[Lucienka]

Mně to taky přijde, že ta kočka vás nemá ráda, někde je chyba. Možná je v pubertě, ale opravdu je to osobnost, která je hodně svá a nikdy to nebude mazlící plyšák. Prostě ji nechejte být.
Nechci se přítele dotknout, ale nebil ji, když jste byla v Anglii? Proto může být agresivní k rukám.
Damián mne taky občas pořádně hryzne do ruky, ale stačí ho chytit za krk(volnou kůži za krkem), stisknout a říct au a on okamžitě pustí a začne ruku olizovat.
Pokud si nadále budete u kočičky vynucovat pozornost, může to skončit tím, že bude devastovat byt a čúrat do peřin a dalších volně přístupných věcí...
Co uděláte pak? dáte pryč kočku, která mám zničenou psychiku a pořídíte si další a budete doufat, že to bude tentokrát lepší?
_________________
Lucie a princezna Mia

Z nebe na nás dohlíží kocouř Damián (3)

[turrik]

Jak už jsem výše psala - aspoň myslím, ano, bouchl jí asi 3x s tím, že jsem mu to hned zakázala, ale právě, že proti nemu by nikdy nevyjela a nikdy se ruky nebála. Já vím, že jsem si to hlavně udělala sama, protože když jsem přijela, kočka mě ráda neměla a já ji do toho ještě bouchla ve snaze odnaučit mě kousat. Jen teď nevím, jak z toho ven. Ano, je těžké si jí nevšímat. Já jsem tady v tý rodině ta, kvůli které se kočička pořizovala a jsem zvyklá na ní pořád mluvit, hladit apod. Samozřejmě, kdyby to mělo opravdu pomoct, budu se snažit krotit Jde ale o to, že z různých stran přicházejí různé rady. Psala jsem dotaz doktorce řešící problémové chování zvířat a ta mi radila ať si kočičky hodně všímam, mazlim se s ní, hraju si s ní a když mě kousne, mam jí zavřít někam na samotku na chvilinku. Navíc, asi jsem to špatně popsala, ale není to tak, že by kočička nechtěla abych na ní kdykoliv šáhla. Spíme s ní v posteli, takže každou noc i ráno se za mnou příjde mazlit a to samé, když leží a já za ní příjdu a začnu ji hladit, líbí se jí to a přede. Ale pak mě třeba najednou kousne, někdy zase projde kolem, já ji pohladim ona mě kousne apod. Takhle to jde dál, občas i bez varování mi vyjede po ruce. Prostě po mě vyjíždí často, ale občas se jí to i líbí a to mi dává naději, takže za ní za chvíli stejně příjdu a zase ji začnu hladit

[Aélinnel]

Dovolila bych si říct, že chování Vaší kočky je sice mírně na hranici,ale v podstatě normální.Vždyť píšete,že se jde pomazlit,vrní při hlazení-a někdy prostě nemá náladu a kousne Vás.Navíc-neberte kousne jako kousne.Jestli se po Vás ožene a stiskne zuby-je to NORMÁLNÍ.Naprostá většina koček,když se jim něco nelíbí,vám stiskne ruku,buďto ke hře nebo ať ji necháte být.Nemyslím si podle vašeho povídání,že byste měla ruku prokousnutou skrz na skrz, tekly Vám z ní litry krve a padalo okousané maso.
Když kočka chce-hlaďte ji,mazlete se s ní.Když se začne ohánět-nechte jí.Dopřejte jí trochu jejího klidu,neříkám ignorovat-ale Vy taky přece potřebujete čas jenom pro sebe.
Možná se Vás dotknu,ale mám pocit,že správně ještě nechápete kočičí chování a to,že kočka není plyšák.

