[Escada]

Všechny srdečně zdravím,

předem se omlouvám za toto téma,které je mnohokrát "omleto"...

Ale nedá mi,abych se nezeptala na váš názor v konkr. situaci....

Jsem štastnou majitelkou 9měs kocourka-rusáčka..Prozatím s ním nemáme žádné problémy(občas mě trochu děsí,co tu čtu:) )
Ale chtěla bych si pořídit ještě jedno stvořeníčko...A tak nějak nevím,jak se rozhodnout...Náš Zinoušek je velmi spokojený,neprojevuje naprosto žádnou touhu po kočičím kamarádovi...Vlastně došlo k tomu,že mě bere,jako svou partnerku a tváří se,že mu naprosto nic nechybí...Je to takový pán domu,ale neznamená to ,že by neposlouchal...Přijde mi,že si na mě dělá nároky...Třeba přítele toleruje velmi dobře,ale je na něm vidět,že trošku žárlí a vždy když k nám přijde,tak se začne chovat trošku rozmrzele...

Tak bych chtěla vědět,jestli mu to vůbec mohu udělat...Aby se na nás nezlobil...Když mu vlastně nic nechybí a já bych mu donesla malého vetřelce...

A když by odmítal se s novým přírůstkem skamarádit,tak jak to řešit...To přece nejde zkusit....
Nebo ho mám nejprve zkusit skamarádit s nějakým kocourkem a podle jeho reakcí se rozhodnout???
S pozdravem a vřelým díkem
Silvia

[Alena V.]

Co se týká pořízení druhé kočky tak se na různých fórech tak se setkávám se dvěma extémy - polovina lidí vůbec nepředpokládá že by nějaké problémy mohly nastat a potom píší SOS když je nový přírůstek doma a starousedlík na něj syčí nebo jsou jiné problémy. Druhá polovina lidí má z příchodu druhé kočky naopak velké obavy a nakonec si kvůli těmto obavám ani druhou kočku nepořídí. Já mám desetileté zkušenosti jak se svým chovem britských koček do kterého průběžně přicházejí nové kočky tak i s koťátky která odchovám a většina z nich odchází do nových domovů kde už nějaká ta kočička (nebo někdy pes nebo jiný mazlíček) je a mohu říci že většinou je pravda někde uprostřed. Příchod nové kočky samozřejmě přináší do rodiny rozruch a bez trochy syčení nebo i nějaké té rvačky se to neobejde, ale během několika dní se situace srovná. Samozřejmě jsou i kočky které druhou kočku nechtějí přijmout a jsou tam velké problémy, ale tyto problémy většinou spíš nastávají buď u starých koček, které byly dlouho samy nebo u útulkových koček s problematickou minulostí popř. u koček z velkých nebo klecových chovů kde chovatel nevěnoval dostatek pozornosti socializaci koťat. Co se týká konkrétně vašeho případu myslím že máte zbytečné obavy. Váš kocour je ještě mladý a podle toho co píšete je i dobře socializovaný a pokud k němu přinesete koťátko které bude rovněž dobře socializované tedy zvyklé na každodenní kontakt s dalšími kočkami i s lidmi tak by neměl být problém. Ruské kočky mají rády svůj klid a tak by asi byla nejvhodnější buď opět ruská modrá nebo nějaké jiné klidnější plemeno (britka, peršanka, exotka) nebo to může být i mladá kočička z útuku - tam vám nejlépe poradí která kočka se dobře snáší s dalšími kočkami a je klidnější.

