[Jaroslava Junková]

Prosím, ozvěte se mi, kdo má s touto nemocí zkušenosti. Na co se mám u Čertíka připravit , jak nemoc postupuje a jak pomoci. Veškeré informace najdete na moji diskuzi neznámá nemoc. Moc děkuji Jarka

http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=3378

[janina282]

Dobrý večer Jarko! Píšu se zpožděním, ale doufám, že Vám to k něčemu bude. My s leukozou bojujeme už 6 měsíců. Nejprve měla Adélka ucpaná střeva, když se zlepšila, a mysleli jsme, že je vyhráno, tak přestala jíst, pořád jen ležela, a co bylo nejhorší, měla zduřené všechny uzliny tak, že plakala bolestí i při jemném pohlazení. Byl to moc smutný pohled... Nechali jsme udělat testy na kočičí nemoci, bohužel s pozitivním výsledkem. Naštěstí máme skvělého veta, poradil nasazení kortikoidů. Po týdnu se naše miminko začalo zlepšovat. Teď sice obden dáváme půl Prednisonu, ale většinu času máme veselou, hravou a mazlivou kočičku... Jak to vypadá u Vás? Dostáváte nějaké léky?

[Jaroslava Junková]

Nějaký čas jsem se odmlčela. Od té doby, kdy bylo jasné, že se jedná o FeLV se naštěstí nestalo nic mimořádného. Z Čertíka venkovního se postupně stal kocouř domácí, i kdy každý den si na půl i hodku ven vyjde, ale jen poblíž a je mu asi zima. Zaleze potom pod radiátor a spí. Jí dobře, stará se o sebe. Snad i teď přibral. Ale jsou viditelné bolesti páteře, špatně chodí, hrbí se a vlní- Rád si hraje, ráno je nejčilejšlí, tak mně i budí. Léky proti bolesti by prý stejně asi nic nevyřešily. Jsem stále ve spojení s vetym i s jednou doktorkou v Brně. Tak toto jsou asi nejnovější poznatky. Zdraví Jarka

[Karin]

[beta.1]

[Betty]

[Karin]

Dnes ráno jsme se s Josefínkou rozloučili. Děkuji všem, kdo jste jí drželi palce a mysleli na ni. Doufám, že už ji nic nebolí.

[Ilinoiska]

Karin, je mi to nesmírně líto
Jediná útěcha může být jen to, že už Josefínku nic netrápí...
Ach jo

[beta.1]

[Betty]

[Luci + 4]

Karin, je mi to moc líto... Nemá smysl psát víc, vím, jak moc to bolí. Ale - udělala jsi pro Josefínku strašně moc, nejvíc...díky tobě prožila svůj život jako spokojená kočka, zachránila jsi ji. A ona to věděla a ví to i dál, za Duhovým mostem, kde už ji nic netrápí.

Drž se, Karin.
_________________
Někdo má kočky na střeše, někdo v kleci, někdo na kšeft, někdo ve voliéře, někdo na exhibici... Naštěstí je pořád dost těch, kteří mají kočky v srdci.

[Karin]

Děkuju. Hrozně nám tu chybí.

[ZdenkaP]

Karin, myslím na Vás, rok jste zakončili smutně Ale Josefínce už je dobře a vzhledem k tomu, že FeLV je neléčitelné, udělali jste pro ni, co se dalo. Teď už je v kočičím nebíčku a Vám zbyde určitě spousta hezkýchh vzpomínek - jen to musí přebolet....
_________________
Sweet Calimero*CZ
www.sweetcalimero.cz

Mimochodem, rozhovoříme-li se o kočkách, je téměř nemožné, abychom byli považováni za osoby zcela normální. (Dan Greenberg)

[Karin]

Děkuji, Tei a Zdenko.

[Jaroslava Junková]