[turrik]

Já bych to ale brala, kdybych viděla, že se tak kočička prostě chová. Měli jsme před tím kočku z útulku a ta to dělala pořád a já jsem na to byla zvyklá. Ale u ní je to něco jinýho, mě prostě mrzí, že to dělá jen mě, a že mě nemá ráda, tak se snažím, aby přestala, když vidím, že to u ní jde. Přítel jí tahá, různě jí zlobí a stejnak ho nikdy nekousne. A navíc ona někdy vyjede i když si jí nevšímam, přijde za mnou lehne si vedle mě, ale jelikož se tam nevejdeme, dám ruku jen vedle ní, a ona mi po ní vyjede, krev mi kolikrát teče, nebo mi kouše myš od notebooku, na syčení, tleskání ani řev nereaguje, tak jí chci posunout od tý myši pryč a to mě znovu pokouše. Já zas nechci, abych se jí musela bát jí třeba jen pošoupnout, když něco ničí nebo podobně.

[Aélinnel]

Když Vy si prostě vsugerováváte že Vás nemá ráda-a třeba má,jen to dává najevo kousavou hrou,což samozřejmě není nic příjemného,ale tak to je.Možná má přítele prostě jenom radši,vy taky nemáte ráda všechny úplně stejně.Že kouše myš od notesu nebo od čehokoli-proboha je to KOČKA!To naše kouše papíry,všechno co se jí zalíbí.Zkuste na ni zvýšit hlas,a jiný tón když něco provádí.Nebo jí tu věc prostě seberte,vemte si notebook někam kam nemůže atd..
Řiďte se podle ní-co ona chce a nechce,není to tak že Vy jste si pořídila kočku,ale kočka si pořídila Vás;)A ona rozhoduje o tom,jak se bude chovat nebo ne,i když se Vám to třeba nelíbí...

[turrik]

Jak jsem psala, jsem kolikrát pokousaná do krve. A jelikož jsem už kočku měla, tak vím, jak vypadá hra - a že naše předchozí kočka byla přesně ten případ. Měli jsme ji od 14 dnů, takže nebyla socializovaná a neuměla si hrát, takže kolikrát byla dost surová a kolikrát ruku lovila. Ale tohle je prostě něco jinýho a já si nic nevsugerovávam. Ona mě prostě ráda nemá, vidíme to s přítelem oba. Není to nějaká katastrofa, protože občas i příjde, ale taky má období a to je dost surová a zlá. A s tou myší jsem to nepsala, jako že mě nemá ráda, protože mi útočí na myš, nebo že jsem zoufalá, že mi kočka ničí věci. Na to jsem samozřejmě taky už dávno zvyklá a s tím se i kočička pořizuje, že zničí spoustu věcí - a že u nás už i zničila. A jak píšu, to mi samozřejmě nevadí. Ale ted jsem si kupovala nový notebook a potřebuju ho do školy a nemůžu si dovolit, aby mi ho zničila, takže ji chci jen posunout od počítače, když na něj začne útočit.A nemyslím si, že by se kočka nedala naučit vůbec ničemu (samozřejmě není to pes) ale něco se určitě naučit dá. Aspon před váma aby to nedělala - o tom, co se děje když nejsme doma se nebavím

[Jizi]

Nevím, jestli vás tím uklidním, ale náš kocour dělá něco podobného - na mého muže nikdy neútočí, když tak jen při hře, výhradně na ruce a jen do té míry, do jaké mu dovolí (což je výrazně víc, než bych mu kdy povolila já) - za to mně skáče na nohy, na ruce, na hlavu - nejdřív bez drápů, když ho ignoruju, přitlačí - osobně sázím na to, že ho prostě baví, že u toho ječím, pištím, křičím, lítám za ním a hrozím mu, že ho pověsím za ušiska do průvanu...