[Mana]

Zdravím, nechci zakládat nové téma, tak svoji krátkou zkušenost napíšu sem. V sobotu jsem přišla ke kocourkovi nalezenému v zahradní restauraci. Veterinář odhadl, že mu ještě nejsou dva měsíce. Je báječný, okamžitě umí na záchod, je mazlík, ale taky divoch, nádhera. Včera jsem mu přivezla kámošku, sedmitýdenní koťátko, myslela jsem, že tím pádem budou stejně velcí, ale kocourek musí být starší, nebo mi majitelka lhala a kočička je ještě menší... Takže kocourek jí dává šílené kapky, jeho hry ji dost děsí, pořád kňourá a schovává se. Ale jí (když jí donesu k misce, tak jí koucourek nechá v klidu, žerou spolu), chodí na záchod, jinak je pořád zalezlá. Myslíte, že se to srovná, ten věkový rozdíl? Ráno už to vypadalo líp než večer, takže to mi dodalo naději. Chtěla jsem, aby měl kocourek kámoše, aby nebyl sám, což se mi podařilo dokonale, ale nechci tu malinkou kočičku trápit. Měla být dávno ještě u mámy, ale už byla poslední z vrhu, paní jim moc mateřské lásky nedopřála. Ani se nemazlí, spíš se bojí, takže je asi špatně socializovaná?
Díky předem za nějaké názory, rady, doporučení, podporu apod

[April]

Tak to máte koukám doma dvě úplná kočičí mimina.
To, že je kočička menší může být způsobeno jak nedůvěryhodností dotyčné majitelky, tak prostě jen menším vzrůstem a také tím, že je to prostě kočička. Naše Rubka byla také o dost menší než Maxíš, ačkoliv věkem byli takřka na stejno.
Asi nemá cenu moc se pitvat v tom, že vám někdo dal kočičku takhle brzy, možná je to na jednu stranu lepší, než aby byla v prostředí, kde by jí neměli moc rádi a kde by nejspíš k socializaci vůbec nedošlo, takhle je ten socializační základ na Vás.

Jako důležité bych viděla, že jí kocourek nechá najíst a chodí i na záchod. A že je zalezlá ... je to pořád prtě v novém neznámém prostředí a s kočičím teroristou a především, jsou spolu jen chvilku, takže dejte jim čas jak na sžití, tak na to aby se kočička rozkoukala.
Rubka nám zalejzala ze začátku pod gauč, když jsme si jí přinesli.

Osobně z vlastní zkušenosti vidím jako pozitivum, že máte takhle rychle dvě koťátka. Jeden den je strašně brzy na to dělat nějaké závěry.
A myslím, že malou netrápíte, ono koťata bývají zvyklá na pranice se sourozenci.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Escada]

Zdravím,
tak už jsem to udělala...!V sobotu jsme si přivezly z útulku kříženku Siamky-Blondee...
Nejprve to vypadalo tak,že je nebojácná a neohrožená...Producírovala se do té doby ,než na ní náš starší zasyčel...
Aktuálně to vypadá tak,že mají oddělené ložnice i vše ostatní...Málá ho uvidí z deseti metrů a řve,jako když jí na nože berou...
A přitom už si to miláček promyslel a po zralé úvaze se rozhodl,že se tedy budou kamarádit...Kráčí k ní zlehka,veselím krokem s ocáskem nahoru a úsměvem na čumáčku,ale malá ještě stále nedůvěřuje...
Tak uvidíme...
Naštěstí není problém s krmením a ani vyměšováním...To oba zvládají na jedničku...Vypadají oba velmi spokojeně,ale pouze pokud jsou zvlášť...

Naší malou ,jak jsem říkala máme z útulku...Tvrdily,že jí je rok,ale ve smlouvě jsou to 3roky...Vypadá spíše,jako 4měs. koťátko...Byla,tedy stále ještě je,velmi zubožená...Silně prořídlá línající srst,krvavý výtok z očí,špinavá ouška a váha byla 2,3kg...
V příštím týdnu se s ní chystám k vetovi,tak jsem zvědavá,co bude ještě za problém...

nějak nevím,co si o ní mám myslet...K lidem je velice milá a důvěřivá...Řekla bych,že až moc...Od prvního momentu běhala s ocáskem ,jako stožár a bezprostředně nás drkala do obličeje..Ba i olizovala...Ale při krmení je nejradši,když u ní sedí člověk na bobku a nejlépe je,ji intenzivě hladit...To si pak dává pěkně do nosu:)))Přitom obvykle to kočkám vadí-asistence u misky...
No,asi nemá za sebou nejšťastnější minulost...O to růžovější ji čeká budoucnost!!!

