záchodu.

[chatul]

Ráda bych ohlásila dobré zprávy: od soboty přibyl k naší 10 měsíční kočičce parťák, 4 měsíční kocourek. První den seděla ta naše na skříni a vyluzovala hrůzostrašné hrdelní zvuky, nadávala na celý svět včetně na nás a odmítala slézt, zatímco Benjamin se okamžitě zabydlel a choval se, jakoby u nás bydlel odjakživa. Druhý den Baška (starší čiči) slezla, a ukázalo se, že se ho hlavně bojí - když se k ní přiblížil, prchala zpátky na skříň se naštvaným syčením. Třetí den už se otužila a začala si s ním i "nenápadně" hrát, ale pořád si hlídala "únikovou cestu". Teď už jsou perfektně sehraní, sprintují po bytě, číhají na sebe, lítají vzduchem jak v matrixu a nehnou se od sebe ani při odpočinku. A hlavně - v noci vůbec neruší, vzorně spinkají - Baška tradičně v nohách postele, Benjamin na mém polštáři. Tak doufám, že to nezakřiknu a že to tak vydrží. Ale i kdyby ne, jsem ráda, že jsme se odhodlali. Fakt to nejsou jen řeči, že kočka ocení kočičí společnost. A ještě něco: myslím, že se nám vyplatilo pečlivě vybírat povahu příchozího kocourka - Baška je hodně zvědavá a hravá, ale po mámě taky trochu dominantní, Benjamin je naprostý pohodář a kliďas, který si počáteční odmítání a syčení nebral osobně a postupně jí přesvědčil, že je ním zábava. Zároveň se ale s gustem věnuje dlouhému spánku a taky mazlení, což Baška nedělá, takže jsem vždycky překvapena a dojata, že se se mnou chce líbat kocour.. Povahu obou zvířat jsme probírali s chovatelskou stanicí, odkud pochází, takže jsme věděli, do čeho jdem. Naopak si nedokážu představit, jak by to dopadlo, kdyby nově příchozí bylo třeba hyperaktivní kotě, které by Bašku neustále "otravovalo", nebo nějaké submisivní vyděšené zvířátko, které by zalezlo pod skříň - to by asi nějaké bitky nebo "šikanování" proběhlo. Takže všem, kteří se rozhodli pořídit si druhou kočku, držím palce, stojí to za to!

[Verunka]

Chatul: tak to moc moc gratuluji a držím palce aby to tak zůstalo i nadále. Jéje, co já bych za to dala kdyby mi kočky v noci spinkali v posteli a byl klídek:-))

[chatul]