Dobrý večer všem kočkomilcům. Tři roky jsem se odmlčela. Až dnes jsem konečně našla sílu se s vámi podělit o příběh, jak zákeřná chodoba FeLv se přihlásí.
Vše jsem tehdy tady popsala. Můj Čertík měl dva roky, když se po dlouhých vyšetřeních zjistila tato nemoc. Nakonec se z toho krásně vykřesal a byl jako by úplně zdravý. Chytal myši, dokonce i přitáhli s jeho mamkou zajíčka. Byl plný síly, vážil kolem pěti kil. Občas mu stávkovalo zažívání, ale po třech dnech pohoda.
Proto jsem hned neběžela k vetymu. Ale pak už nevyskočil na parapet, nežral, nezájem. S diagnozou FeLv vám je to hned jasné. Uplynuly tři roky a ty jsou prý kritické. K vetymu jsem ho trápit nechtěla, protože minule dostal záchvat, že museli Čertíka křísit. Naštěstí vety rozhodl, že se bude každý den stavovat. Čertík měl vysokou teplotu. Ta se srazila a vypadalo to nadějně, začel jíst, Pak se to zvrhlo, sežloutl, měl bolesti.
Ještě před třemi dny po infuzi jsem myslela, že je naděje.
Čekal na mně. Zemřel mi na klíně. Během pouhých 9 dnů, kdy lovil myšky.
Viním se, že jsem ho nenechala dříve uspat. Teď už má pelíšek na zahradě, kde tak rád lovil. Trochu mě uklidňujě manželům výrok, že se měl těch pět let suprově a rozmazleně. Už ho nic nebolí, zato mě moc.
Jeho mamka ho stále hledá a brečí. Tak jsme na tom asi stejně.
Byl to moc statečnej, milej, poslušnej lumpík. Jarka

[Micubiši]

Je to smutné, vím jak to bolí, je mi to líto.

[Radava]

Neviňte se z ničeho. Udělali jste co jste mohli, dali jste mu spoustu krásných let... už je mu dobře. Držte se, vím jak to bolí...

[petrali]

Ahoj, vím, že tohoto tématu se dlouho nikdo nedotkl...ale musím Vá napsat mou zkušenost, sice není s deaily, protože se odehrála před cca 13 lety...v té době mněla moje teta 2 letou kočičku, která se bohužel nakazila FeLV kontaktem s kocourem, myslíme si to, jelikož byla domácí, poté utekla ven a v noci byla viděna s kocourem...nějakou dobu byla v pohodě, ale najednou se začala viditelně zhoršovat, byla apatická, nežrala atd..po různých vyšetření nám bylo zděleno, že se jedná o FeLV, které není léčitelné! Byl to šok! V té době jsme ještě bydleli kousek od Ostravy a chodili na veterinu tam k panu doktorovi Raškovi, byl dražší, ale byl vybaven na tu dobu velice dobře , v jeho ordinaci mněl veškeré vymoženosti.Ten nám navrhl řešení- buď se kočka dožije cca ještě 2 roky za pomocí transfuze krve atd, nebo že ji máme dát do Brna, kde je jeho známý , na kliniku, kde zkouší různé léčby...V první chvíli jsme řekly ne!!! nedáme ji přece na nějaký výzkum!! ale když se situace zhoršovala kývly jsme, ačkoliv nás to moc bolelo...Pucina 1 ( nyní máme toho malého čerta Pucinu 2 protože je jako byjí z oka vypadla a říkáme, že se nám vrátila) byla na této léčbě 2 měsíce, nevíme co se tam odehrávalo, ale víme, že se nám vrátila zdravá kočka, která se dožila 15 let.Ano, léčba něco stála, ale v té době to nebyla nějaká hrůzná částka...Pucina si užila krásný život.Po těchto klidných letech večer kdy jsem tetě hlídala kočky jsem přišla večer z práce, kočička byla apatická, sotva se držela na nohou..nemoc se vrátila a už nepolevila.Byla jsem s ní celou noc, bojovala statečně, mněla chuť žít, ale tu sílu už ne. Po konzultaci s veterinářem, kdy možnost byla transfuze a otazník, jestli to zvládne, jsme se rozhodli ukončit její trápení.Byla to skělá kočička...a po nějakém čase, který plyne tak rychle, jsme našli malé ubohé, nemocné kotě, které jakoby první Pucince z oka vypadlo, takže my kočičí mámy věříme, že si k nám ty dušičky vždy najdou cestu...

[janina282]

Po dlouhé době píšu jak to u nás dopadlo. Všem nám je jasné, že s FeLV nikdy není konec šťastný. Adélku jsme bohužel museli nechat minulý týden uspat. Celé roky žila spokojeně a bez větších problémů. Cca před 3 týdny kýchala, vet opakovaně nenašel žádný důvod obtíží. Méně jedla, nechtěla se chovat, celé dny byla pod postelí. Stále kromě občasného kýchání žádné příznaky. Pak ale začala mít záchvaty, kdy se jí zvrátila hlavička do zadu, upadla na bok, měla křeče. Pomohla injekce kortikoidů, ale jen na den. Neurolog našel na CT nádor mozku vyrůstající z nosní dutiny do mozku. Nedalo se nic dělat.
Teď už Adélku nic nebolí a má vše špatné za sebou. Nás to snad taky přebolí, a až nastane správný čas věřím, že si nás zase najde:-)
Všichni, kterých se toto téma týká, držte se!