Přeji všem krásný víkend

Silvia

[Alena V.]

Pokud chcete aby váš kocour a kočička byli kamarádi snažte se je oddělovat co nejméně. Oni se musí seznámit a vyjasnit si své vzájemné postavení a potom se jejich vztahy upraví. Pokud je držíte odděleně tak toto období zbytečně prodlužujete. Samozřejmě je dobré oběma dopřát chvílim klidu aby se najedli a došli na záchůdek, ale jinak je nechávejte co nejčastěji spolu, třeba jen v jedné místnosti a pod vaším dohledem. Uvidíte že se vše během několika dní zlepší.

[Kačátko]

[Mana]

[April]

Asi bych to mazlení nějak zatím nelámala přes koleno a nechte kočičku samotnou, až příjde ... dělejte, jako že se vůbec mazlit nechcete, že Vás nezajímá, snad příjde sama. Hlavní je, že celkově se nebojí.
Ale co třeba bylo u našeho Maxíše, tak ten se nechtěl nechat hladit rukama, ale stačilo k němu sklonit hlavu a otíral se o ní. Dneska už snese i drbání, ale stejně je spíš hlavovej

Jinak on teď pro ní bude hlavní parťák Jarmil, takže budete asi trochu upozaděná.

Je dobře, že to vidíte líp a ne s obavami. Tak přeju hodně radosti s kočinama!

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Escada]

Všechny vás moc zdravím a děkuji za všechny reakce!!!

Zatím jsme u Nás stále na válečné stezce...Malá nějak pochopila ,že jí Zinánek neublíží,tak na něj začala bezdůvodně útočit,aby mu dala najevo převahu....Snažíme se je co nejvíce zbližovat,ale nějak se nám nedaří...Kocourek je z nováčka už totálně vystíhovanej...Přitom na ni reagoval velmi mile a hravě...Dokonce to s ním tak zamávalo,že se už dvakrát stalo,že se do mě zakousl!!! Což nikdy předtím neudělal...
Včera jsem na ně použila kozlíkové kapky a dopadlo to tak,že se cca 1/2h váleli po zemi 2m od sebe,ale pak na něj ta malá baraba zaůtočila... Připadá mi,že ho asi zbytečně stresujeme...Nechci malou dávat pryč,ale rozhodně nechci zničit krásnou povahu našeho starousedlíka...

Ještě mě napadlo,jestli jí,jako kastrovné nevadí,že kocourek kastrovaný není...Z jeho strany s tím není zatím problém-nezačal značkovat ani se nechová nijak teritoriálně...Naopak,své teritorium si hlídá naše malá a to dost...

Chtěla bych jen vědět,jak dlouho v tom zbližování ještě máme pokračovat,aby jsme nezpůsobili víc škody ,než užitku...Vím,že se to asi nedá odhadnout,ale přece...Jsou spolu už 10dní...

A kté zanedbané péči...No,nějak se k tomu snad ani nebudu vyjadřovat...Pro nás to nebyl naštěstí problém...Ale malá už začíná kvést-můžete se mrknou v galerii
Pa Sil

[April]

Kočičí sžívání je velkej otazník. Někde to proběhne naprosto v klidu, někde jsou boje, někde to přeroste v ignorování, ... pokaždé je to jiné, ty vzorce chování jsou si podobné, ale přesto je to indiviuální.

V první řadě bych přestala přiřazovat čičinám lidské vlastnosti - to, že to s kocourkem zamávalo může být jen Vás subjektivní dojem, kočky, ačkoliv skrývají repertoár emocí, nemají to tak komplikované, jak si to my lidé myslíme.
Tipuju, že stále jde o vyříkávání si pozic v domácnosti, teď malá zkouší, kam až může zajít.