Doufám, že se teď nikoho z milovníků kočičáků nedotknu, ale nemyslím, že by kočka na základě "ničeho" (osobně tak pár plácnutí vnímám) byla schopná takového citu, jako je nenávist ("nemití" rád jaksi česky nefunguje) - prostě je taková - já bych to neřešila, rozhodně bych kočenku nikam nezavírala, smířila bych se s tím a naučila se s tím žít (taky mám jizvy na nohou a toho našeho rajstajblíka bych nedala ani za zlatý prase) - nechci být skeptická, ale myslím, že vám tahle diskuse nejspíš nijak dál nepomůže...

Co funguje u nás, je výrazné zintenzívnění hry - Chestík útočí výrazně míň, když si s ním dostatečně přes den hrajeme (tzn. dohromady cca 2 hodiny běhání po kvartýru, jak magor, s oslintaným zbytkem původně pavího péra na šňůře...).

[Luci + 4]

Hmmm...zkuste si představit, co by sem asi napsala vaše kočka:

Miiiááááu, zdravím, mám takový problém. Před nějakým časem si mně na své území donesli dva dvounožci. Jejich území se stalo mým územím, samozřejmě. Líbilo se mi tady, jen občas mne rozčilovalo, že mi dvounohá pořád vnucuje nějaké nesmysly - třeba že s ní mám ležet a tak. Mně se třeba ležet nechtělo, chtěla jsem si hrát.Pak dvounožcová někam zmizela. Zůstal mi tu dvounožec, pěkně jsme si tu žili, byli jsme parťáci, on se mnou blbnul a nic moc neřešil, pohoda. No jo.Jenže kde se vzala, tu se vzala, vrátila se dvounožcová. A zase mi začla vnucovat to, co chce ona. Ona mně chce hladit, ale JÁ CHCI si hrát!!Ona mne chce drbat, ale JÁ CHCI spát! JÁ CHCI lovit a cupovat tu bezva věc, co má na stole a ona mi ji bere a ještě, když jí po našem, po kočičím, zubisky, řeknu, že mi nemá bránit, tak mně vezme a nese mně do nějaké malé místnosti a tam musím být sama. TSSSSSS! A to JÁ NECHCI!!!! Jak dělá něco, co JÁ NECHCi, hned jí to vysvětluju, po kočkovsku, jinak to neumím, ale ona to pořád nechápe! Co mám dělat? Jsem sice domácí mazlík, ale taky jsem šelma a mám své představy o tom, co JÁ CHCI!!

Tak. A teď můžem zkusit poradit té kočičce.
_________________
Někdo má kočky na střeše, někdo v kleci, někdo na kšeft, někdo ve voliéře, někdo na exhibici... Naštěstí je pořád dost těch, kteří mají kočky v srdci.

[turrik]

[mishan]

Já jsem o takových kočkách četla jako o dominantních,přítelovi rodiče mají kočku,která se projevuje skoro stejně,mě vždycky vybídne k hlazení a za chvíli sekne(ale fakt hodně),nebo kousne....Některým členům domácnosti to nedělá(tatínkovi,který je jasnou autoritou v rodině),mamince dělá to samé co mě...Dominance byla popsaná hlavně u kocourů,ale tohle by měl být taky ten případ....

[lilinka]

ja na vašom mieste by som si poriadila "svoju" mačku. túto by som si úplne prestala všímať.zaoberala by som sa len mačaťom.sľubujem si od toho že jednak sa bude mať vaša "nepriateľka"s kým vyblázniť a jednak sa zmení jej postoj k vám,ked si ju nebudete všímať.teraz sa motáte v začarovanom kruhu.ona vás pohryzie,ale vy jej za chvíľku odpustíte a idete sa maznať znova-zle!zle!zle! treba si ju prestať všímať a kedže vy sa bez kontaktu nezaobídete,venujte svoju priazeň tomu,kto to ocení-nejakému najdúšikovi,ktorý bude blahom bez seba-ale samozrejme,nič netreba prehánať.to by podľa mňa mohol byť liek na váš problém.
luci04 v podstate vystihla celý problém.nemá vás rada,lebo ju nechápete.to prosím neberte v zlom,ale zjednodušene je to tak

