[monreve]

Ahoj, vím, že na téma dvou a více kočičáků už se toho tu napsalo hodně, ale stejně to zkusím Mám ročního kocouřka a protože je mu doma samotnému smutno, když jsem v práci, chci mu pořídit kamaráda. Nevím, jestli kočičku nebo kocouřka,ale hlavně se bojím, jak to snese. Před pár měsíci jsem dostala darem koťátko, ale bohužel bylo moc malinké, vzali ho od mámy moc brzy (byla to toulavá kočička). Nicméně jsem ho vzala domů, ale bylo to špatné, můj zlatík zalezl za postel a odmítl vylézt, jíst, čůrat.... prostě všechno. To nové koťátko pořád plakalo, tak jsem ho nakonec vrátila k mamce kočce. Ale teď mám strach, jak dopadne další pokus o pořízení kočičího kamaráda. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Poraďte , prosím! Děkuju a hezký den všem.
Ivča

[April]

Ono opravdu toho bylo psáno už hodně, viz třeba titulní strana dole - zrovna tohle téma - každá tlapička vede do jiného vlákna. Chce to si to opravdu pročíst, protože nevím, kolik nového se k tomu dá napsat
Zkuste si to každopádně projít. Protože jak to "naříkání", tak zalézání za postel je zprvu u nových koťátek běžné, navíc pokud bylo vzaté hodně brzy, musí mu člověk o to víc času věnovat.

Jinak má rada by byla - vzít si kotě (je úplně jedno, jestli kočku nebo kocoura) nejlépe ve věku od 10ti týdnů a nevybírat zbrkle ale s rozmyslem; zda v útulku, od známých, či von kočku, to už je dle libosti.

Není se čeho bát, a kdo se bojí, nesmí do lesa

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[cream]

Milá monreve,
máme perského kocoura Pettyho, který bude mít v červenci 12 let. Loni v říjnu jsme mu donesli kamarádku Nicki, zhruba čtyřměsíčního nalezenečka. První dny byly hodně těžké. Petty byl zvyklý vést jedenáct let poklidný život samotáře a najednou do jeho teritoria vstoupilo malé, zvědavé a velmi hravé kotě. Petty na ni reagoval syčením a kňučením, vyluzoval zvuky, které jsem u něj nikdy neslyšela. Trvalo mu zhruba tři týdny, než si na Nicki zvykl natolik, že kolem něj mohla projít, aniž by na ni zasyčel. Nicki si z jeho projevů nic nedělala, spíš já jsem byla ve stresu, jestli se někdy vůbec zžijou, protože mi bylo jasné, že čím starší kočka/kocour, tím těžší adaptace na nového kamaráda. Další pokrok byl, když začali jíst vedle sebe. Pak si začali hrát, honili se po bytě. No a po dvou měsících jsem je našla, jak spolu leží na jednom křesle a Nicki Pettymu olizuje kožich. Vypadá to, jakoby Petty s příchodem Nicki omládl. Díky pohybu, který do jeho života Nicki přinesla, mi připadá jeho tělo pevnější, navíc po několika měsíčním tréningu, kdy se snaží před Nicki při hrách schovat, vyskočí i na místa, na která před rokem fyzicky neměl. Myslím, že je jim spolu dobře. Když chtějí být spolu, jsou, když ne, leží každý na jiném místě. Nikdy mě nenapadlo, že budu mít dvě kočky. Teď už bych neměnila.
Jednoroční kocourek si podle mě zvykne mnohem rychleji než ten náš v "důchodovém" věku

[renata72]

Takhle to u nás vypadalo ze začátku http://www.youtube.com/watch?v=586601zEc5I a po 10-ti dnech už to bylo v pohodě. A dneska http://www.youtube.com/watch?v=MRmwBzVaL-A