Otázkou je, co vidíte pod tím "útočením" ... ono ty kočičí hry prostě někdy vypadají jak souboje, u nás lítají vzduchem chlupy. Oba jsou naježení, hřbety a ocasy dvojnásobné, vytahané chuchvalce srsti, a přesto bych neřekla, že útočí, ale prostě si hrajou, provokujou se ...
Jak se do Vás zakousl? V rámci hry, nebo prostě jen tak? Mně zrovna onehdá Maxíš chtěl kousnout do lýtka, když jsme kolem něj šla, měl zrovna nějaký roupy a provokoval ...

Ono je to těžké, protože nikdo do toho pořádně nevidí zvenčí a můžeme radit "všeobecně", ale detaily si musíte vychytat sama. Stále je ještě oddělujete? Nebo už jsou společně?

Osobně bych stále hlídala, jestli nedochází k nějakým zraněním, a pokud i nadále oba v klidu baští a chodí na záchod a neomezují se v tom vzájemně, mají oba dostatek spánku a opět nebrání si v něm, nechala bych je ještě žít. Těžko asi docílíte toho, že spolu budou v jednom pelíšku spinkat, to dělali naši oba jako koťata, ale v "dospělém" věku to už nepraktikují.

Nevzdávejte to sžívání, 10 dnů ještě není tolik.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Escada]

Dobrý den April,
moc děkuji za okamžitou odpověď!Je pravda,že to asi moc prožíváme... Jen bych nerada toho našeho mazla vystavovala zbytečnému stresu...

Pokousal mě vlastně mou vlastní chybou-sahala jsem na něj krátce potom,co na něj malá zaútočila...A mě nedošlo,že bude ještě bojovně naladěn...

Myslíte si,že není problém v tom,že je malá vykastrovaná a kocourek ne?
Na to že má malá cca 2kg a kocourek cca6kg,tak to bude pravděpodobně stářím,že převzala otěže kočičí domácnosti...

Tak je holt necháme poprat a ač mi bude mé kočičí mateřské srdce krvácet,budu doufat,že to přispěje k jejich sblížení

ještě jednou děkuji všem za podporu a rady Hned je mi veseleji
Díky Sil

[April]

No jo, jestli jste na něj sahala, když byl ještě v ráži, tak se není čemu divit, pro něj to nejspíš byla pokračující akce.

Víte, já myslím, že kdyby byl opravdu hodně stresovanej, že by Vám to dal najevo - byly by problémy s jídlem, hygienou, mohl by i čůrat třeba do míst, kam se běžně nechodí, aby ukázal svou nelibost s nastalou situací.

Stáří bych neřekla, že má vliv, navíc, co jsem tak četla, tak i její stáří je poněkud nejasné. Některé kočky se snáze podřídí, jiné snáze dominují, myslím, že je to prostě povahou ... vliv na to může mít i kastrace, i když kdyby Váš kocourek byl dominantní, tak jako nekastrovaný by se projevil spíše on.

Asi těžko můžu říct, nedělejte si s tím hlavu, ale pokud opravdu situace nejde do extrému - zranění, nečistotnost, nejezení - tak řešením je holt nezasahovat a nechat je.

Držím palce, ať to dobře dopadne!