[mistle]

Také bych ráda přispěla naší zkušeností s kocourkem. Pořídili jsme si ho v březnu. Vše bylo v pořádku. Pak jsem musela na celé velké prázdniny odjet k rodičům, tj dva měsíce. Stejně jako Vy. Kocourek zůstal na bytě s přítelem. Pak když jsem se vrátila, kocourek se mě bál. Couval přede mnou, když jsem udělala prudší pohyb krčil se, nebo utekl. S přítelem měl krásný vztah. Chodil se za ním mazlit, motal a otíral se mu u nohou. Také jsem z toho byla taková smutná a myslela si, že mě nemá rád. Postupem času se ke mě přišel i pomazlit. Třeba když šel přítel do sprchy. Ale jakmile se přítel vrátil, kocourek si přehupkal z mého klína na jeho a spokojeně si u něj usnul. Trápilo mě to, to se přiznám. Vyčítala jsem si, že jsem na tak dlouho odjela a že už si teď kocourek nenávratně vybral přítele a se mnou se spokojí jen když tu on není. Ale není to tak. Prostě si na mě jen odvykl. Tak jsem si řekla, že ho nechám jít tou cestou, kterou si zvolil. Jediné co jsem dělala, že jsem poprosila přítele, jestli ho teď můžu krmit já a vybírat mu budku. Když za mnou přijde, budu šťastná jako želva a budu drbat, ale když ne, nechám ho být ať si jde za tím, u koho se cítí nejlépe. Přestala jsem tedy zcela vyhledávat jeho přítomnost, přestala jsem vnucovat mu sebe a své hlazení a zkrátka jsem dělala jako že tu není do té doby, dokud sám nepřišel. To jsem ho pak hladila do sytosti, aby věděl, že když za mnou přijde, že ho ode mne čekají jen hezké věci. A on přišel a přicházel čím dál častěji. A teď, po nějakých třech měsících co jsem se vrátila chodí stejně za mnou i za přítelem. Třeba i když si dřepnu a chci si zavázat boty, tak se mi vecpe na klín, vystrčí pupek a "řekne" drbej.

Dokážu si představit, že kdybych hned jak jsem přijela, ho začala brát do náruče, chodit za ním jako pejsek a neustále ho hladila a drbala, že by z toho byl taky docela vedle. Byla jsem pro něj najednou cizí člověk v jeho teritoriu, kde si dosud spokojeně žil s jedním svým dvounožcem. A kdybych ho já, jakožto ten cizí člověk najednou začala ještě kárat, plácat, tahat za kůži a zavírat na záchod, bral by mě jistě jako vetřelce. To si myslím že je problém u Vás. Kočička u vás byla jen dva měsíce. Za tu dobu je snad nemožné, aby si Vás zcela zamilovala a už na Vás nikdy nezapomněla. Prostě zapomněla. Stejně jako na mě zapomněl náš kocourek a to u nás byl před tím čtyři měsíce. Teď se chovejte tak, jako byste byla u kočičky na návštěvě v jejím bytě. Přijímejte od ní jen ty věci, které přijímáte na normální návštěvě od hostitele a dovolte si k ní stejně tak. Na návštěvě byste si také nedovolila cokoliv od hostitele kritizovat, či ho za něco kárat.

Já vím, že je to moc těžké to vydržet. Taky jsem z toho byla něšťastná a pár nocí jsem skoro nespala, jak mě to mrzelo. Ale není jiná cesta, než že jí dáte volnost. Když Vám hryže myš, zkuste jí hodit míček, nebo jí nabídněte jinou variantu hry, než je hlodání myši. Odlákejte její pozornost od toho, co nemá dělat bez toho, že jí pokáráte. Myslím, že jediný, kdo ji teď v tomto okamžiku má "právo" kárat je váš přítel. Protože jemu věří a on je u ní doma. Vy jste na návštěvě. A návštěva nemá právo jí převracet domácnost. Tak to funguje i u nás lidí. Proto Vás kouše a brání se tomu.

