[blanka.b]

Dobrý den, prosím o radu ty zkušenější.
Před 14 dny jsme si přinesli z depozita 2 cca 8 měs. kočičky. Jedna je mazlíček umazlený a ta druhá plašánek. Plachá kočička byla týraná a nesmírně se bojí, na nás syčí i když jí dáváme jídlo. Je stále zalezlá v boudičce a ven vylézá jen v noci. Baští dobře a WC také používá 100%, ale jen v noci. Zatím nepomáhá ani když vidí druhou kočičku jak se mazlí a hraje si s náma. Pouze začala nakukovat z boudičky na škrabadle když druhá vyvádí lotroviny. Spolu obě kočky vychází dobře.
A teď prosím k dotazu :nevíme jestli jí nechat být v klidu, ať si sama rozhodne kdy vyleze a nebo jí násilím tahat ven a dotýkat se jí, aby si zvykla na ruce a aby pochopila, že jí nic neuděláme? Abych řekla pravdu já se jí bojím (syčí jak had) a manžela kousla když jí musel vytáhnout z poza gauče. Vzhledem k tomu, že je pořád zalezlá v boudičce a otvor je malý (tahejte syčavou kočku otvorem 15x15 cm) není k ní dobrý přístup.
Díky za případné rady.

[Karin]

Také jsem si vzala plachou kočičku z depozita, ale plachost jí dlouho nevydržela Teď mi spává pod peřinou.

Určitě bych ze všeho nejvíc radila nechat kočičku být. Je možné, že některé plaché návyky jí zůstanou navždy, ale v těch směrech, kde se bude cítít bezpečně, se uričtě bude vzhledem ke svému věku postupně osmělovat. Je moc dobře, že spolu kočky vychází dobře, ta průbojnější ji bude vést.

Určitě ji netahejte násilím a nic jí nedokazujte, stejně by to nepochopila. Radši ji jen pozorujte, v jakých situacích se bojí míň. Já se například vůbec nesnažím na svoji plachou kočku sáhnout, když nad ní stojím, vždycky uteče, bojí se napřažené ruky. Ale když si lehnu na postel a ona z toho usuzuje, že jí v této poloze nic neudělám, přijde si mi lehnout na břicho a začne se s hlasitým předením mazlit.

Chce to jen čas, věřím tomu, že si zvykne a určitě aspoň v některých situacích se k vám sama přiblíží.

[Leemet]

Mám tři kočičáky z útulku a ani jeden neměl pěkné dětství. S Borůvkou a Lupínkem to bylo zezačátku to samé, jak popisujete. Teď mi oba chodí spát na klín i do postele. Hned jsem se na ně snažila hodně mluvit, opakovala jejich jméno, i zdálky, tak aby se na mě podívali a věděli, že mluvím s nimi. Takže jsem s nima vedla dlouhé monology o tom jak jsou krásní, roztomilí a jak se tu budou mít dobře:)). Také jsem se se zbývajícíma kočičákama mazlila tak, aby to viděli. Opravdu bylo vidět jak jim to v hlavičce šrotuje. To si myslím zabírá hodně. No a pak už to šlo ráz na ráz, nejdříve očuchávání natažené ruky, pak rychlé pohlazení (spíše za unikající ocas:o))). A nakonec hupsky na klín a drbej mě:).
Držím palce!