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Escada]

Ahoj,
všechny vás moc zdravím!!!Chtěla bych se s vámi podělit o postup ve sbližování našich dvou kočičích miláků

Momentálně se sice ještě nijak zvlášť nemusí,ale je vidět,že se vzájemně pronásledují Buď on ji,nebo naopak...Většinou jejich vzájemné sledovačky končí syčením,občas se nám trošku vyfackujou(pár stroupků už jsme jim našli),nebo nastalou únavou usnou i 30cm od sebe... Sem tam tráví intimní chvilky v prachu pod vanou-každý na svém konci,samo Víceméně z nich mám celkem dobrý pocit-tváří se,že jim nic nechybí,jen mě trošku rozčiluje,jak jsou pro nás jejich vztahy nečitelné
No,holt jsem holka netrpělivá

Už jsme s malou absolvovali návštěvu u veta...Paní doktorce se moc líbila a chovala se opravdu vzorně...Byli jsme pochváleni za vynikající stav-což po 14dnech intenz. péče potěší

Na závěr bych vám chtěla dát tip na knihu-dle mého názoru velmi poutavou i poučnou.Jmenuje se:Kočka důvěrně,od Vicky Hallsové-jsou to vlastně konkrétní případy kočičích problémů a jejich řešení...Vlastně takový deník kočičího psychologa.

přeji Všem co nejkratší pracovní týden.S pozdravem
Sil

[Mana]

[April]

No vidíte, a víte, že to, že kočička nastaví bříško k hlazení, je prý u ní znak důvěry? Protože bříško je vlastně na těle nejmíň chráněná a nejzranitelnější část.

Jsem ráda, že se to u Vás takhle hezky spřátelilo! Tak hodně radosti! A to, že nemůžou ven, tím se vůbec netrapte. Ono možná v domečkové zástavbě byste je nakonec taky nepouštěla, lidé jsou všelijací, myslím, že pro bytové kočky je dobrým řešení zasíťovaný balkon, nebo venkovní voliera.

Mějte se hezky a podrbejte kočičáky

A.
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Dagmar Zídková]

Ahojte, mám smutek a strach, tak se potřebuji svěřit. Našemu mourkovi Tomovi, kterému je rok a půl, a je kastrovaný, chovaný v paneláku, ale pouštěný večer "na procházku" z přízemního bytu, jsem přivezla v neděli kamarády - Míšu a Bubu, tříměsíční koťata přímo ze dvora na venkově (ochrana před útulkem). Ještě ani nevím, jakého pohlaví jsou, neb se adaptují, jsou schovaná a začínají teprve teď před chviličkou vykukovat zpoza "zalezlých" míst. Tom to nepřijal nikterak vlídně, tiše výstražně mručel, pak utekl opodál a plakal. Tak jsme ho utěšovala; prostě pokračovala jsem v normálním zajetém stylu - mazlení, povídání, hraní si. Tom pak očichal kotěcí přepravku, jejich WC, jejich misky, místa, kudy koťata prolezla a zase odběhl. Následně druhý den, včera večer, si běžně řekl o otevření balkonu ve 20 hodin (mimochodem, poprvé po mně vyjel trošku zoubky po noze). Zpravidla přichází domů kolem 22.30 hod, kdy za ním zavřu dveře balkonu, on se nažere a jde spát. (stalo se, že přišel i nad ránem, bohužel to představuje otevřený balkon celou noc) Dnes ráno jsem myslela, že je doma, zalezlý ve svém domečku a spí, špatně v polotmě jsem si to ověřila a balkon jsem zavřela. Před chvílí mi volala dcera, že Tom doma není. Máme hrozný strach, zda se mu něco nestalo a na druhou stranu se ptám (ale neznám odpověď), zda by mohl trucovat ze žárlivosti a nepřijít domů? Nepřijít chvíli? Nepřijít už vůbec? Ani nejdeme teď k vetovi s koťaty, čekáme u otevřeného balkonu ...

[Karin]

Zatím nemyslete na nejhorší. Prohledali jste důkladně celý byt? Netrucuje někde schovaný za záclonou, pod postelí, ve skříni? Jestli to dobře chápu, z balkonu může kocourek jít na toulky... může se stát, že bude někde venku trucovat déle, ale předpokládám, že na jídlo se zase brzo vrátí. Pak by bylo asi lepší dveře na balkon zavřít (však už je venku dost zima) a nepouštět ho, dokud se nesmíří s koťaty. Nebojte se, zvykne si - jen je toho na něj najednou moc - rovnou dva přírůstky.