Jak psala lilinka o pořízení nového kotěte, tak myslím, že je to v tuto chvíli a situaci předčasné. Už teď má kočička jednoho "vetřelce" ve svém bytě a ještě aby musela překonávat dalšího. Nevím, co by to s ní mohlo udělat. Nejdřív jí dejte čas si znova zvyknout na Vás. Jediné co zkuste, tak jí začněte krmit pouze Vy. Kydejte jí budku také jen Vy a s podáváním pamlsků zrovna tak. Netrestejte jí, protože na to v tuhle chvíli v očích kočičky nemáte žádné právo a stejně by to žádný výchovný efekt nemělo. Když dělá něco co nechcete, nabídněte jí místo toho hru. Když to nezabere, požádejte přítele, ať jí jemně pokárá on. A jinak si jí vůbec nevšímejte. Dělejte, jako že kočička neexistuje a jen čekejte jestli přijde sama. Je to těžké, ale bohužel nic jiného v tuto chvíli udělat nemůžete. Musí zjistit sama, že jí od Vás čeká jen to pěkné.

[turrik]

Mockrát děkuju za radu, to co píšete dává veliký smysl, a myslím, že by to bylo určitě řešení. Jenže já hloupá si to bohužel neuvědomila hned. Teď nevím, jestli už není pozdě. Samozřejmě ji sekýruju už od samého začátku a už to budou dva měsíce, tak nevím, jestli s tím teď přestat - jestli to má ještě smysl. Jenže já u ní necícím, že by mě teď vyloženě neměla ráda. Ona si na mě zvykla hodně rychle. Jen prostě po mě kouše - už pryč i to období, kdy se na mě vrhala, kdykoliv se jí to líbilo. Ted mě kousne, když jí hladim a jí už se to nelíbí, nebo jí chci pohladit, když ona zrovna nechce. Jinak ale za mnou chodí jak pejsek po bytě, spinká s náma a ráno se se mnou mazlí, prostě jinak už je to celkem v pořádku až na to, že mě občas kousne a přítele ne, což už samozřejmě není takový problém a já se jí tedy snažím respektovat, že už prostě nechce.

[mistle]

Tak v tom případě asi máte po problému. Což je skvělá zpráva. Zkuste ji jen méně sekýrovat a nahrazovat to například tou hrou. A když už vás kousne, zkrátka od ní odejděte, nechte jí být a dělejte si nějaké své věci, jako by tam kočička vůbec nebyla. Jsou to zkrátka takoví malí chlupatí človíčkové, co mají svou hlavu a mají rádi svůj prostor a klid a my bychom to měli respektovat.

Náš kocourek si také řekne, když o hlazení nestojí a chce spát. Když nechce hladit, tak zamrská ocasem a my už víme, že ho máme nechat a taky to uděláme. Takže kousání už k projevu nevůle užívá velmi vzácně. Už ví, že stačí zašvihat ocasem a má klid. Takže si v podstatě takhle vychoval nás Když byl mladší, tak kolem těch 7-8 měsíců, tak kousal mnohem víc i bez důvodu nebo jako součást hry. Teď už je mu skoro rok. Stále ještě není vykastrovaný, ale už je o dost klidnější. Já ho kousání odnaučovala tím stisknutím kůže za krkem, což na něj dost platí. Vždycky zkoprněl a když jsem ho pustila, tak už se na mě jen škaredě díval, ale už nekousl. Pak jsem od něj odešla a nechala ho, ať si to v té své makovičce přebere.

U Vás bych raději volila jen to odcházení, pokud si chcete znovu získat důvěru kočičky. A nebojte se, že by bylo pozdě. Na dobré věci a změny není pozdě nikdy a uvidíte, že si na ně kočička ráda a brzy zvykne.