[Dagmar Zídková]

Děkuji, Karin, za útěchu. Tom přišel domů zcela zmáčený a hladový v půl třetí ráno! Zbaštil všechno, co kde objevil a od té doby spí ve svém příbytku. Jsme nadšené. Když jsem roznášela včera odpoledne "hledáčky", tak se ke mně lísal černý kocour, kterého jsem občas u nás pod balkonem viděla a Tom si minulý týden zuřivě chránil teritorium. Pak včera večer kolem sedmé, když jsem nechala otevřený balkon pro případ Tomova návratu, tento kocour seděl takřka v obyváku a nakukoval, tak jsem si myslela, že se třeba kocourci porvali, Tom to prohrál a teď někde leží zmrzačený. No ale dopadlo to jinak a náš Tomíšek zřejmě toulavou. No, on to ještě neví, ale chytl jí asi naposled. Teď se musí spřátelit s kočičkou Míšou a kocourkem Bubu. Včera večer byla zvířátka u veta a kromě odblešování musíme vyléčit záněty očí. Pak asi začne teprve to pravé kočičí rodeo.
Hodně zdaru všem.

[Karin]

To je skvělá zpráva, mám radost
Určitě dejte pak vědět, jak probíhá sžívání... a kdoví, třeba si nakonec domů vezmete i toho černého kocourka, brzo bude zima...

[Escada]

[Mourovatá]

Taky máme kocourka (má 19 měsíců, ale dostali jsme ho teprve když mu bylo 11 měsíců). Před asi 5 týdny k němu přibyla malinká kočičí holčička (tehdy měla asi 5-6 týdnů), nalezenec. První dny (asi týden) byly kočky odděleně, hlavně kvůli nemoci, kterou malá trpěla, brala ATB, tak aby se kocourek nenakazil. Kdykoliv se viděli, syčeli na sebe.

Pak jsme malou začali pouštět do celého bytu (dřív byla zavřená v kuchyni, měla horečku a většinou spinkala a strašně se bála) a kočky kolem sebe obcházely obloukem. Ale pak ze dne na den se očuchaly a seznámily.
Dnes je to přes měsíc, co menší číču máme, a jsou prostě úžasní. Kocour je kastrovaný, a s malou se mají fakt rádi. Ona-potvora-ho kouše, a on jí líže, nebo si s ní hraje. Někdy až tak, že malá zakvičí. Ale jinak jsou SUPR. Spinkají občas spolu a to je prostě NÁÁDHERNÝ pohled. Jsem vděčná, že nám osud takto neplánovaně přihrál kočičku (jinak bychom si 2. kočku nepořídili), malé jsme zachránili život a kocourek má kamarádku.
Nikdy jsem kočky neměla. A teď hned dvě. Děti jsou nadšené a odmalička se naučí chovat k živému tvoru.
Jsem moc ráda, že je máme.
Doporučuji všem raději dvě kočičky (a více), než jednu. Vyhrají si.

[Escada]

Ahoj všem,
tak to vypadá,že ty kociny jsou rozumnejsi nez lide....Vzdycky,jsou schopne se minim. tolerovat:)))

U nás už jednou seznamování proběhlo a teď v prosinci nám přibyde další kočičí člen do domáctnosti:)))
Už se na něj moc těším,ale opět(to asi nikdy nepřejde:(() se bojím,jak to všechno dopadne!!!

Bude to malé mimi Habešáčka:))O kočičku se ani nebojím,ale kocourek mi dělá starosti...

Tak nějak ještě stále nemám odvahu ho nechat vykastrovat-navíc se s přítelem stále o tom přeme...Já velím,že ano(i když mám špatný pocit z toho nechat dělat zákrok zdravému zvířeti...) apřítel mi vyčítá,že mu to přece nemůžeme udělat...No chlapy:)))

Jedná se mi vlastně o to,jestli si máme pospíšit s kastrací-před příchodem nováčka a nebo vyzkoušet,jak se budou snášet???

Zdá se mi,že to stejně asi bude nutné-poslední dobou je k nám kocourek dost omítavý,utíká,schovává se...Je to součást puberty,že nás nechce???Nejsme si vědomi,že by s námi prožil nějaký stres...

A potom...Mám 2 kolegyně...A u obou se z kocourků po kastraci stali učinění ďáblové-agresivní ,útočí...atd...Předtím se chovali mile...

Děkuji za odpovědi...Silvia

[April]

O kastraci toho bylo napsáno opravdu už spousta; převažující je názor "pro", pročtěte si to sama, viz např. http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=2003

Pro Vašeho přítele bych měla jeden argument - ať si představí situaci, kdy moc moc moc chce sex, touží, sténá, žadoní .... ale nic nebude, nic nebude ani teď, ani za měsíc, ani za rok ... a zůstávají jen a jen ty touhy a žádostivost. Jak to by se mu líbilo zůstat neuspokojen?

Jinak můj názor je vyjádřen ve výše uvedeném foru, to, že kocourek momentálně neznačkuje, ani se jinak výrazně neprojevuje, není zárukou toho, že po přinesení další čičiny Vám během dne neoznačkuje půlku bytu, btw. věřte, že to opravdu smrdí a jde to velmi špatně vyčistit. Jinak počítám dobře, že kocourkovi je už přes rok?

Ale nenarazila jsem na moc případů, kdy by se po kastraci z kocoura stal agresivní jedinec .... většinou se popisuje právě opačný stav.

Odmítavost, schovávání se, kdo ví, jestli je to zrovna u Vašeho kocoura příznak puberty, ale náš Maxíš procházel různými obdobími, od mazlení se, přes nemazlení a odmítání, až po nošení na rukou ...

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Kan]

Zdravím

Už rok řeším dilema jestli pořídit druhého kocourka. Přečetla jsem kde co ...knihy i různá fora, ale stále si nejsem jistá co bych měla udělat. Máme 3 roky starého ruského modrého kocourka (kastrovaného). Když jsme si ho přinesli domů, neměli jsme s kočičaky moc velké zkušenosti, zvlášť v bytě. Kocourek se od malinka dost hlučně projevoval (na to že v knížkách psali o výjímečné tichosti rusek ), přikládali jsme to tomu, že hledá svoje sourozence. Moc se to časem ale nelepšilo. Je to rozený průzkumník, všechno musí prolézt, ochutnat, nebo se do toho nacpat ...brzy se naučil otevírat skříně i šuplíky, kde je spousta věcí na hraní . Hodně pomohlo, když jsme mu umožnili přístup na venkovní parapety, kde vydrží pozorovat hodiny ptáčky. Večer však když se okna musí zavřít, je řev zpět a začne se nudit. Když si s ním neustále nehrajeme věší se na záclony, brnká na žaluzie,nebo nás ze zadu ponouká taháním za trika čí hrdelně kvílí.

Bojím se ale, jestli si na novou kočku ve 3 letech zvykne a je-li to vůbec řešení. Když se u nás stavila známá s malou kočičkou, kocour za celou dobu neslezl ze skříně jen na ní doslova zíral. Seznámení se starým kocourem rodičů taky nebylo nic moc.... starší kocour zasičel ... tehdy ještě malej zaprskal ... starší utek ... a malej se jeste celej den klepal a nechtel si hrát. Od té doby ho sebou na návštěvy neberem.

Proto bych se ráda zeptala jestli má někdo zkušenosti jak řešit takové projevy, jestli nový kamarád pomůže a jestli si na sebe kotě a dospělý kocour zvyknou. Předem moc děkuji.

[tatiana]

Já jsem přesvědčená, že si zvyknou. Bude to asi trvat trochu déle než 1-2 dny, co si zvykali naši dva kocouři, když Adam byl vlastně ještě taky sic odrostlejší, ale kotě. Musela by to být fakt smůlá, že zrovna ti dva jedinci by si nepadli do oko-no i to se může stát. Je to jako u lidí-někdo nám je sympatický, někdo ne, a nevíme ani proč. Rozhodně je ale větší pravděpodobnost, že si na sebe zvyknou než že budou nepřáteli.

Já osobně bych už jen jednu kočku nechtěla, je to o hodně lepší, když jsou dvě. Zabaví se spolu, vyblbnou se, vylítají. To jim žádný dvounožec nahradit nemůže, kočičího kámoše.

Já budu asi koncem léta pořizovat třetí kočenku, to Adamovi bude už přes rok, a dominátorovi Claudiusovi skoro rok, tak jsem na to taky zvědavá. Ale věřím, že si zvyknou. Když si zvykli i na psa a pes na ně, aby si nezvykli na dalšího jedince svého druhu.
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[PetraS]

Ahojky., my jsme si pořídili druhé kotě k jedenáct let starému samotáři a ještě k tomu víc venkovnímu než domácímu,ale mazlovi který kdyby se trouba naučil na kočkolit, nemusel by vytáhnout v zimě nohy ven.
Měla jsem strach aby mu neublížil. Ale vzhledem k tomu ,že jsme si kotě museli vzít v 5-6 týdnech( jinak by bylo nechtěně odvezeno v motoru auta ,kam se sousedce schovávalo) to proběhlo úžasně. Zásadně jsme Ferdu netrestali když se třeba začali kočkovat, aby neměl pocit zrady ,ale jenom jsme řekli " nech ho je ještě malej" A ono to fungovalo, normálně nám Ferda dělal pěstouna, nechal se olizovat na hrudníku jako kdyby byl máma, jenom když ho malej občas nechtěně kousnul, tak zasyčel a odešel. A když byl Čipajs úplně malej a sedel na záchodě , tak k němu přišel chvíli si ho prohlížel a pak mu jednu na plocho plácnul po hlavě. Asi aby si ujasnili kdo tu vládne.
Pak pokračovalo krásné období kdy se malej dělal velkým a skákal na Ferdu s rozbehem a s odrazem do výšky s roztaženýma tlapkama.
Dneska po roce se občas nesnáší a jindy milujou, takže asi jako u lidí.

[Betty]

Řeším stejný problém jako Escada v úvodu tématu. Mám svojí kočičce pořídit kamarádku? Je jí 9 měsíců a je to britka. Je trochu divočejší a není mazlivá, nejraději se pere. Je vykastrovaná a teď už strašně hodná. Teď už celou noc spí a nezlobí. Pořád chodí za mnou a je vždycky tam kde já. Chodíme spolu ven, to má ráda. Má pro sebe celý dům a všechno se podřídilo jí. Nemyslím si, že by byla smutná nebo se nudila nebo jí chyběla společnost. Potřebuje kočičí kamarádku? Můžu jí to udělat? Přivést malého raubíře, který jí bude zlobit? Moc se bojím, že si na sebe nezvyknou. Je to veliké dilema. Pořád o tom přemýšlím. Jednu chvíli jsem 100% přesvědčená, že to udělám a pak mě něco napadne co by se mohlo stát a bojím se. Nevím co mám dělat.

[Alena V.]

[Betty]

Podle toho jak svou kočku popisujete tak jí kočiččí kamarád a partner do pranice rozhodně moc chybí. Teď je ideální doba kdy partnera přijme bez velkého syčení, čím starší bude tím bude seznamování obtížnější.[/quote]


Proč myslíte, že jí moc chybí? Podle čeho jste to poznala? Máte mnohem větší zkušenosti než já a já to nepoznám. Já si s ní hraju i se s ní peru. Nerada bych, aby toho mrňouska zase moc "prala".